Kultivace politikou

Napsal Dušan Stuchlík

aneb Ještě k brněnskému divadlu

K událostem z konce května v brněnském divadle Husa na provázku se již vyjádřil kde kdo. Tak se na celou událost podívejme z trochu jiného světla. Ramenáči v modrých tričkách u mnoha lidí nevzbudili sympatie a ihned se začalo mluvit v kategoriích jako neonacisté, fašisti a nechyběli samozřejmě ani populárni „chuligáni“. Nebudeme lupou zkoumat fotografii a bádat, jestli mezi nimi opravdu nějaký ten chuligán byl, nebo zdali chodí na fotbal jen koukat. Nebo jestli někdo z pánů v modrém chodí, či před deseti lety chodil do místní skinheadské hospody a ve spojení se svaly a holou hlavou jej můžeme od pasu onálepkovat hojně nadužívaným „neonacista“.

Představme si, že by organizátoři protestu tak neopatrní byli a někoho takového s sebou na akci vzali. Co ale s vysokou mírou pravděpodobnosti můžeme předpokládat, je to, že zcela určitě se nějaké ty politicky nekorektní živly budou nacházet mezi členy či podporovateli politického hnutí „Slušní lidé“. A nyní si položme otázku, co to znamená.

Řada komentátorů v mediích i diskutujících na sociálních sítích hovořila o fašizujících tendencích a také o nebezpečí plynoucím z toho, když se podobné „protispolečenské elementy“, jak se dříve říkávalo, politicky organizují.

Tak já ze své zkušenosti mohu nabídnout trochu odlišný pohled. Před zhruba patnácti lety jsem coby brněnský zpravodaj tehdejších Lidových novin dlouhodobě sledoval brněnské chuligánské dění, které tehdy prezentovala hlavně parta vystupující pod jménem Johny Kentus Gang (JKG), ano, přesně ta zmiňovaná v souvislosti se Slušnými lidmi. JKG byla lidsky zajímavá společnost a logicky její členové i těžce nesli, když jsem ve svých novinových zprávách upozorňoval čtenářskou veřejnost na relativně nový tuzemský fenomém, a to zapojení chuligánů do politiky.

Hoši z JKG v nočním Brně cíleně a plánovitě nenapadali ani tak příznivce jiných fotbalových týmů, ale napadali jednotlivce, skupiny, kavárny či koncerty podle vysloveně politického klíče. Tu atakovali tehdejší noční mekku brněnských kavárenských liberálů a studentských levičáků Skleněnou louku, jindy zase koncert levicových punk či oi kapel (útok na koncert u Holubů). A pohled na náběh několika desítek nadržených rváčů, někteří s holemi či baseballovými pálkami, nebyl zrovna povznášející. Tím méně pak na jedno či dvě auta policistů, kteří neměli šanci, tak se ani nesnažili jim v útoku zabránit. Asi nikdo se nebude divit, že po těchto jejich akcích pravidelně končily oběti v nemocnicích. Tohle byla pouliční politika v nočním Brně.

Těžko se pak bylo divit, že akce vyvolala reakci a rváče pro změnu z levicové scény nikdo nemusel dvakrát pobízet k revanši (několik pokusů o útok na tehdejší hospodu u Švéda). Noční Brno se tak opakovaně stalo svědkem hromadných rvaček, kdy se v samém centru nahánělo a rvalo několik desítek chuligánů se svými politickými soupeři. Police opět jen bezradně přihlížela, jelikož než dorazily dostatečné posily, obě strany se přesunuly jinam. Kdo to schytal, ten to schytal, smůlu měli zpravidla náhodní kolemjdoucí, jelikož ti byli automaticky počítáni za protistranu. V té době také kvůli v podstatě pravidelným střetům u nočních rozjezdů MHD musel u nádraží hlídkovat nejméně jeden anton těžkooděnců, často i více. Tohle bylo noční Brno před zhruba patnácti lety.

Čas trhnul oponou. Zatímco tehdy vystříhaní, potetovaní kluci z posiloven a gymů šli na hole a pěsti pod rouškou tmy, nyní jejich pokračovatelé organizovaně a v klidu přijdou se zaplacenou vstupenkou, na několik minut bez jakéhokoliv násilí ukáží svůj názor a na výzvu policie spořádaně odejdou. Místo plánování, který koncert napadnou, kudy zmizí a koho chtějí nejraději poslat do nemocnice, nyní ramenáči píší prohlášení pro média, zuřivě diskutují na sociálních sítích, tisknou letáky, poskytují rozhovory, s právníky konzultují postup a připravují podání... zkrátka dělají to, čemu se říká politika a politická kampaň. Je to možné?

Kdyby mi někdo před lety, když jsem se s fotoaparátem zpoza rohů pokoušel lovit snímky nočních rvaček a nenechat se u toho chytit ani jednou ze stran, tvrdil, že se jednoho dne tohle stane, nevěřil bych mu. Ale stalo se. Politika a nutnost užívání prostředků politického marketingu zkultivovala dost specifickou a ještě před lety výrazně nebezpečnou komunitu netušeným způsobem. To nejen přispělo k bezpečnosti ve městě, ale třeba i lékařům v brněnské Úrazovce (a v důsledku zdravotním pojišťovnám) ušetřilo hodně času a peněz za šití a rovnání kostí.

Takže pokud jde o mě, jsem spokojen. Přejít z nočních bojůvek na vcelku běžné politické a aktivistické postupy považuji za až neuvěřitelné zlepšení poměrů a ohromný bezpečnostní úspěch. Takže až zase budete nadávat na „politiku“, že není k ničemu dobrá, mýlíte se. Umí totiž chránit a kultivovat. A to rozhodně není málo, natož v této době.

Autor je členem Předsednictva Konzervativní strany. S jeho souhlasem převzato z internetového deníku Neviditelný Pes.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.