Konce seriálů

Napsal Redakce

Editorial tohoto posledního elektronického čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ je zaměřen právě na uspořádání spolupráce s KONZERVATIVNÍMI NOVINAMI. Proto na tomto místě naleznete drobné postřehy, které bylo zvykem zařadovat spíše coby součást Editorialu.

Téma měsíce tentokrát není vyhraněno nějakým věcným směrem, ale opírá se o završení tří vícedílných textů, které jsme postupně v KONZERVATIVNÍCH LISTECH publikovali, a jejichž závěrečné části naleznete v tomto čísle. Jedná se o pátou část překladu knihy J. R. Nyquista, čtvrtou a pátou část textu J. Cholínského (všechny tři předchozí díly byly uveřejněny v minulém, listopadovém čísle) a o závěr reflexe textu literárně zdatného monarchisty Jana Drnka z dílny stejného autora. Kromě toho zařazujeme i článek Aleny Hromádkové – recenzi knihy o statečné ženě, jedné ze zakladatelek odborového svazu Solidarita, Anně Walentynowiczové, která by pro svůj rozsah byla patrně rozdělena na dvě až tři části, ale vzhledem k okolnostem ji publikujeme naráz.

Kromě inspirativního obsahu je na místě podotknout, že jde prakticky ve všech případech o texty relativně monumentálního rozsahu – tedy relativně k článkům, které dnes lze běžně nalézt v elektronické podobě na internetu a zvláště přihlédneme-li k pokročilým zvyklostem pokoušet se efektivně informovat o podstatných záležitostech jaksi instantně (viz komunikace na sociálních sítích...). I v tomto případě však rozhodně platí, že trpělivost přináší sladké plody. Neobnovíme-li svoji schopnost soustředěně číst náročné, tedy někdy také delší texty, budeme připraveni i o ten zbytek schopnosti přemýšlet, kterým ještě vládneme.

Na okamžik ještě zpět ke knize J. R. Nyquista Blázen a jeho nepřítel: K metafyzice zla. V daném kontextu je na místě nabídnout pozornosti čtenáře dílo Erica Voegelina, zvláště pak knihu – soubor textů – která v češtině vyšla pod názvem Zkušenost a symbol (Brno, CDK 2015). Pozorný a trpělivý čtenář v ní nalezne řadu podnětů, které poslouží náležité interpretaci zejména v tomto čísle publikované 5. částy Nyquistovy knihy.

***

Dovolíme si vypůjčit závěrečný odstavec z textu Katřiny Lhotské „Istanbulská úmluva opět vystrkuje růžky“ (Neviditelný pes, 7. prosince 2019): „Občas se při ratifikaci mezinárodních úmluv setkáváme s argumentem, že onen balast vlastně ničemu neškodí, že neznamená žádné legislativní změny a že ve skutečnosti o nic nejde. V případě Istanbulské úmluvy hovoří v tomto smyslu i Úřad vlády (zde). Vždy, když slyším podobné bagatelizace, položím si otázku, proč vlastně někdo tak moc usiluje o přijetí něčeho, o čem zároveň tvrdí, že to pro nás v podstatě nic neznamená. A obvykle dojdu ke stejné odpovědi – že nám tu zase někdo věší bulíky na nos...“ Skutečně skvělý, obecný postřeh. Stojí za hlubší promyšlení a podržení v paměti.

***

K tragické střelbě v Ostravě je možné přičinit tyto tři poznámky: (1) upřímnou soustrast pozůstalým obětí; (2) čin nebyl spáchán legálně drženou zbraní – kdyby ano, nastal by hysterický křik; (3) škoda, že na místě nebyl nikdo další, kdo by měl legálně drženou zbraň při sobě – obětí mohlo být méně.

***

Ale přece jen se ještě na okamžik přidržme tématu. V rámci ranního vysílání ČT24 ve středu 11.12. byl přizván psycholog, aby debatoval na téma, co takového hromadného střelce k jeho činu (do)vede. Zajímavé bylo, co nezaznělo. Zmínka nepadla o tom, že k zoufalství vrcholícímu (sebe)vraždou může člověka přivést ztráta vědomí, že je milován, tedy dosažení stavu, ve kterém ztratil veškerou důvěru v náklonnost lidí a zároveň není schopen vnímat Boha.

O den dříve v podobném čase, na témže televizním programu jiný psychoanalytik diskutoval o stresu v době Vánoc. Snažil se naznačit, že v základě je upření veškeré pozornosti na věci podružné, které jsou navíc „hecovány“ reklamou (uklizeno, napečeno, hodně a nejlépe drahých dárků...), zatímco „to podstatné“ zůstává zcela upozaděno a tak příprava vnitřní živoří na úkor přípravy vnější. Ale opět: nezaznělo, na co se to vlastně máme vnitřně připravovat, co je „tím podstatným“. Zkrátka nepadlo ani slovo o Ježíškovi, o narození Krista, našeho Pána a Spasitele.

Přejeme vám tedy zejména plné vědomí této dějinné události, pokojný zbytek adventní přípravy na ni, její radostné prožití a hojný užitek, který nabízí. Zkrátka: požehnané Vánoce a vše dobré v celém roce 2020!

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.