Obsah

Editorial

Napsal Vox Occidentis

Milí čtenáři,

v tomto zářiovém čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ naleznete druhou část knihy J. R. Nyquista „Blázen a jeho nepřítel: K metafyzice zla“. K tomu třeba postupné přípravy na presidentské volby v USA, diskuse nad výsledky voleb do Evropského parlamentu, nebo třeba esej na téma jisté specifické výseče myšlenkového odkazu C. S. Lewise. A, jako vždy, mnohem víc...

***

Pokud útok na saudskoarabské ropné zařízení nespáchal přímo Írán, nestal se bez jeho vědomí a proti jeho vůli. To máme za nepochybné. A, domníváme se, to docela stačí. Ne, neidealizujeme si Saúdskou Arábii. Podívejme se však na jeden z nejhorších možných scénářů. Tím je propuknutí válečného konfliktu mezi oběma jmenovanými zeměmi. Neodvažujeme se předjímat jeho případný vojenský průběh, jeho délku, ani to, zda by zůstal regionálně omezený nebo se – ať už překotně nebo postupně – rozšířil. Co ale považujeme za jisté, že cena ropy by okamžitě vystřelila do závratných výšek. Dodávky všech zemí z oblasti Perského zálivu, nejen ze zdrojů takto válčících států, by se však rázem propadly někam blízko nuly barelů. Cui bono? Kreml by patrně něco pustil dovnitř státu, aby eliminoval hospodářsky motivované protesty obyvatelstva. Do čeho by asi byl investován ten podstatně větší zbytek takto nabytých prostředků? Ukrajina, Gruzie i pobaltské státy – všechny tyto země, tedy přinejmenším, by měly rázem násobně větší problém, než mají dnes. A my s nimi. Co dělat? Více a těsněji spolupracovat s Polskem, zejména v bezpečnostních otázkách, se zvláštním důrazem na energie. A, ve stejném duchu, podporovat co nejdelší, nejlépe trvalou přítomnost každého jednoho amerického vojáka na východ od Odry a Nisy.

***

Premiér Babiš dosáhl v kauze Čapí hnízdo svého. Jistě, nejvyšší státní zástupce může ještě věc k soudu poslat, ale zaspekulujme si, že se to nestane. Izolovaně vzato je to skandální, chápáno jako precedens jde o více méně snadný návod pro každý velký podnik, jak beztrestně čerpat dotace určené pro podniky malé a střední. Celkově ale jde o potvrzení faktu, že premiéra nelze odstavit jinými než ryze politickými prostředky, tedy jeho porážkou ve volbách. Pana Babiše nás nezbaví ani úředníci, ani Evropská unie, ani státní zástupci... ehm... tedy pokud na Úřad vlády nezaútočí policejní komando. Jaké že to vlastně tehdy měli indicie?

***

Hezký podzim!

 

...a nyní, jak je zvykem, Editorial z tištěného VÝBĚRU Z HROZNŮ:

 

Milí čtenáři,

toto 2. letošní číslo VÝBĚRU z KONZERVATIVNÍCH LISTŮ vás zastihne nejspíš na přelomu prázdnin a nového školního roku. Přejeme vám tedy pěkný závěr léta, úspěšný návrat z prázdnin k normálnímu životu – se vším, co k tomu patří!

* * *

Před pár dny uveřejnila většina médií informaci o tom, jak premiér Babiš přispěl k záchraně populace sysla ve volné přírodě. Za přítomnosti kamer a fotoaparátů, spolu s ministrem Brabcem, vypustil v Českém středohoří několik exemplářů sysla obecného. Jak dojemná je představa, jak pan premiér ve svém domečku v Průhonicích odchovává skupinku syslů, aby zachránil jejich populaci! Krmí je, uklízí výběhy, v noci je chodí kontrolovat, jestli je všechno v pořádku. A to vše zvládne nad rámec svého pracovního vytížení. Pan premiér totiž maká ve prospěch nás všech až 28 hodin denně. Pane premiére, děkujeme!

Program na záchranu sysla připravila před více než deseti lety Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Do akce se zapojila řada našich i zahraničních ZOO. V rámci projektu jsou každoročně vypuštěny do přírody desítky kusů těchto u nás kriticky ohrožených hlodavců. Program je z velké části financován z prostředků EU. Nyní někoho (nejspíš hlavního premiérova marketéra Prchala) napadlo zapojit do akce i pana premiéra a přispět tak k budování jeho image: Image ochránce dětí, důchodců, matek, otců, pracujících, podnikatelů, motýlů a nyní i syslů obecných.

