Uctívači Velikonoc či zbožňovatelé Velikonoc nebo ti, kdo se účastnili velikonočních bohoslužeb – tak označili ve svých tweetech Barack Obama a Hillary Clintonová oběti teroristických vražd na Šrí Lance o velikonoční neděli, když jim vyjadřovali účast.

Uctívači Velikonoc či nějak tak, cokoli jiného, jen ne to opovrhované slovo křesťané. Ty oběti ale křesťany byly, účastnily se bohoslužeb největšího křesťanského svátku roku, proto byly vražděny. A těmi v luxusních hotelích byli západní postkřesťané.

Křesťanství bylo hlavním důvodem vraždění nevinných. Obama a Clintonová to však za hodné zmínky nepovažovali. Na jejich obhajobu lze zmínit, že to nepsali sami, ale jejich zaměstnanci. Frázi uctívači Velikonoc zřejmě vymyslela nějaká P. R. agentura a oni to otrocky převzali. A připišme jim nejlepší motiv: vyhnuli se slovu „křesťané“, protože tomu nechtěli dávat nátěr náboženské války, aby se její plameny nerozhořely ještě víc, aby nedošlo k odvetným útokům na muslimy a k dalším džihádistickým útokům islamistů na křesťany.

Budiž, připišme jim tento šlechetný motiv. Ale neuvědomují si – oni, jejich stafáž, či P. R. agentura –, jak je to strašně necitlivé, nelidské a urážlivé? Že obětem nepřiznáte ani jejich víru, kvůli které byli vražděni? Jak strašně arogantní ze strany elit to je?

Mimochodem, sir Winston Churchill nebyl žádný velký křesťan, byl agnostik. Do kostela chodil zřídka, a když tam jednou (o Velikonocích) zavítal, pastor mu řekl: „Vy nejste právě pilířem církve, pane premiére.“ „Ne,“ odpověděl Churchill, „nejsem pilířem, ale ochrannou hradbou, já ji podpírám zvenčí.“ Nebyl věřícím křesťanem, byl takzvaným kulturním křesťanem.

Všichni znají jeho frázi „to byla jejich nejskvělejší chvíle“ z projevu 18. června 1940, ale málokdo si přečte, co jí předcházelo: „Bitva o Francii skončila. Bitva o Británii začíná. Na této bitvě závisí přežití křesťanské civilizace… Vydržíme-li, celá Evropa může být svobodná… Selžeme-li, celý svět se ponoří do propasti nového temného věku… Učiňme tedy svou povinnost a jednejme tak, že i kdyby britské impérium trvalo tisíc let, lidé budou stále říkat: ‚To byla jejich nejskvělejší chvíle!‘“

Hm, „přežití křesťanské civilizace“. Churchill, ačkoli agnostik, věděl, že naše civilizace je svým hodnotovým základem křesťanská, přesněji židovskokřesťanská, proto ji chtěl chránit a bránit proti nacistickému (a komunistickému) barbarství.

Byli by Barack a Hillary a další představitelé elity schopni otevřeně mluvit o naší civilizaci jako o křesťanské? Srovnejme jejich tweet s jiným tweetem, který o letošních Velikonocích „tweetnul“ izraelský premiér „Bibi“ Netanjahu: „Šťastné Velikonoce všem našim křesťanským přátelům po celém světě!“

Netanjahu samozřejmě není křesťan z toho prostého důvodu, že je Žid. Ale projevil mnohem více elementární slušnosti než nominální křesťané Obama a Clintonová (jakou mají skutečně víru, jen bůh či čert ví). Někdo by řekl, že Netanjahu to udělal proto, že pomoc (amerických) křesťanů potřebuje. Ano, potřebuje. Ale přesto je to věcí zdvořilosti. Netanjahu ví, že k přátelům se chováme jinak než k nepřátelům (neoficiální motto americké námořní pěchoty: „není lepšího přítele a horšího nepřítele než mariňák“); ví, že ve světě, v němž žijeme, jsou židé a křesťané a agnostici jako Churchill, kteří nemají víru, ale jsou rádi, že žijí ve společnosti založené na židovskokřesťanských hodnotách, na jedné lodi. Na lodi, do které vtéká voda, část posádky se bouří proti vlastním kořenům a vrtá do ní další díry (to jsou „progresivisté“, kdybyste nevěděli, o kom mluvím), a navíc tato naše loď je ostřelovaná plavidly nepřátelskými.

Když Obama kandidoval v roce 2008, svým stoupencům říkal, že musejí mít pochopení pro ty, kdo „jsou zahořklí, a proto lpějí na svých zbraních a náboženství“. Když v roce 2016 kandidovala Clintonová, tyto lidi prostě označila za „hromadu opovrženíhodných“, jsou to prý „rasisté, sexisté, homofobové a xenofobové“. (Když takto častuje voliče, nelze se divit, že ti pak raději volí Trumpa.)

„Xenofobové“… Sir Roger Scruton navrhl zavést další termíny: xenofobie versus xenofilie a oikofobie versus oikofilie. Ty dva první se týkají cizího, ty dva druhé domácího, vlastního. Levicově liberální elity, které tak rády obviňují jiné lidi z „xenofobie“, jsou ve skutečnosti častokrát xenofilní (což by až tak nevadilo) a zároveň oikofobní (což už vadí dost).

Protože sir Roger preferuje „scrutopii“ (svoji rodinu, domov, farmu, koně, dům s krbem a ohněm, klavírem a knihami) před utopií (egalitářské vzdušné zámky), byl svými odpůrci taky počastován jako „xenofob“.

Liberální establishment si stěžuje na populismus, populistickou revoltu, k nimž nyní na Západě dochází. Může si za to sám svou arogancí a otevřeným pohrdáním hodnotami této civilizace. Pokud své chování nezmění nebo nebude nahrazen odpovědnou konzervativní alternativou, pak uvidí, co ještě neviděl a vedle čehož je dnešní populismus nevinnou pohádkou: něco se sílou tajfunu, který ho smete.

Vyšlo v LN 26. 4. 2019. Se souhlasem autora prevzato z www.obcinst.cz.