Obsah

KDU-ČSL má obrovský potenciál růstu

Napsal Tomáš Zdechovský

Poslanec Evropského parlamentu a jedna z nejvýraznějších tváří KDU-ČSL Tomáš Zdechovský oznámil v uplynulých týdnech svůj záměr kandidovat v lednu na post předseda KDU-ČSL. I proto vzniknul následující rozhovor...

Máme se obávat nové radikální agendy Evropské komise? Její nová předsedkyně von der Leyenová považuje klimatickou změnu za „existenciální téma“, v boji s klimatickou změnou „nelze promarnit už ani chvilku“, hodlá urychleně předložit „Evropský zelený úděl“, o němž tvrdí, že „jeho prosazení je povinností pro zdraví naší planety, našich lidí, naší ekonomiky“…

Ursula Von der Leyenová nečekala, že ji někdo nominuje na předsedkyni Komise, neúčastnila se voleb a k pozici se dostala až v momentě, kdy selhal systém Spitzenkandidátů. I když je zkušená politička, neubránila se kvůli neznalosti prostředí jisté zbrklosti a bohužel slíbila všem všechno. Výsledkem byl pelmel, který nepřesvědčil prakticky nikoho. Pro levicové poslance to bylo málo ideologické, pro ty od středu doprava včetně mě už zase příliš „zelené“. Osobně se proto vůbec nedivím, že v tajné volbě prošla jen o pouhých 9 hlasů. To je historicky nejslabší pozice, kterou kdy jaký předseda Komise měl. V projevu před hlasováním o celé Komisi už ale byla konkrétnější, představila svou vizi a konečně slíbila i pro mě klíčovou reformu EU. To mi dává naději, že ještě půjde hledat kompromisy a ani ta „zelená kaše“ se snad nebude jíst tak horká.

Soudní dvůr Evropské unie zamítl českou žalobu proti unijní směrnici omezující držení zbraní. Norma podle soudu nezasahuje do práv vlastníků legálně držených zbraní a není diskriminační, jak namítala v žalobě Česká republika, kterou podpořily také Polsko a Maďarsko. Nyní soud odmítl české námitky jako neopodstatněné. Co to pro ČR znamená?

Pro ČR to neznamená vlastně vůbec nic. Ta žaloba neměla šanci na úspěch, bylo to jen politické gesto bývalého ministra vnitra Chovance, který měl špatné svědomí kvůli tomu, že k tomu v Bruselu nic nevyjednal a jen ex post zkusil tento výstřel. Dál by se mělo postupovat stejně, jako by se dělo, kdyby žádná žaloba nikdy nebyla. Je tu schválená směrnice EP a je nutné ji implementovat – nějak, volba prostředků je na uvážení státu, není to totiž žádné nařízení. Nejhorší by bylo neudělat vůbec nic, to by pak Komise mohla spustit tzv. řízení o nesplnění povinnosti. Co ale vím, tak MV už něco připravuje a můžu jen doufat, že to ke střelcům bude co nejpřívětivější a co nejméně je to omezí.

Maďarská vládní strana FIDESZ premiéra Viktora Orbána má od letošního března pozastavené členství v Evropské lidové straně (EPP), a to údajně kvůli porušování demokratických norem v Maďarsku. Do konce ledna příštího roku se má rozhodnout o jeho případném vyloučení. Jak hodnotíte tento spor a jaký výsledek očekáváte?

Očekávám, že se pozastavení ještě prodlouží. Ale to je teď opravdu velmi obtížné odhadovat, protože celý proces posuzování neskončil.

Idea tzv. přerozdělování migrantů stále není mrtvá. Nedávno Německo přišlo s novým návrhem, jak v tomto směru reformovat unijní azylový systém. Po prvotní kontrole na vnější hranici unie by byli migranti rozdělováni mezi členské země, které by měly na starost vyřízení azylových procedur. Budeme donuceni na tento systém přistoupit?

