Socialismus kam se podíváš

Když je historka pěkná, není nezbytně nutné pátrat po tom, zda je pravdivá. Nebo jinak: pravda by neměla stát v cestě dobrému příběhu. Tak prý byla v meziříčí, tedy někde mezi řekami Eufrat a Tigris, nalezena hliněná tabulka stará několik tisíc let. Když se ji podařilo přeložit, mohli archeologové číst tento nápis – tento postřeh prověřený věky: Všude, kam oko mé dohlédne, samý pitomec. Že je případně někdo (na něco) pitomý, to ale není charakterová vada. Mýlit se, třebaže přihlouple, v dobré víře, to je něco mnohem přijatelnějšího, než mít vůli ničit životy jiných lidí. Tu lze pozorovat právě u mnohých socialistů, kteří často mají o to horší záměry, o co lepší mají vzdělání. Nejsou naštěstí „všude kam oko dohlédne“, ale i tak je jich zbytečně moc. Vždyť někdy je přespříliš i jeden jediný.

Navazujeme více-méně přímo na téma měsíce z munulého prázdninového dvojčísla. Poněkud větší důraz je tentokrát kladen na eko-socialismus. Vyloženě navazující – na recenzi D. Westové knihy V. Bukovského Moskevský proces – jsou dva rozhovory (resp. jejich podstatné části) s panem Bukovským, jeden aktuální, převzatý, druhý, který byl uskutečněn před šesti lety, kdy bylo na spadnutí české vydání uvedeného díla, který však nebyl doposud nikde publikován. Vedle toho pak můžeme doporučit další recenzi, Diana Westová je tentokrát autorkou recenzované knihy a recenzentem J. R. Nyquist.

***

Každá revoluce požírá své děti. Ta progresivistická není výjimkou. Případ fenomenální tenistky Martiny Navrátilové, která si troufla použít hlavu a zapochybovat o férovosti sportovního potýkání mezi ženami a muži, kteří se – ať už z jakýchkoli důvodů – za ženy prohlásí, je dostatečně znám. Schytala to ze všech stran. (Jen člověku nejde do hlavy, jak takovou hnusnou reakcionářku může na svých stránkách uvádět coby podporovatelku spolek Jsme fér... že se nestydí!) Zatím posledním, který čelí absurdním atakům těch, se kterými do značné míry sdílí mnohá přesvědčení, je kanadský premiér Justin Trudeau. Před 18 lety se zúčastnil školního karnevalu v masce za muže tmavé pleti s turbanem... a byl vyfocen. Pan Trudeau toho dnes, podle svých slov, „hluboce lituje“ a uznává, že fotografie je rasistická. Není sice úplně jasné, zda „hluboce lituje“ toho, že si tehdy vybral na karneval takovou masku, toho, že byl vyfocen, nebo toho, že na něj dnes tuto fotografii někdo vytáhl, ale to není zase tak podstatné. My každopádně na celou tuto „kauzu“ říkáme jasné a rozhodné: No a co?!

Pozastavujeme se v tomto případě spíše nad „kolaterálními ztrátami“ – za takovou lze považovat pana Andrewa Scheera, předsedu kanadských konzervativců. Toho prý zmíněná fotografie „mimořádně šokovala a zklamala“. Jsou tu nějaké „polehčující okolnosti“. Předně, Kanadu čekají v říjnu volby. Kromě toho je kromobyčejně obtížné ubránit se pokušení dát panu Trudeauovi ochutnat jeho vlastní medicíny. Např. v dubnu t.r. uvedl na svém twitterovém účtu: „Bělošská nadřazenost nemá v Kanadě žádné místo. Nadešel čas pro všechny strany, včetně Konzervativní strany pana Anrewa Scheera, postavit se společně proti veřejně projevované nenávisti ve všech jejích formách.“ Máme tedy částečně pochopení pro to, že se pan Scheer neudržel. Přesto však s jeho vyjádřením nemůžeme souhlasit.

***

Slečna Greta se v New Yorku nazlobeně rozkřikla na své posluchače a vyčetla jim, že ji okradli o sny a o dětství. Jak se toho prý vůbec mohli odvážit? Jsme toho názoru, že pokud někdo slečnu připravil o dětství, jsou to v první řadě její rodiče, kteří dopustili, aby děvče přestalo navštěvovat školu a vyrazilo do světa poučovat každého na potkání. Byly časy, kdy se do světa chodívalo „na zkušenou“... Nicméně, samozřejmě že příslušné debaty je nutné s dětmi a dospívajícími vést – projeví-li o ně zájem. Ale náležitým místem nejsou parlamenty a summity, nýbrž domov, kuchyně či obývací pokoj, popř. právě škola. Názory mladého člověka totiž bývají často (jistě, ne vždy!) dost mimo realitu a mnohdy o to hloupější, o co horlivěji jsou přednášené. Většina z nás, když se ohlédne, to může doložit vlastním příkladem. Proto je pro budoucnost takového dospívajícího jen dobře, když je okruh svědků nekompromisní presentace jeho názorů omezen více méně na rodinné příslušníky, učitele a spolužáky. Pokud to tak je, mohou se tomu za nějakých 20 let společně zasmát.

A pokud bychom hysterickou slečnu měli vzít vážně? Pak je na místě otázka, kde ke své ufňukanosti bere tu drzost. Kde jsou sny a dětství řady dívek třeba v takovém Pákistánu? Kde je život děvčátek selektivně potracených v Číně nebo Indii? Je ale velice těžké, až nemožné vážně vyčítat šestnáctiletému člověku, že nemá soudnost a jeho perspektiva je pokřivená. Skutečně odpovědní jsou dospělí lidé kolem něj. V tomto případě tedy přesněji řečeno neodpovědní.

Konečně je tu ještě jeden, zatím nereflektovaný aspekt: jaké autority asi budou požívat státníci, kteří panáčkují před nedospělým děvčetem?

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.