Obsah

Statisticky zjištěný elixír života

Napsal Petr J. Jílek

Ve filmu Krakatit dokázal odborník udělat z pudru výbušnou směs. Mohu se pokusit o něco podobného a přes H-Systém se dostat až k elixíru.

Nyní již neplatí oko za oko, zub za zub. Naše spravedlnost se sice zlepšila, ale stále není dokonalá a je to zřejmé ze současného problému kolem H-Systému. Patrně by měla být rozumnější, citlivější apod. Dokonalosti se prostě překrývají a měly by být v harmonickém souladu. Zaměření jen na jednu dokonalost však vede ke katastrofě. Můžeme si připomenout islamisty i naše husity, kteří prosazovali tzv. boží spravedlnost bez dalších přívlastků. Na druhé straně tohoto spektra jsou tzv. sluníčkáři, ale také např. privatizace bez právního rámce, rozvoj jednotlivých vědních oborů zcela samostatnými cestami bez vzájemné koordinace, podobné vydávání předpisů, vyhlášek apod. Problém však je v tom, že součástí harmonie je i disharmonie. U hudebních klávesových nástrojů se to řeší tzv. temperováním a je na to celá řada matematických řešení. Daly by se naprogramovat a vzájemně přepínat, ale pro naše životní problémy taková matematická řešení nemáme.

S uvedeným překrýváním však máme své zkušenosti a neřešíme to rafinovanou bramboračkou, ale jednotlivými jednoduchými zásadami. Desatero se učí již několik tisíciletí a také víme, že řada spletených drátků tvoří pevné lano nebo elektrický kabel. Rovněž dopravní značení je jednoduché a v zásadě platí na celém světě. To nám umožňuje svobodně cestovat. Jinak by to bylo zcela nemožné. Opakem je nepřehledné množství nezkoordinovaných vyhlášek, předpisů atd., které dusí rozvoj společnosti. Je to také výsledek zhoubně rozbujelé byrokracie, která si tak zajišťuje svou práci i existenci.

Software mají někteří tvorové již od narození, ale ti složitější se musí učit od rodičů. Mozek potřebují nejen pro zajištění základních potřeb, ale také pro řešení vzájemných problémů a samozřejmě i pro vztahy s okolním prostředím. Mají vlastní pravidla, a tak např. kůň nevstoupí mezi sedící demonstranty apod. Podobně se rozběhla i lidská společnost stálým zdokonalováním a používáním původních kmenových a později sousedských pravidel. Staří Řekové měli dokonce v opovržení národy, které žily bez sofistikovaných pravidel a pokládali je proto za barbary.

Před naším letopočtem, tedy před příchodem Krista, se pohanství již vymanilo z nejhoršího barbarství a lidé tehdy již žili pod celkem snesitelným Římským právem. Neřídili se již zvůlí panovníka, ale moudrostí a Římské právo se s Desaterem tak učí i dodnes. V této souvislosti je vhodné připomenout, že teprve roku 657 po založení Říma, za konsulů Gnaea Cornelia Lentula a Publia Licinia Crassa, se usnesl senát, aby člověk nebyl více obětován. Před tím se to dělo slavnostně a veřejně. Plinius starší (zemřel roku 79 po Kr. při zkoumání výbuchu Vesuvu) uváděl, že není dobře možné dostatečně ocenit Římany, a být jim vděčný za to, že odstranili obludnosti, při nichž se považovalo za ten nejzbožnější akt zabít člověka, a dokonce za velmi zdravé jíst ho. Podobně to bylo u našich slovanských předků. Lidskými oběťmi byly postižené děti, neplodné ženy, zmatení staří lidé. Počátkem agrárního roku je obětovali svým bohům topením či upalováním (Téra, M.: Perun hromovládce, str. 241-244; Štampach, F.: Kulturní primitivismus a civilizace. Studie a příklady o primitivních prvcích kulturních u Slovanů, Brno).

Jednoduše nám radí lidová moudrost, že jak chceme, aby s námi jednali ostatní, tak máme s nimi jednat i my. Představa zlaté doby bez pravidel je tak nesmysl. Nyní se však dekadentní část společnosti snaží o erozi jednoduchých tradičních pravidel a nacisti i marxisti na to dokonce měli a stále mají své sofistikované odborníky.

Dříve jsem byl prezidentem pražské pobočky SPUSA a samozřejmě jsme se zabývali americkými reáliemi. Tam je např. nemyslitelné, aby kdokoliv dával na odiv svou osobní neúspěšnost. Všichni za všech okolností proto tvrdí, že vše je OK. Společensky je dokonce neúnosné uvádět svou závislost na důchodové péči, a tak odkrýt finanční neschopnost vlastní rodiny. Proto tam slovo „penzista“ vůbec nepoužívají.

