KDU-ČSL – konzervativní iluze

Napsal Lukáš Lhoťan

Není na čase zatáhnout za záchranou brzdu a zastavit sebevražednou jízdu evropských konzervativců a případně se pokusit jít jiným směrem? V nedávných eurovolbách se čeští konzervativci skryli pod křídla lidovců a právě volební výsledky nedávných voleb se ukázaly být debaklem KDU-ČSL, kdy čeští Lidovci následovali osud Evropských lidovců a neobhájili tři europoslanecké mandáty a ztratili jeden s tím, že vedoucí kandidátky Pavel Svoboda byl překroužkován stoupenci Tomáše Zdechovského a Michaely Šojdrové, takže se do europarlamentu nedostal.

Detailní statistické analyzování výsledků eurovoleb ponechám na jiných. Osobně si myslím, že KDU-ČSL ztratila značný počet hlasů díky znovuzvolené europoslankyni Šojdrové, která si svou mediální propagací přesídlení syrských (nejspíše muslimských) sirotků sice zajistila hlasy pro znovuzvolení od multikulturně smýšlejících lidí, ale naopak odradila mnohé konzervativní voliče, kteří raději volili jiné kandidáty.

V roce 2019 získala KDU-ČSL v eurovolbách 7,24 % hlasů a v roce 2014 získala 9,95 % hlasů, tedy je zde vidět pokles, ale celkově od prvních českých eurovoleb v roce 2004 lidovci nedokázali překonat tehdejší počet získaných hlasů – 223 383. I na domácí politické scéně je vidět spíše směřování k propadu zájmu konzervativních voličů o podporu KDU-ČSL a nejspíše tomu nezabrání ani nový lidovecký předseda Výborný. Proč se to ovšem děje?

Pokusím se o zevrubnou odpověď, proč nejspíše pro stále více konzervativních voličů není morálně přijatelné volit KDU-ČSL a raději dají své hlasy jiným stranám, například Okamurově SPD.

Na evropské úrovni lidovci již 40 let de facto podporují neomarxistické směřování Evropské unie. Možná to málokdo ví, ale Evropští lidovci jsou součástí koalice s evropskými socialisty, naprosto v převaze zastánci ideologie Nové levice, tedy neomarxismu. I na české politické scéně jsou lidovci plně odpovědní za vývoj v posledních 29 letech od pádu komunismu v roce 1989.

Čeští lidovci se podíleli na řízení této země v letech 1992 až 1998, poté v letech 2002 až 2006, pak v letech 2007 až 2009 a poslední období se lidovci podíleli na vládě v letech 2013 až 2017. Tedy od vzniku České republiky v roce 1993 se zde KDU-ČSL podílela na vládní moci zhruba 16 let, a to v nejzásadnějších obdobích moderní historie českého národa. Od vzniku České republiky letos uplynulo 26 let, tedy KDU-ČSL zde spoluvládla přibližně 62 % existence našeho moderního státu.

Za dobu svého spoluvládnutí si lidovci vymínili posty ministrů kultury, zemědělství, životního prostředí, ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva financí, ministerstva dopravy, ministerstva zahraničí, ministerstva vnitra a obrany. Současně s tím KDU-ČSL ponechala pro formování budoucích generací nejdůležitější ministerstvo školství v rukou socialistů. Od roku 1998 ministerstvu školství vládli socialisté, ať již přímo ČSSD nebo Zelení s malou výjimkou dočasných vlád, například ministra Fialy, dnešního šéfa ODS.

Čeští lidovci jsou tak odpovědní za stav dnešní společnosti a nemohou se vymlouvat na nějaké období komunismu. Zároveň na celoevropské úrovni jsou lidovci zodpovědní za to, že základní ideologií Evropské unie se staly multikulturalismus a LGBT. Kdo z rozumně uvažujících konzervativců by po takovém zjištění lidovce volil? 

