Tajemství bažiny

Napsal J. R. Nyquist

Tajemství, jak bažina vnitřně funguje, najdeme v dějinách revoluční levice. Jsou to dějiny zrady a chamtivosti, krádeže a vraždy. První tajemství bažiny mohou někteří těžko strávit, ale zde je: humanitární stanovisko levicového revolucionáře je pózou. Jeho skutečným krédem je bažení po moci a bohatství.

První americký revoluční komunistický vůdce Louis C. Fraina obdržel od Kominterny 386 tisíc amerických dolarů, aby vyvolal revoluci v Mexiku. A co udělal? Utratil ty peníze pro sebe. Kominterna ho nezabila pro jeho nesprávnou víru, ale nejspíš proto, že věděl o nečestnostech a podvodech jiných vedoucích komunistů a vydíral je.

Americký novinář John Reed měl pověst „velkodušného“ komunisty – čestného a neúplatného. Prý také v Moskvě zemřel proto, že si nakonec uvědomil, že komunismus je hnutím zlodějů a vrahů, a to mu zlomilo srdce. Jeho choť Louisa Bryantová napsala: „Jack zemřel na velkou osobní ztrátu iluzí.“ Podrobněji to vysvětlila v dopise Benjaminu Gitlowovi (zakládající a prominentní člen Komunistické strany USA, který se v roce 1939 obrátil a stal se konzervativním anti-komunistou – pozn. red.):

Jack si všímal, jaký vliv má moc a prahnutí po moci na bolševické vůdce… Děsil se toho, že se ve svém výkladu jisté historické události dopustil vážné chyby, za což by nesl odpovědnost… obviňoval sám sebe…

Reed nenalézal útěchu. Když jej zachvátila nemoc, netoužil se uzdravit. Jeho manželka napsala: „Snažně jsem ho prosila, aby se – ve vlastním zájmu – nevzdával. Nereagoval.“ Poslali jej do moskevské nemocnice, kde péče byla – v nejlepším případě –nevalná. Louisa Benjaminu Gitlowovi napsala: 

Prožila jsem s ním hrozné dny a noci, dny a noci, na které nemůžu nikdy nezapomenout. Třeštil a naříkal. Neustále mluvil o tom, že je lapený do pasti. Z jeho úst vycházela děsivá slova. Zbytek znáte. Tři dny nato zemřel…

John Reed zesnul 17. září 1920. Jeho příběh je tragédií zbloudilého idealismu. Připomíná nám, že neupřímnost v politice není nic zanedbatelného. Prozrazuje slabost charakteru, zálibu v postupech založených na klamu, které by měly být používány výhradně vůči nepřátelům. Co si tedy máme myslet o všezahrnující podvodnosti? O nepoctivosti, která nebere žádný skutečný ohled na své vlastní souvěrce? Platí zde všeobecná zlovůle. Politika, která podkopává základy politického řádu.

Jen se podívejme na nynější machinace levice ve Washingtonu. Neupřímnost jejích mluvčích mnohým nejde do hlavy. Ale právě s ní bychom ve skutečnosti měli počítat. To jsou přesně oni. Poctivost nebyla součástí jejich výcviku. Revoluční etika je naprosto odlišná.

Když se Alexandria Ocasio-Cortezová táže podporovatelů Bernieho Sanderse, zda jsou „připraveni na revoluci“, tak mluví o vytvoření nového mocenského systému, o změně pojetí majetných a nemajetných. Nehlásá, že by její vlastní strana a frakce měla být chudá a že by měla trpět. Prosazuje socialistickou revoluci jako prostředek k sebeobohacení, pod falešným příslibem, že z toho jejím posluchačům poplyne dobrodiní. V této revoluci je ovšem nutno některé obrat o jejich bohatství. Některé je třeba oloupit. Kapitalistický systém přinesl Americe všeobecnou prosperitu, protože se zakládá na ochraně soukromého vlastnictví. A to jde ruku v ruce i s ochranou svobody, neboť pokud nepožívá ochrany právo vlastnit majetek, jsou ztracena všechna ostatní práva. A bez vlastnických práv neexistuje důvod věřit ve skutečný ekonomický vzestup. To vypovídá především o tom, že socialistickému revolucionáři nejde o ekonomický růst a všeobecnou prosperitu. Při tom všem jde jen o plenění a o obohacení určité frakce.

Toto je další tajemství bažiny. Ve všech pravých socialistických státech jde o ujídání ze společného blaha. A každého, s výjimkou příslušníků vládnoucí kliky, na konci procesu čeká ožebračení.

Jaké jsou skutečné motivace socialistických a komunistických vůdců? Fascinující otázka. V knize The Whole of Their Lives (Jejich život se vším všudy) popisuje Benjamin Gitlow komunistické hnutí jako ďábelský stroj, který dělá z idealistů zločince.

V revoluční politice hrají důležitou roli ambice vůdců. Nesobecké duše motivované vysokými ideály a principy jsou běžně k nalezení mezi mužstvem, avšak ve vedení jsou vzácné. Boj o moc probíhá v komunistické organizaci stejně nechutně a urputně jako na královských dvorech.

Revolucionář se dožaduje, aby se moc soustředila v jeho rukou. A co ta vtělená božstva s tou novou mocí dělají? Čím více jí mají, tím více jí chtějí získat. Jejich drancování je bez konce. Čím cyničtější jsou jejich lži, tím větší je jejich chamtivost a tím více jsou připraveni zničit ty, kteří jim stojí v cestě, a okrást ty, které zbavili moci.

Tvrdí, že jsou koneckonců v právu. Jsou šampióny utiskovaných. Všechno zlo, které páchají, je potřebné pro svaté cíle socialismu. Najdeme tu ospravedlnění pro arzenál politických nástrojů, jejichž hnací silou je fanatismus, výbušnou směs zla, která může zlomit páteř civilizaci a zadusit lidskou duši měkkým polštářem falešného humanitářství. „My zachraňujeme tuto planetu“, vyřvávají.

Nikoli. Planetu zruinují a lidstvo zdemoralizují.

Zkaženost, jež provází socialistický idealismus, pramení z kombinace naivního pravověrného socialisty s psychopatickým socialistickým vůdcem, jenž v socialismu vidí dokonalý nástroj vykořisťování nesobecky obětavých „užitečných idiotů“. Hle, tajný recept na peklo na zemi!

Bažina je předvojem tohoto pekla. Prozrazuje ji bohorovnost a korupce. Jak se ve Washingtonu odvíjí politický zápas, můžeme využít tohoto pochopení a náležitě interpretovat, co vidíme, abychom si utvořili jasnější obraz jeho účastníků.

Když už známe tajemství bažiny, rýsuje se nám motivace levice jasněji. Čtenář mi nemusí věřit. Důkaz je v té kaši samotné – a v tom, jak se nás do té kaše snaží dostat!

Komentář uveřejněn 21. listopadu 2019. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.