Obsah

Vláda je mrtvá – ať žije vláda!

Napsal Redakce

Níže je beze změny úvodník z VÝBĚRU Z HROZNŮ. Ale doba opět pokročila, řečeno s Bernardem Wooleym: došlo nám tady k vývoji. Jednak naleznete v tomto Tématu dva doplněné texty, které byly napsány až po uzávěrce VÝBĚRU Z HROZNŮ, stejně jako bychom rádi reflektovali poslední události.

Poslanecká sněmovna je rozpuštěna. Otázka termínu předčasných voleb je stále otevřená, president Zeman pouze předem naznačil, že by je mohl vyhlásit na 25. a 26. října, tedy na prodloužený víkend, přičemž 28. říjen je již tradičně hojně využíván k návstěvě hřbitovů a přípravě na následující Vzpomínku na věrné zemřelé – čili „dušičky“. (Pro pořádek zmiňme ještě časově související Slavnost Všech svatých, ale věcně to sem příliš nepatří.) Opravdu citlivá volba – uvidíme, kolik bude vydáno volebních průkazů (pokud se tedy opravdu otevřou volební místnosti v uvedených dnech)... Skutečnost, že tento termín avizoval předem (mohl si to klidně nechat pro sebe a pak to prostě udělat...), nahrává těm spekulacím, které tvrdí, že president o předčasné volby zase tolik nestojí. My se spíše domníváme, že je to presidentovi jedno – v současné konstelaci tak jako tak nemůže prohrát. Nechme ale na chvíli presidenta presidentem a termín voleb termínem.

Na celém rozpuštění sněmovny je nejzajímavější postoj TOP09. Tato strana, která sama sebe definuje jako stranu konzervativní, předřadila svůj stranický zájem (tedy naději na lepší volební výsledek – dokud ještě odér „knížecí“ presidentské kampaně úplně nevyprchá... a dokud se Miroslav Kalousek může zaštiťovat dýmem z lulky...) nad zájem země. Místo aby konzervativně trvala na ústavním postupu (čili na tom, aby president poskytl ještě jeden pokus k sestavení vlády, jak Ústava předpokládá...), zachovala se oportunisticky. Znovu se obraťme k Viktoru Dobalovi: „Politickou stranu chápeme jako společenství, které sjednocují myšlenky a nikoli zájmy. Dominují-li ve společnosti třídy, znamená to, že dominují jejich zájmy. Strana se řídí principy a schopností obětovat své zájmy těmto principům. Je školou sebezapření. Strana, která neobětuje moc principům, jen politikaří. Strana není ani tak silná svým počtem nebo vlivem, ale spíše energií myšlenek, které reprezentuje, a věrností svých členů těmto myšlenkám. V tomto pojetí není strana ani tak skupinou lidí jako souborem myšlenek a ideálních cílů. Její důležitost a hodnota je především v tom, že konstituuje svobodu vytvářením prostoru pro svobodu projevu a tím, že vychází z principů, které jasně odlišuje od účelu. Vlády, ve kterých zasedají představitelé takovéto strany, nejlépe zajišťují pokrok a zároveň kontinuitu, brání stagnaci a brání revoluci. Konflikty zájmů a sil ve společnosti se tak přenášejí na konflikty mezi stranami, na konflikty mezi principy.“. Může se TOP09 za této situace nadále pravdivě nazývat konzervativní stranou? Obáváme se, že nejméně z popsaného důvodu nikoli...

Důsledek? V případě, že levice bude mít po volbách v Poslanecké sněmovně ústavní většinu, máme před sebou rok (do voleb do Senátu...) její naprosté hegemonie nad celým systémem (počínaje presidentem, přes obě komory Parlamentu a Ústavní soud až po „krajské vlády“). S ohledem na postkomunistický charakter nemalé části naší levice je čeho se obávat: jedno ráno bychom se mohli probudit ve zcela jiné zemi. Pokud se tohle ukáže jako plané strašení, nebude nikdo spokojenější, než my.

