Co říká a co dělá Petr Kellner

Napsal Jan Kubalčík

Petr Kellner vzbudil před časem pozornost, když se opatrně, spíše tak nějak implicitně, přihlásil k několika ne-progresivně znějícím názorům. Pak skupina PPF „koupila televizi NOVA“. Diskuse byla, mírně řečeno, živá a střízlivých hlasů v ní bylo pomálu. Jedním z nich byl text Zuzany Kubátové „Kellner vybudoval větší impérium než Baťa. Jenže miliardáře Češi rádi nemají“ (seznamzpravy.cz, 20. listopadu 2019). V něm mmj. zaznělo: „‚Nevstupujeme do politiky, nechystáme se k tomu, nehodláme ovlivňovat veřejné mínění,‘ dušují se lidé z PPF. A jejich pohled na Čínu je čistě pragmatický.“ (zvýrazněno JK).

V uplynulých dnech však přišlo, zdá se, něco hmatatelnějšího, než opakující se řeči. Server Aktualne.cz poukázal na to, že si firma Home Credit najala PR agenturu, aby jaksi v české společnosti obraz komunistické Číny vylepšovala. Home Credit se brání, že důkazy o tomto kroku byly nejspíš získány protiprávně, ale to už tak občas v investigativní žurnalistice chodí. Tím nechci obhajovat krádež, ale na druhé straně respektuji, že existuje něco jako „veřejný zájem“ (a, samozřejmě, je to tenký led – kdo totiž rozhodne, co veřejným zájmem ještě je a co jím už není?). Prý tyto důkazy byly i věcně pozměněny. K tomu nelze zvenčí téměř nic říct, snad jen to, že celá záležitost by byla rozřešena ve prospěch PPF pouze v případě, kdyby se prokázalo, že věcný zásah do těchto důkazů byl skutečně masivní – to je však s ohledem na další vývoj téměř vyloučeno.

„Na plná ústa“ totiž potvrtil spolupráci Home Creditu s příslušnou PR agenturou nejprve její spolumajitel: „Smyslem je moderovat debatu o Číně, vnášet do ní relevantní prvky. Aby se vyrovnala z extrému, který tady je. Protože to, co tu vůči Číně a její reputaci je, je humus.“. Následně část aktivit rovnou obhajoval i mluvčí firmy Home Credit: „Tománek uvedl, že za podporou projektu Sinoskop si Home Credit stojí. ‚Domníváme se totiž, že ukazuje objektivnější obraz Číny než konkurenční projekt Sinopsis, který se pasuje do role jediného morálního arbitra a vykladače vývoje v Číně,‘ sdělil ČTK. ... ‚V ideálním světě by projekty Sinoskop a Sinopsis spolu komunikovaly a výsledkem by byla otevřená a odborně podložená diskuse,‘ vysvětlil Tománek, proč Home Credit platí Sinoskop.“ (vše citováno z textu Jana Horáka a Lukáše Valáška „Home Credit přiznal podporu pročínského webu Sinoskop. Je objektivní, vysvětluje“, Aktualne.cz, 10. prosince 2019).

Předně, tento formalistický přístup k žádoucí vyváženosti zavání okřídleným „dvě minuty hovořil pan Žid a nyní dvě minuty pro pana Hitlera“. Čínský komunistický režim je odporný na řadu způsobů. To, co je na rudé Číně dobré (ano, nesporně takové aspekty jsou – jde o velkou zemi, velký národ, významnou civilisaci...), je dobré pekingským soudruhům navzdory. Podnikání v této zemi je čistě pragmatickou záležitostí a jen z pragmatických posic jej lze hájit (ano, velký trh s velkým potenciálem... ano, dělají to i jiní, kteří rádi případně vyklizené posice rychle obsadí...). Petr Kellner v Číně samozřejmě nepodniká sám, ale jako jeden z mála, možná dokonce jako jediný je za to nyní (z tušených důvodů) vystaven masivní kritice. V principu ale, skutečnost, že špatnou věc dělají také jiní, není omluvou. Pokud tedy naše země vzhledem k čínskému komunistickému režimu něco potřebuje, je to hlubší uvědomění si jeho nebezpečnosti a v návaznosti na to užší kooperace s naším spojencem – Spojenými státy americkými. Krok Home Creditu tak jde přímo proti zájmu České republiky.

Dále, „bezelstný“ popis činnosti PR agentury najaté firmou Home Credit více-méně naplňuje obsah pojmu „vlivový agent“. Případný dopad je nyní otupen zveřejněním celé záležitosti. Zcela přímočarý popis lze nalézt v textu M. Fendrycha „Z Kellnerova Home Creditu se vyklubala tajná PR agentura komunistické Číny“ (Aktualne.cz, 10. prosince 2019).

PPF se podle všeho rozhodla snížit reputační riziko, které je s podnikáním v rudé Číně neodmyslitelně spojeno. To se snad i dá pochopit. Zvolila pro to však snad ten nejhorší možný postup – postup, který absolutně ignoroval jakýkoli jiný zájem, než ten podnikatelský a to v nejužším slova smyslu. Každopádně platí, že výše citované dušování se, že PPF „nehodlá ovlivňovat veřejné mínění“ bylo patrně již v okamžiku, kdy bylo proneseno, lživé (pokud tedy v PPF ví pravá ruka, co dělá levá...) nebo přinejmenším nepravdivé (pokud to neví). Někdo by mohl namítnout, že jinak se to ani dělat nedá, resp. že očekávat něco jiného je zcela naivní. Nesouhlasím. Krátkodobě málokdy, ale v dlouhodobém pohledu je etika a morálka výhodná i ekonomicky. Jak je vidět, nejen politikům schází déledobější perspektiva – schází i těm, kteří se mohou jevit coby tahouni, vizionáři či stratégové.

Jak se za těchto okolností zbavit vážného podezření, že PPF bude k podobným cílům využívat svého nově nabytého mediálního vlivu, skutečně není příliš jasné. I na Petra Kellnera totiž sedí slova připisovaná baronce Thatcherové: „Neposlouchejte, co říkají – pozorujte, co dělají.“

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.