Doufám, že ne a podobné návrhy dále odmítám všude, kde se to objeví. Souhlasím s nutností reformovat unijní azylový systém, ale rozhodně ne přes kvóty. Řešením může být zrychlení procesů azylového řízení na maximálně 6 týdnů i s případným odvoláním, což už momentálně úspěšně funguje v Nizozemí. Pokud by celou azylovou proceduru šlo vyřešit takto rychle, není důvod kohokoliv přerozdělovat. Ideální by bylo, aby vše šlo dělat na území mimo EU, nebo třeba na velké lodi kotvící v mezinárodních vodách.

Norská sociální služba Barnevernet je dlouhodobě kritizována některými rodiči a experty, podle nichž zachází ve snaze ochránit děti příliš daleko a často jedná neprůhledně a odebírá rodičům biologické potomky bez dostatečného odůvodnění. V poslední době Barnevernet u Evropského soudu pro lidská práva několikrát prohrál, když soud konstatoval, že Barnevernet „porušil práva matky i jejího dítěte“. U nás je znám případ dětí paní Michalákové. Budou mít zmíněné rozsudky nějaký dopad i na její případ?

Na její případ určitě bude mít dopad kauza Strand Lobben, která byla projednána před Velkým senátem 17 soudců a stanovila tak precedent, jak by soudci dále měli v podobných případech postupovat. Velmi zkráceně tam šlo o nucenou adopci chlapce odebraného ve třech týdnech, kdy jej matka prakticky nemohla vídat, ačkoliv se v mezičase vdala, měla další dítě a o syna měla zájem. Barnevernet ale přesto upřednostnil pěstounskou rodinu a nevysvětlil, proč má být chlapec dál ohrožený. Necelý měsíc po tomto rozsudku ESLP přijal k bližšímu projednání dalších 9 kauz, kterých je tak od roku 2016 už minimálně 35. To není malé číslo vzhledem k tomu, že více než 90 % zaslaných stížností se do této fáze vůbec nedostane. Co se týká případu Evy Michalákové, tak ale nechci nijak více předjímat, podle mého názoru totiž měla už dávno být zpět u dětí.

Bývalý slovenský křesťanskodemokratický politik Vladimír Palko opakovaně hovoří o tom, že konzervativci a křesťanští demokraté (a pravice obecně) po 2. světové válce byli tolik pohlceni obnovou Evropy a hospodářským a politickým zápasem s komunismem, že podcenili skrytou agendu kulturní, tzv. „antropologické“ revoluce, které se mezitím podařilo zmocnit se většiny vlivných institucí západního světa. Souhlasíte s tímto hodnocením? Pokud ano, kudy vede cesta k nápravě? Jak mají konzervativci v takové situaci postupovat?

Ano, s podobným hodnocením se dá souhlasit, mnoho lidí situaci navíc podceňuje nadále a nevěří, že by třeba Rada OSN pro lidská práva (UNHRC) mohla být v současné chvíli v takovém stavu, že by podle mě bylo nejlepší okamžitě ukončit členství. Podle názvu to přeci musí být respektovaná, objektivní a zcela profesionální instituce! Trochu mění názor až v momentě, kdy ukážu jasné statistiky výstupů této organizace, která za celou dobu své existence vydala celkem 80 rezolucí odsuzujících Izrael – z celkového počtu 169. Žádná rezoluce přitom nebyla proti Číně, Venezuele, Rusku, Saudské Arábii, Kubě nebo Zimbabwe. Jednoznačně nejděsivější totalitní režim současnosti, KLDR, byl zmíněnou Radou odsouzený pouze devětkrát a na žebříčku „nejodsuzovanějších“ zemí tak obsadil až čtvrtou pozici! A to po Sýrii s 20 rezolucemi a Barmě s 11…

Jasně mluvit o podobných argumentech, dávat porovnání a kontext, je myslím jediná cesta, jak mohou konzervativci uspět. Bohužel ne vždy je to takto jednoduché a často se stává, že i se sebelépe ozdrojovanými daty dostanete minimálně nálepku ruského trolla nebo manipulátora, protože vaše podložené argumenty jsou prý dezinterpretace. Jednoduše má platit, že jen jeden názor je ten správný. Člověk se nesmí nechat umlčet pár křiklouny a bojovat dál.

