Obsah

Selhání racionalismu, nebo rozumu?

Napsal Roman Joch

Yoram Hazony je hrdinou národních konzervativců v Americe. Má americké i izraelské občanství, žije v Jeruzalémě. V roce 2018 vydal knihu „Ctnost nacionalismu“, která lahodila těm národním konzervativcům, kteří podporují Donalda Trumpa.

Tezí knihy je, že národní stát je dobrý, protože umožňuje lidem, aby si vládli sami. Impérium je naopak vždy špatné, protože je nutně dobyvačné – taková prý byla impéria v dějinách všechna. Prvním národním státem byli staří Židé, starý Izrael – a všechny další evropské národní státy je pak napodobovaly. Židé chtěli svůj národní stát – ale byli obětmi impérií: asyrského, babylonského, řeckého Seleukovců, pak římského… Vyústěním knihy je varování před novodobým levicově-liberálním impériem v podobě tzv. globálního vládnutí na bázi EU či OSN, jež vnucuje svou ideologii všem a brání lidem si demokraticky vládnout sami. To činí knihu zajímavou pro americké národní konzervativce.

Ta poslední teze je nejlépe pochopitelná a přijatelná. Ale jeho historické pojednání je slabé. Nelze říci, že určitá forma vlády podle rozlohy území (městský stát – národní stát – impérium) je nutně dobrá či špatná. Byly lepší a horší městské státy (Atény – Sparta), lepší a horší národní státy (Izrael – Libye), lepší a horší impéria (britské – japonské). Britské impérium zakázalo taková zla jako obchod s otroky či upalování vdov v Indii. Poskytlo vzdělání domorodým vůdcům jako Nehru v Indii či Li Kunag-jao v Singapuru, a připravilo jejich země na nezávislost. Žít v něm, ať už jako Brit či koloniální domorodec, bych preferoval před životem v národním státě jménem Uganda.

Hazony tvrdí, že nacistická říše, Hitler a jeho souputníci nebyli nacionalističtí, nýbrž imperialističtí – jako kdyby nemohli být obojí zároveň. A mimochodem, kdo vysvobodil Židy z babylonského zajetí? Ano, Kyros a perské… impérium.

A pak hranice mezi impériem a národním státem není ostrá. Je Čína národním státem, nebo čínským impériem? A co Indie? Je národním státem, nebo impériem? A národa jakého? Žijí v ní stovky národů.

Tolik pro představení Hazonyho základních názorů. Letos v dubnu měl na Harvardu přednášku „Konzervativní racionalismus selhal“, v níž argumentoval, že konzervativci na Západě prohrávají, protože příliš akceptují principy osvícenského racionalismu, tj. svobody a přirozených práv, a málo obhajují tradici své civilizace, vycházející z židovské Bible (Starého zákona).

Na to reagovalo několik autorů na stránkách americanmind.org, z nichž nejzajímavější odpovědi nabídli Charles Kesler a Daniel Mahoney.

Hazony ve své přednášce konkrétně uvedl, že konzervativní racionalismus selhal, protože akceptoval osvícenství, konkrétně osvícenský racionalismus v podobě Johna Locka a jeho koncepce univerzálních přirozených práv – takto prý i vnímal založení USA. Dnes hlavními alternativami konzervativců jsou neomarxisté na levici, libertariáni na pravici a bílí identitáři – „rasialisté“ mimo spektrum. Všichni tři vycházejí z osvícenství. Konzervativci prohrávají, protože akceptovali myšlenku univerzálního rozumu. Místo toho se měli držet tradice, biblické, tj. židovské a křesťanské. Na prvním místě nemá být svoboda, nýbrž čest a sebe-ukázněnost. A právě tato sebe-disciplína je to, co od nás tradice vyžaduje. Čest je pak zbraní proti rovnostářství.

Hazony říkal, že si je vědom, že tradicionalismus může být nařčen z relativismu (různé kultury mají různé tradice, tudíž pro různé kultury je jiná pravda...), ale tak to není, on považuje Desatero za nutné minimum spravedlnosti všude.

