Obsah

(Ne)oblíbený prognostik Tom Clancy zemřel

Napsal Dušan Stuchlík

Když prvního října tohoto roku zemřel spisovatel Tom Clancy, málokteré z manistreamových médií to zapomnělo zmínit. Jiná otázka ovšem je, v jakém tónu. Tom Clancy byl totiž spisovatelem, jemuž světová levice, slušně řečeno, moc nefandila. To že na seznamu publikací, které napsal, nebo na kterých se podílel, je úctyhodných zhruba devadesát položek, to je ten menší problém.

Podstatně větší problém je v tom, že Tom Clancy byl ve věci vnímání mezinárodních vztahů více realistou, než naprostá většina etablovaných novinových komentátorů osmdesátých a devadesátých let. A pokud pro své knihy a politické fikce vycházel ze stávajících mezinárodně politických vztahů, a z nich mu vyplynulo, že ani asijské mocnosti, ani Sovětský svaz a poté Rusko a v zásadě ani mnohé evropské mocnosti, nejsou Spojeným Státům nakloněny, byl realistou a analytikem lepším, než většina novinářů a velká část politiků. A jeho „fikce“, že se světové velmoci i různé mocnosti, kterým všem USA leží v žaludku, dokáží (bez ohledu na své ideologické spory) účelově sjednotit a koordinovat k tomu, aby Spojené Státy oslabily, respektive nejlépe porazily, to bylo něco, co nemá být slyšeno. Tím spíš, jak tomu čím dál více okolnosti reálného světa nasvědčují.

Nemůžeme nechat stranou to, že ani tradičně levicový Hollywood nemohl na úspěch a strhující styl Clancyho knih nereflektovat a natočil podle nich slušnou sbírku kasovně velmi úspěšných filmů. Tím spíš, když scénáristé tu a tam do knih sáhli s politicko-korektní cenzurou. Třeba tehdy, když Clancy vystavěl jeden z příběhů, kdy ohrožení pro Ameriku představovala islamistická teroristická skupina (což se pak v reálu ukázalo jako velmi prognostický scénář), zatímco holywoodští politicko-korektní scénaristé příběh uměle naroubovali na skupinu jakýchsi rasistických neonacistů, které měla zastřešovat diplomacie tehdy nepopulární Jihoafrické republiky (jde o film Nejhorší obavy natočený dle stejnojmeného románu – pozn. red.).

Co je však asi Clancyho největším „hříchem“, že byl autorem, který na širokém trhu a s velmi širokým zásahem mediálně doslova resuscitoval ozbrojené složky USA a boj proti komunismu. Jak? Tím co psal v kontrastu k tomu, co psali a natáčeli všichni ostatní okolo. Od Formanových Vlasů přes Stoneovu Četu, či Coppolovu Apokalypsu, zkrátka většina vlivných děl 70. a 80. let líčí ozbrojené složky USA ve světle, řekněme, velmi málo lichotivém a válku ve Vietnamu jako zbytečný, dekadentní podnik. Asi není třeba příliš přemýšlet o tom, jak tento trend vnímala a vítala světová levice. A pak se najednou vynořil nějaký Clancy. A do knihkupectví po nemalé části světa se začaly hrnout knihy, které začaly naznačovat, či dokonce říkat, něco úplně jiného. Například to, že komunismus byl, je a bude nepřítel. A že je to nepřítel velmi ofenzivní a bojovat proti němu jen nejen správné, ale i nutné. A to stejně tak v potu asijských džunglích, jako v železných obrech prohánějících se chladnými hlubinami moří, i ve zpravodajských hrách, kde hřištěm jsou švýcarské kavárny. Clancy se dopustil hříchu, který se neodpouští. Ozbrojené síly „amerických imperialistů“ vytáhl z bahna pověsti, kterou jim celá desetiletí vědomě budoval ideologický tlak východu a které jim ve své naivitě a jednostrannosti ještě účinněji budovali intelektuálové západu... a těm ukoptěným americkým pěšákům, námořníkům či zpravodajcům pomáhal v očích veřejnosti vrátit jejich reálný smysl existence. Tedy obraz síly, jediné síly, která stála mezi ofenzivním totalitním marxistický imperialismem a svobodou západu.

A jelikož když se Clancy chopil pera, tak nezahálel, je jasné že popularitu důležité části světových médií a intelektuálů si rozhodně nezískal. Tím spíš je na místě litovat jeho smrti a konstatovat: God job, Tom! Requiescat in pace.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.