Co byste odpověděl na postesknutí, že mnozí konzervativně a/nebo křesťansky smýšlející voliči mají v posledních letech stále silnější pocit, že pro svůj životní styl, pro témata, která považují za podstatná, nenacházejí na politické scéně adekvátní zastání? Kdejaká obskurní menšina se těší pozornosti médií a podpoře celebrit, ale „nejpočetnější menšina“, tedy křesťané, si často odnášejí pocit, že jejich „kauz“ se nikdo nahoře nezastává.

Řekl bych jim, že je naprosto chápu. Není to totiž pocit, je to fakt. Skutečně se to děje a jde to jednoduše dokázat třeba na tom, že si člověk udělá kvantitativní a kvalitativní analýzu toho, kolik zmínek v médiích se objevilo k duhovým pochodům a kolik k pochodu pro život nebo pochodu pro rodinu. Vlastně se tímto vracíme k vaší předchozí otázce, spousta lidí situaci stále podceňuje. Do politiky i do médií bude muset jít víc konzervativců, kteří si budou stát za svým přesvědčením. Pak se může něco změnit a lidé budou mít možnost někoho volit.

Zejména Vaší zásluhou spolupracovala KDU-ČSL v letošních jarních volbách do EP s několika neparlamentními konzervativními politickými stranami. Byla podle Vás tato spolupráce přínosná? Pokud ne, v čem byla chyba? Pokud ano, pokusil byste se v roli předsedy na tuto spolupráci navázat, případně jak?

Ta spolupráce rozhodně byla přínosná a všemi deseti bych byl pro další, protože jsme se v mnoha ohledech velmi dobře doplňovali a vzájemně se dokázali dobře „vyhecovat“ k co nejlepším výkonům. To je věc, která by se v rámci jedné strany jen tak nepovedla. Měli jsme společný cíl a zároveň fungovala konstruktivní diskuze, kdy se jeden s druhým jen neplácal po ramínku a nebál se říct opačný názor.

Uzákoní Česká republika v nejbližší době homosexuální „manželství“, nebo zakotví ústavně definici manželství coby svazek jedné ženy a jednoho muže? Bude podle Vašeho názoru naším Parlamentem ratifikována Istanbulská úmluva?

V nejbližší době podle mě nebude ani jedno, protože obě věci jsou kontroverzní a nemyslím, že se do toho panu premiérovi bude chtít jít. Toto jeho „váhání“ hraje ale do karet právě konzervativcům, kteří mají více času na osvětu veřejnosti a dělají tak poměrně silnou čáru přes rozpočet různým aktivistům infiltrovaným na Úřadu vlády apod., kde lobbují za ratifikaci Istanbulské úmluvy. Jsem si dost jistý, že počítali s hladkým a téměř tajným protlačením, jako se to stalo v jiných státech EU. To se teď už těžko podaří. Čas navíc hraje do karet i zastáncům ústavní definice manželství, protože aktivisté debatu z nervozity hrotí a i přes obrovskou podporu hlavních médií vyvolávají spíše antipatie. Je to škoda, české společnosti totiž bylo víceméně jedno, kdo s kým chce být v posteli. Tahle marginální témata pak vyloženě unavují a neustálá vyhrocená propaganda se může otočit i proti příslušníkům těchto menšin, kteří si prostě chtějí v klidu žít své životy a nemají potřebu se někde ukazovat (a kteří mají, pro někoho možná překvapivě, často docela konzervativní společenské a politické názory...).

Jak hodnotíte relativně velmi krátké předsednictví Marka Výborného v čele KDU-ČSL? Co se za tu dobu podařilo, co naopak méně?