Blbá nálada“ však není jen českou specialitou, a tak se dostala i do evropské hymny. Pan Josef Škrábek v knize Pohladit slovem měl za to, že Schiller v Ódě na radost chtěl původně oslavovat svobodu, ale raději zaměnil slovo Freiheit za Freude, tedy radostí. Dále sděluje, že tato báseň s hudebním počátkem v IX. Symfonii Beethovena, se později stala textem evropské hymny. (Byla i olympijskou hymnou společného týmu sportovců rozděleného Německa.) Text originálu ale nevolá po radosti, ale oslovuje trudomyslné přátele. V úvodu pak slyšíme: Ó přátelé, ne tyto tóny! Ale nalaďme příjemnější a radostiplnější. Pokračuje opěvováním radosti – jako krásné jiskry bohů, jejíž kouzlo opět spojuje, co bylo rozděleno a všichni lidé budou bratry pod jejími křídly – Alle Menschen Werden Brüder wo deine sanfter Flügel weilt. Po výzvě k radosti a jejím opěvování dokonce vykazuje ty, kteří se nikdy nedokázali radovat, nezískali spanilou ženu a nemají ani kamarády: … kdo to nikdy neuměl, nechť se s pláčem vytratí z tohoto svazku! Poučme se tehdejší moudrostí převzatou do evropské hymny. Nebude radosti, pokud neposlechneme příkaz prvních slov evropské hymny. Nakonec to známe i s předchozího režimu, že každý má být šťastný.

Z dalších amerických reálií mě velmi překvapil počet téměř několika set grantů na výzkumy, kde statistickým výsledkem bylo, že zbožně usilující lidé déle žijí, jsou zdravější a v životě jsou úspěšnější. Zbožnost ale lidé chápou různě, případně se může jednat o věnování se výzkumu, zdravotnictví apod. Zjednodušeně tak neplatí, že „ve zdravém těle zdravý duch“, ale zcela obráceně. Jeví se tak, že tzv. „temperování“, tj. podstatné zvládnutí životních zmatků a disharmonií, je ten pravý životní elixír. Na druhé straně víme, že setrvačný konzumní život je sice pohodlnější, ale nevede k ničemu dobrému. Správné informace tvoří z chaosu řád, snižuje entropii a je to hlavní záležitostí všech živých organizmů. S nesprávnými informacemi je to však zcela naopak. Zejména slabý antropický princip se nyní používá téměř jako fyzikální veličina. Za realizaci špatných informací však přírodní zákonitost odpovídá nekompromisně a neodpouští. (Antropicky slabý princip: vesmír je takový, že jsem tady i my. Silnější: vesmír je takový, abychom zde byly my.)

Jedná se také o správné chápání času. Podle vysvětlení pana Einsteina nyní již víme, že čas nebo prostor nejsou absolutní, ale mají svou vztahovost, tj. existují jen ve vzájemném vztahu a mluví se o časoprostoru. V současnosti se ustálila představa, že vesmír se od svého vzniku rozpíná a dokonce stále rychleji. Časoprostor je zakřiven, ale nevíme v jakém poměru prostor a čas. Kromě toho původní mnohorozměrný časoprostor se zredukoval a nyní máme jen tři rozměry. K praktickému použití tak máme jen náš geocentrický čas.

Proto nás zajímá náš osobní čas. Scestné chápání času měli nacisté i komunisti, kteří démonizovali minulost, přehlíželi přítomnost a upínali se k pomyslné budoucnosti. Minulost však již neexistuje, budoucnost ještě nemáme, a tak nám zbývá přítomnost. Pro nás je proto důležitá pozornost přítomnosti, ve které žijeme. Na základě minulých zkušeností si pak v naší přítomnosti spřádáme plány naší budoucnosti a nejen při sportovních utkáních velmi rychle.

Americkou zásadou je životní optimismus a víra v úspěch. Ta pak přináší i dobrou náladu, prostě keep smilling. Devizou činorodého člověka je představa, že vše, co udělal v dobré víře, je uděláno dobře. Skutečnost pak bere za takovou jaká je a považuje ji za východisko k další činnosti. Pouze špatný oráč by se stále ohlížel. V našem životě tak není nic definitivního. Co se nepovedlo, dá se opravit, nebo alespoň se můžeme omluvit.

Scholastikové proto rozlišovali mezi actus hominid, čili lidským aktem daným přírodou a actus humanus. V tomto druhém případě má náš čin spojitost s naším duchem a svobodou. Není tak vázán na samotný fakt, ale závisí na tom, jaký smysl tomu dá člověk. To, co člověk udělal, může nově nabýt nového smyslu. Sice se má za to, že co se stalo se nedá odestát, ale není to zcela tak. Polepšenému alkoholikovi už sice poškozená játra zůstanou, ale může se opět starat o rodinu.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.