Rozhlédněte se kolem sebe: Stále si myslíte, že Amerika studenou válku vyhrála?

Napsal Timothy Daughtry

Američtí teenageři pochodují ulicemi, aby okleštili nebo zlikvidovali Druhý dodatek Ústavy Spojených států amerických a jsou stále spokojenější se socialismem. Na univerzitách dochází k obtěžování a fyzickému ohrožování konzervativních řečníků. Podle mnoha těch, kteří zaujímají mocenské pozice, se jakýkoli rozdíl v úspěšnosti či příjmech mezi různými sociálními skupinami považuje za důkaz diskriminace nebo útlaku jedné skupiny jinou a opravňuje vládní zásah. Naše národní hranice se oslabují, a to navzdory rozšířeným požadavkům na jejich bezpečnost. Mnohé z toho, co prochází novinami, je filtrováno a zaobaleno tak, aby to podpořilo levicovou agendu.

Stále to ještě vypadá, že jsme studenou válku vyhráli?

Sovětský svaz možná v roce 1991 zanikl, ale intelektuální a morální virus, který ho zabil – marxistický světový názor – se rozšířil do Spojených států a nahlodává naši obranu proti socialistické tyranii.

Není nutné nalézt hordy držitelů komunistických průkazů, abychom uznali hrozbu marxismu v americké kultuře a politice. Světové názory – včetně našich názorů na vládní a politické otázky – nejsou ani tak výsledkem vědomého uvažování, jako spíše výsledkem hlubinné kultury. Ta vede k tomu, že se lidé, aniž by si to uvědomovali, učí nahlížet na společnost a politiku marxistickou optikou.

Důležitost hlubinné kultury rozpoznali tzv. kulturní marxisté ve dvacátých létech minulého století. Marxističtí intelektuálové, jako např. Antonio Gramsci, si uvědomili, že snahám o naverbování lidi do násilné revoluce stojí v cestě hluboké hodnoty židovsko-křesťanské kultury. Bylo těžké naverbovat do násilného boje třídy proti třídě ty, jejichž světový názor nahlíží na lidi jako na jedince morálně zodpovědné a nikoli jako na bezmocné členy ekonomické nebo demografické třídy. Národní identita a vlastenectví byly překážkami na cestě sjednocení Marxova „světového dělnictva", které by vedlo ke svržení kapitalistického systému. Víra v Boha a nadčasové principy dobra a zla stály v cestě materialistického světového názoru a jeho morálního relativismu.

A tak Gramsci a jiní marxističtí autoři přijali vizi „dlouhého pochodu" napříč západními kulturními institucemi, který započal na univerzitách. Primární taktikou se stala Kritická teorie, neúprosný útok na intelektuální a morální základy západní kultury. Jestliže marxistické názory na ekonomii, rodinu, náboženství a společnost obecně na univerzitách převládnou, najdou odtud díky jejich absolventům postupně cestu i do jiných kulturních institucí, jako jsou např. veřejné vzdělání, zpravodajství, média a zábava.

Otázka kulturního marxismu se stala specializací mnoha představitelů Frankfurtské školy v Německu, z nichž řada uprchla s Hitlerovým nástupem k moci ve 30. a 40. letech na americké univerzity. Zatímco americká mezinárodní politika se po celém světě snažila komunismus konfrontovat a omezit, zakořenilo intelektuální a morální podhoubí marxistického světového názoru na mnoha našich univerzitách.

Levicová kulturní strategie nevyžadovala vědomou konverzi k marxismu jako politické teorii. Postačila neutuchající publicita předpokladů a důsledků marxistického světového názoru a vynucená absence s marxismem neslučitelných referenčních rámců.

Většina Američanů nikdy neslyšela o marxistických intelektuálech, jako Herbert Marcuse, avšak jeho pojednání o represivní toleranci z roku 1965 poskytlo ospravedlnění nesnášenlivosti vůči všem názorům, které stály v cestě marxistické osvobozovací agendy. Dopad jeho myšlení lze na dnešních kampusech pozorovat v kodexech projevů a v pronásledování konzervativních řečníků. Nesouhlas se současnou levicí je jednoduše definován jako nenávistná řeč a nenávistná řeč prostě nebude tolerována. Konec diskuse – a myšlení.

A považte, jakou část amerického politického diskurzu ovládají myšlenky boje jedné společenské třídy proti jiné skupině lidí. Klasické marxistické pojetí boje dělníků proti kapitalistům bylo transformováno na boj černých proti bílým, žen proti mužům, homosexuálů proti heterosexuálům, přistěhovalců proti zde narozeným a mladých proti starým. Levičácká agenda je stále popoháněna marxistickou klasikou, tedy bojem třídy proti třídě; pouze nálepky jsou jiné.

Požádejte lidi s hluboce levicovým světovým názorem, aby hovořili o rozdílných akademických či ekonomických výkonech různých skupin, aniž by přitom mluvili o útlaku nebo diskriminaci, a jsou bezmocní. Vycházejí ze širšího předpokladu, že rozdíly jsou definovány jako důkaz „výsady" nebo útlaku jedné třídy druhou. Chybí jim mentální rámec, aby hovořili o tom, co profesor Thomas Sowell nazývá „kulturním kapitálem", tedy o rozdílných hodnotách, které kladou různé sociální skupiny a jejich příslušníci na vzdělání, tvrdou práci a sebedisciplinu.

Levičáci zjistili, že snadnější je lidi napadat než s nimi diskutovat. Požádejte levičáka, aby vysvětlil, jak jsou mimořádné akademické výkony asijských studentů, kteří ve Spojených státech vynikají nad studenty bílými, vysvětleny „bílými privilegii". A můžete být obviněni z toho, že jste fašista, ale rozumnou odpověď nedostanete.

Levice je stále troufalejší a militantnější. Jejich útoky na První a Druhý dodatek ústavy přestaly být zahalené a rozmělněné, ale jsou místo toho otevřené a přímé. Vlivní levičáčtí byrokraté vyzbrojili jimi ovládané instituce proti svým oponentům a dokonce se pokoušejí zvrátit volební výsledky z roku 2016. A dosud jim to prochází.

Otázky, které jsou základem dnešní americké ideologické občanské války, jsou tytéž, které vedly ke studené válce. Jsou lidé náchylní k zneužívání moci, pokud není definována a kontrolována, nebo lidstvo postupuje do nějakého „vyššího" stavu, který činí i omezenou vládu zastaralou? Je účelem vlády chránit svobodu nebo nastolit jednotu myšlení a jednání? Stojí národní hranice a svrchovanost za to, abychom je bránili, nebo je myšlenka národnosti reliktem minulosti? Mají lidé hodnotu jako jednotlivci nebo pouze jako členové třídy? Jsou práva dána Bohem nebo vládou?

Pokud Amerika opravdu studenou válku vyhrála, tak proč tolik Američanů jedná, jako by Sověti měli na tyto otázky lepší odpověď?

Převzato z Townhall.com. Komentář zveřejněn 19. dubna 2018. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila PhDr. Gabriela Clemensová.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.