...a původní úvodník

V tomto okamžiku není jasné, zda Rusnokův kabinet v prvních srpnových týdnech získá důvěru Parlamentu. Vy, kteří čtete tyto řádky, již velmi pravděpodobně výsledek znáte. Tak si tedy dovolme ten luxus spekulace: nezíská.

Před časem, přibližně v dubnu, zpovídala multimediálni formace Těžkej Pokondr ve svém zábavném ranním pořadu na jednom komerčním rádiu pana Andreje Babiše. S ohledem na charakter relace byl výběr hosta dosti překvapivý, způsob vedení rozhovoru byl poněkud netradiční (tedy, máte-li možnost slyšet pány Pokorného a Ondráčka pravidelněji...), ale třeba je majitel rozhlasové stanice s panem Babišem kamarád. Mimo jiné měl pan Babiš možnost presentovat některé své názory na politické uspořádání, což je přesně to, co je zajímavé pro nás. Uvedl například, že pro něj není ministr žádná politická funkce – ministr má být prostě odborník a basta.

Tak předně, ministr vlády by jistě neměl být žádný truhlík či neumětel. Nějakou odbornost by mít měl, o tom snad není sporu. Ale že by to neměl být politik? No ale kdo už jiný, než vrcholný representant jedné ze tří ústavních mocí ve státě? Ministr vlády musí být především politik! Rozhlédněme se po civilizovaném světě a pokusme se najít příklad, kde ministr vlády není politikem – nenajdeme. Je nezbytné zdůraznit, že adekvátní odpovědí na špatnou politiku je prostě politika dobrá – rozhodně takovou odpovědí není zrušení politiky, jak si pan Babiš zjevně představuje.

Kromě toho, kdyby se tento princip – lidu dnes zhnusenému naší politikou tak libý a proto populární – prosadil, tedy přesněji, kdyby populisté à la pan Babiš tento princip prosadili, znamenalo by to, že ministr vlády opravdu přestane být politickou funkcí? Nikoli! Ale člově zastávající tuto funkci se vyhne povinnosti své politické názory presentovat a obhajovat před občany. Ti tak příjdou o jeden z nejdůležitějších kompasů, podle kterých se mohou orientovat ve volbách. Ministr tvářící se, že svůj resort řídí nepoliticky, tedy jako firmu, může kdykoli odmítnout diskusi s poukazem na ryze odborný charakter prováděných kroků, vůči kterým vlastně ani žádná alternativa není. Politika nevymizí, ale stane se méně transparentní, kabinetní, kde reálná centra moci budou ještě více maskována než dnes, zaštiťujíce se závojem odbornosti. Ministerská funkce bude dále politická; ten, kdo ji bude vykonávat, se však bude tvářit, jako že politikem není. Odborností může podle potřeby zaštiťovat své politické názory, které nechce vystavovat diskusi, nebo svůj ryzý oportunismus.

Rusnokova vláda je typickým representantem svého druhu. Tváří se jako úřednická, ale je samozřejmě složena z politiků – každý její člen má své politické názory a jistě je neodkládá jako kabát na vrátnici. Jaké však ty politické názory jsou, to můžeme u některých jen dovozovat na základě předchozích zkušeností, neb většinu ministrů pamatujeme z jejich minulých angažmá. Oni sami nám však o své politice neříkají nic; prý žádnou nemají. Buď ji tedy skrývají – a hodlají ji prosazovat jako svou skrytou agendu. Anebo skutečně žádnou nemají – pak se lze obávat, že tam, kde se skutečného politického názoru nedostává, tam prostor vyplní zmíněný oportunismus. Obě tyto možnosti jsou hrozbou pro demokracii.

A samozřejmě, těžiště výkonné moci se s tímto kabinetem vzdálilo Strakově akademii a přiblížilo se Hradu, který si již o něco dříve svým směrem přitáhl i těžiště moci zákonodárné. Spíše více než méně. Jsou tyto posuny na hraně či za hranou ústavního systému? Jak by mohl či měl reagovat Parlament? Máme chtít předčasné volby do Poslanecké sněmovny? Tyto (a další) otázky si kladou autoři v tomto čísle VÝBĚRU Z HROZNŮ. Věříme, že pro vás bude mix jejich úvah podnětným.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.