Marek Prchal nedávno pro týdeník Respekt řekl: „My nikoho neoblbujeme, je to snaha o co nejlepší působení, které má vliv na pocit lidí. Mojí prací je vytvářet pocit.“

Děkujeme i vám, pane Prchale! Za to, že pomáháte budovat společnost, ve které nebude nikdo nikoho oblbovat, ale všichni budeme mít dobrý pocit!

* * *

Svobodu! Svobodu! Svoboděnku! Bez kříže, bez kata, ratatata... tak se zpívá v jedné častušce. A teorie „šikmé plochy“ je prý úplný nesmysl. Jak se to tedy ale stane, že ze zcela správné dekriminalizace homosexuality se vyklube koncept nenávistné řeči, která už dnes ledaskde kriminalizovaná je? Ale ne dost na tom – stát, coby nástroj levicových nátlakových skupin, nezakazuje a netrestá, obecně nehledí jen na to, co se říkat nesmí, ale pomalu se důraz přesouvá na přikazování, co se říkat musí. A běda jak ne!

V České republice máme zatím docela štestí a hned dva nedávné soudní verdikty (ústavního a nejvyššího správního soudu) naznačují, že by nám to prozatím mohlo vydržet. Pamětníci jistě zamáčknou slzu, ono svého času úplně stačilo, když člověk v pravý čas do oken nevyvěsil vlaječky, nemanifestoval nadšený souhlas – a už měl černou tečku, už se to s ním táhlo. Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní – hlavně když je silný. Zbytky protilátek vzniklých z tohoto typu zážitků, zdá se, ještě účinkují.

Jinde takové štěstí nemají. Bojovníci, tedy zejména bojovnice za dostupnou možnost zabít vlastní dítě před jeho narozením dosáhly v podstatě všeho, čeho dosáhnout chtěly: umělý potrat je zcela normalizovanou záležitostí, nejen že není kriminalizován, není povětšinou ani společensky odsuzován. Prostě, každého věc. Možnost výhrady svědomí lékařů a sester je velmi vzácná komodita. Ano, jsou místa, kde je to trošku jinak, ale na Západě se jedná o pouhé ostrůvky, navíc mizející (viz Irsko). Pokud se čirou náhodou stane, že by mohlo dojít k vývoji směrem k větší restrikci (jako se to momentálně rýsuje v několika státech USA), nastává pravá hysterie. Převodovou pákou levicových nátlakových skupin je v tomto případě business (Desítky amerických firem se postavily proti přísným potratovým zákonům, Novinky.cz, 11.6.2019).

Ale ne dost na tom. Domnělé právo na zabití vlastního dítěte před jeho narozením už zjevně nedostačuje. Dobro umělého potratu je třeba šířit i proti vůli zúčastněných. Světlonošem tohoto pokroku je Velká Británie, kde soud nařídil potrat dítěte, jehož matka je mentálně handicapovaná. Detaily případu se lze dočíst jinde. Nakonec – tentokrát – se matce s babičkou podařilo dítě zachránit. Stejně jako v případě projevu, kdy se od zákazu říkat, co si myslím přesouváme k příkazu říkat, co si nemyslím, i v případě potratů se pomalu šineme od zákazu bránit potratům cizích dětí k příkazu strpět potrat dítěte vlastního. Jak dlouho se dá tohle ještě vydržet?

* * *

„Již roku 1927 německý právní teoretik Carl Schmitt napsal, že ‚všechny významné pojmy teorie moderního státu jsou sekularizovanými pojmy z teologie‘. Je to významné do té míry, v jaké byla Boží všemohoucnost přenesena na stát. Rok za rokem přebírá stát víc a víc moci a odpovědnosti. Duchovní nahrazuje politickým. Ruší dávný mravní zákon a nahrazuje ho novou politickou morálkou. Politika tak pohlcuje vše. Každá oblast lidské činnosti se tím stává bojištěm, kde vše je smeteno s cesty, aby mohl přijít ‚budoucí svět‘. Spása člověka už není otázkou náboženskou, nýbrž politickou. To je ta hlavní myšlenka, která stojí v základech všeho, zasazená do intelektu moderního Evropana jako hadí vejce. V jeho hlubinách se vylíhla, tam vyrostla. A nyní se z našeho nitra šeptem ozývá – jako falešný hlas, jako sebevražedné vědomí, které přesměrovává veškeré myšlení a veškerou činnost…“

Výňatek z českého překladu nejnovější knihy ostrého kritika komunismu a jeho pohrobků Jeffa R. Nyquista „Blázen a jeho nepřítel“. Kniha vychází na pokračování na www.konzervativnilisty.cz, kde naleznete i redakční úvod a představení autora.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.