Když lidovci vypadli z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tak tehdy krátce nově zvolený předseda lidovců Bělobrádek objížděl města po celé ČR a setkával se s lidmi, veřejně deklaroval, že odmítá multikulturalismus a je pro konzervativní hodnoty. Jakmile se dostali po dalších volbách lidovci zpět, tak se začali chovat tak, že vytvořili ve společnosti dojem multikulturně smýšlejících. Filosofie lidovců by se vlastně dala shrnout politologickou poučkou, že Evropští lidovci jsou mistři v politice dvou postojů. Před českými voliči před volbami nasazují tvář konzervativní, ale politiku před vedením EU v Bruselu dělají křesťansky neomarxistickou tolerující multikulturalismus a agendu LGBT.

Ale dost již kritiky KDU-ČSL. Tuto kritiku považuji za důležitý úvod k druhé části mého textu, neboť čeští lidovci se prezentují jako jediná konzervativní strana v České republice a jsou ve vleku evropských lidovců, kteří nepřímo podporují socialisty (a neomarxisty) v jejich transformaci evropské společnosti pomocí ideologií multikulturalismu, socialismu a LGBT.

Jak by tedy podle mého názoru měli čeští konzervativci reagovat a dále postupovat? Nejprve je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu a přestat dělat kompromisy. Konkrétně dělat kompromisy s lidovci, přestat s nimi uzavírat kompromisní dohody o společné účasti ve volbách a místo toho jít do voleb samostatně s jasným vymezením agendy nejen vůči socialistům, ale i kompromisním lidovcům (a dalším skupinám tvářícím se jako částečně konzervativní – například ODS).

V tomto směru, jako člen Konzervativní strany, vidím v současné situaci nejefektivnější nesnažit se prorazit ve volbách do Poslanecké sněmovny, ale zaměřit se na volby senátní, krajské, komunální a příští volby do Evropského parlamentu.

Jistě nebude snadné a jednoduché přesvědčit konzervativního voliče, aby přestal volit populisty nebo aby přestal volby ignorovat a začal opět k volbám chodit. Jsem ovšem přesvědčen, že pokud konzervativní volič uvidí, že konzervativci jsou opravdu zásadoví a jde jim o program, a ne o politické posty, tak nám jednou důvěru dá. Pokud ovšem neučiníme toto zatáhnutí za záchrannou brzdu, tak budou konzervativní hodnoty dále slabě bráněny a konzervativní voliči budou dál přecházet k populistickým stranám a politickým podnikatelům, kteří sice nemají čistě konzervativní program, ale hájí konzervativní hodnoty víc než Evropští lidovci.

Pokud se pak podaří konzervativcům vstoupit do vysoké politiky, tak musejí v zásadovém postoji setrvat a nedělat kompromisy v základní filosofii konzervativismu a neustupovat socialistům a neomarxistům, jak to dělají evropští lidovci již víc než 40 roků. Vím, že to nebude jednoduché, ale vezměme si v tomto směru příklad z Churchilla. Ten byl také pod velkým tlakem politiků, aby dělal kompromisy jako Chamberlain, protože politici viděli výhodu v kapitulování před (nacionálním) socialismem.

Nevím, jestli se to stalo, ale v hraném filmovém dramatu o této době Nejtemnější hodina je z pohledu Churchilla scéna, kde jde mezi obyčejné lidi a ptá se jich, jestli má socialistovi Hitlerovi ustoupit, a lidé mu říkají, že ne, že má bojovat, že lidé za ním stojí. Ano, Churchill se zachoval jako populista a nedal na rady „odborníků“ z řad politiků a populisticky poslechl lid. A válku vyhrál, byť to nebylo snadné a stálo to hodně slz, dřiny a krve.

A na nás dnešních konzervativcích je, jestli se zachováme jako Churchill a budeme bojovat, nebo se zachováme jako Chamberlain a budeme před socialisty kapitulovat. Evropští lidovci si již víc než 40 let volí kapitulaci, ale já osobně volím boj, a to i za cenu, že bude znamenat boj proti kolaborantům s neomarxisty vydávajícími se za konzervativce.

Titulek redakční.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.