Charles Kesler v reakci na Hazonyho uvedl, že osvícenský racionalismus není jediný politický racionalismus, že určitě musí znát Aristotela a jeho rozlišení mezi teoretickým rozumem, jež stanovuje cíle, o které máme usilovat, a rozumem praktickým, který nám má poradit, jaké prostředky zvolit na dosažení cílů; a tady rozvážnost, rozumnost, prozíravost nám mají říct, jak v konkrétních situacích aplikovat univerzální principy. V různých situacích různě. Lincoln věděl, že otrokářství je špatné, ale kladl velký důraz na to, aby svou politikou proti němu nezpůsobil více škody než užitku. Jedno z přikázání je „Nezabiješ!“, ale Bůh neupřesnil, že to platí jen pro vztah lidí k lidem, neupřesnil, že se nevztahuje na vztah lidí k rostlinám či zvířatům, protože věděl, že lidé mají praktický rozum. A konec konců „Nezabiješ!“ je nutno interpretovat různě v případě nehody, sebeobrany a úmyslné vraždy. Tady je nutný praktický rozum.

Daniel Mahoney uvedl, že osvícenský racionalismus není rozumný, ale stejně jako Kesler měl za to, že to nediskvalifikuje politický rozum. Aristoteles rozumem přišel na to, že člověk má usilovat o ctnosti, a ty čtyři nejdůležitější jsou uměřenost, statečnost, prozíravost a spravedlnost; a pro státníka je nejdůležitější praktickou moudrost, prozíravost. Tak jednali myslitelé a státníci jako Cicero, Burke, Lincoln, Churchill. Jednou věcí je racionalismus osvícenců jako Hobbes, Spinoza či Rousseau, kteří nepřihlíželi k okolnostem, a jinou věcí je praktický rozum státníka.

Celkově lze diskusi shrnout tak, že Hazony měl v mnoha partikulárních bodech pravdu, ale celkový obraz mu unikal, či ho podával nepřesně. Jeho argumentace proti rozumu a spoléhání na tradici, jakož i kritika univerzalismu, jsou jeho nejslabší stránkou.

Co jiného byla jeho celá úvaha, než aktem rozumu, rozumnou – a racionální – kritikou excesů osvícenců? On neargumentoval jen tím, že jsou proti tradici, ale i tím, že to, co dělají a o co usilují, je nerozumné.

A svá doporučení jako sebekázeň a čest (nemluvě o židovském a křesťanském Desateru) považuje za univerzálně správná pro lidi v kulturách všech, a ze všech tradic, nejen pro ty na Západě. Na jedné straně kritizuje rozum v politice – rozumem; na straně druhé kritizuje univerzalismus – a dává univerzálně platná doporučení. Je v rozporu sám se sebou.

Vždy v dějinách Západu byli lidé, kteří více zdůrazňovali Zjevení a náboženství, a lidé, kteří více akcentovali rozum a filosofické poznání. Kteří více akcentovali svobodu, a ti, kteří více mravní povinnosti a ctnosti. Ti, kteří více zdůrazňovali univerzální pravdu, a ti, kteří kladli větší důraz na partikulární okolnosti a respekt k nim.

Západ – křesťanský Západ – není buď jedno, nebo druhé, ale ve všech případech „ano, i“, „to i to.“ Rovnováha mezi rozumem a vírou (či tradicí), svobodou a ctnostmi či mravními povinnostmi, univerzalismem a respektem k partikulárnímu.

Judaismus i křesťanství, jakkoli jsou si podobné, mají mezi sebou závažné rozdíly (ten největší se týká osoby zvěstovaného Mesiáše). Jedním z nich je i to, že judaismus není univerzalistický, neusiluje o konverzi všech lidí k judaismu, zatímco křesťanství univerzalistické je, považuje se za „dobrou zvěst“ pro lidi všech národů, ve všech dobách. To může vysvětlovat Hazonyho pozici. Ale ani to ji nevysvětluje plně; i když Mojžíšův zákon je vnímán jako závazný pro Židy, kteří uzavřeli smlouvu s Hospodinem, samotná židovská Tóra (Starý zákon) obsahuje i tzv. sedm noachidských přikázání, jež byly prostřednictvím Noemovým předány všem jeho potomkům, tj. celému lidstvu. Jinými slovy, už židovská Bible obsahuje mravní univerzalismus pro všechny.

A to argumentujeme jen biblicky, nedostali jsme se ještě ani pořádně k moudrosti Řeků, např. Aristotela, či argumentaci C. S. Lewise ve prospěch přirozeného práva, platného pro všechny a v principu (ne nutně v praxi) uznávaného všemi. Kritizovat excesy racionalismu či pomýleného univerzalismu je správné, ale kritizovat rozum a univerzálně platné normy samotné je cestou do slepé uličky. Už jen proto, že je nelze kritizovat jinak než rozumem a univerzálně platně. Tedy rozporně.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.