Velice kladně! Marek je ohromně pracovitý, až do smrti jeho ženy jsem ho každý víkend potkával minimálně na jedné akci. Díky němu jsme třeba nastartovali důležitou programovou diskuzi. On nás spojoval, se všemi mluvil, nebyl to sólíčkář. Udělal toho takto strašně moc. Jen při té své pracovitosti trochu pozapomněl naše výsledky mediálně prodávat veřejnosti. Na to se teď musíme soustředit. Konec předsedy nám možná uškodit může, na druhou stranu mám spoustu ohlasů od voličů, že si váží jeho rozhodnutí věnovat se v té těžké situaci rodině. Myslím, že pro mnoho lidí i tímto krokem začínáme být srozumitelnou, lidskou stranou, která má i své problémy, jež musí řešit.

Jak se díváte na intenzivnější, tedy zejména volební spolupráci mezi KDU-ČSL a ODS, popř. ještě v širším rámci s TOP09 a hnutím STAN? Kde vidíte hlavní styčné body a kde naopak nejzávažnější různice?

Já mám hodně blízko k řadě lidí z ODS. Na evropské úrovni se mi dobře spolupracuje s Alexandrem Vondrou či Veronikou Vrecionovou, máme spoustu podobných názorů. Je otázka, do jaké míry může v Česku fungovat vize KDU-ČSL a ODS jako CDU/CSU v Německu. Jestli je vůbec uskutečnitelná. Ale když se pro to někdo rozhodne, musí za tím jít a držet, se všemi výhodami i nevýhodami. A to bude rozhodnutí nového předsedy. Úplně nejhorší by bylo své kroky následně měnit. Dodnes si myslím, že jsme měli jít už cestou spolupráce se Starosty a nezávislými, když jsme se pro ni rozhodli. Měli jsme to prostě risknout a zkusit mít ve volbách přes deset procent, protože naše pozice ve sněmovně by dnes byla úplně jiná a vyjednávání po volbách také mohla vypadat zcela odlišně.

Chcete se ucházet o zvolení na mimořádném sjezdu KDU-ČSL v lednu. S jakou vizí pro stranu přicházíte, co by bylo v případě zvolení Vaší prioritou?

KDU-ČSL se musí zaměřit na ukazování rozdílů mezi sebou a jinými stranami a neměla by se už zaobírat marginálními tématy. My se utápíme ve zbytečných debatách, pojďme radši ukázat, že máme propracovaný silný ekonomický program pro tuto zemi, že víme, jak řešit důchody, výstavbu dálnic a podobně. Lidovci musejí být alternativou k současné vládě. Musíme být suverénní stranou se silným programem, za nímž jdou voliči.

Teď je nejvyšší čas na to, udělat zásadní reformu strany, jež vygeneruje nová témata a vytáhne nahoru mladé, nadějné politiky. Hodně toho máme připraveného, myslím, že začátkem roku to rozjedeme a KDU-ČSL upevní a zlepší svou pozici mezi konzervativními stranami. Potenciál růstu je pro nás obrovský.

Jaký je váš recept na porážku hnutí ANO 2011 v příštích volbách do Poslanecké sněmovny?

Všichni neustále řešíme, s kým, jak a kdy se spojit. Ano, klidně se spojme, ale jako sebevědomá strana, která má co nabídnout, a ne v momentě, kdy klesneme na tři a půl procenta, jak to dělají některé ostatní partaje.

Nový předseda to musí odmakat na dvě stě procent. Jinak to prostě nepůjde. Opoziční strana to má složité, protože se tolik nedostává do médií. Ale na to se nemůžeme vymlouvat, to nikoho nezajímá.

Jinými slovy k tomu musíme přistoupit podobně jako v sousedním Rakousku Sebastian Kurz. Nebál se toho a představil voličům moderní konzervativní stranu s novými lidmi, tématy a myšlenkami. Začal se zabývat věcmi, jimiž se jiné strany nezabývají. Šel mezi lidi. To je naše cesta.

Titulek redakční. Za KONZERVATIVNÍ LISTY otázky kladl David Floryk.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.