Otevřete vrátka

...kůzkátka – děťátka... však to znáte. Svorníkem tohoto tématu jsou vlci. Pochopitelně nám nejde o ta živá, krásná, dravá zvářata, ale o to, co metaforicky představují v myšlení nás, lidí. Od ještě jednoho ohlédnutí se za spojeneckým konvojem se přes krátkou reflexi konce a výsledků 2. světové války dostáváme k Nočním vlkům. Zdá se, že jejich plánovaná pouť se nakonec nekoná – nebo alespoň ne v tom rozsahu, v jakém byla presentována. Debata, kterou záměr vyvolal, však byla a je tak jako tak užitečná a my k ní dnes přispíváme – zejména polemikou s textem Tomáše Pajonka. V něm se autor mimo jiné odvolává na N. Chomského – hlásí se k tomuto jeho výroku: „Svoboda projevu znamená svobodu těch projevů, se kterými nesouhlasíme a které se nám hnusí. I Stalin nebo Goebbels poskytovali svobodu názorům, s nimiž souhlasili.“ Pan Pajonk ale přinejmenším přeexponoval aplikaci tohoto výroku.

Předně, ústavou daná práva jsou hlavně pro naše politické společenství. Pokud by jich chtěl někdo vyuřžit k tomu, aby naši politicou svobodu podkopal, je na místě mu v tom bránit a to tím spíš, je-li to cizí státní příslušník. Žádná země nemůže – v konečném důsledku – nerozlišovat mezi svým vlastním občanem a cizincem. Když český diplomat pracuje proti zájmům České republiky, je to vlastizrádce a patří (přinejmenším) za mříže – když totéž činí cizí diplomat, vyhostíme jej. Chceme tím pokud možno radikálně naznačit, že když dva dělají totéž – není to totéž. Požadavek, aby členové motorkářského gangu z ciziny požívali stejných práv jako občané ČR, tedy není vůbec samozřejmý (jak horlivě předkládá pan Pajonk) – naopak může být spíše problematický...

...a tato problematičnost vyvstane právě ve vyhrocených situacích. Jsou-li vody poklidné, není důvod postupovat ostražitě. Vede-li však Rusko proti nám válku, jen hlupák, naiva nebo užitečný idiot nepoužije svého práva rozlišovat mezi vlastním obyvatelstvem a cizincem vůči lidem, kteří se k vedení této války hrdě hlásí a dávají na odiv svoji aktivní účast na okupaci části území sousedního státu.

Výrok pana Chomského by se dal parafrázovat: Ani Churchill neposkytoval svobodu názorům, s nimiž nesouhlasil, pokud pocházely od válečného protivníka. Nebo se někdo domnívá, že by nějaká nacistická parta mohla vyrazit na přednáškové turné po Británii, zatímco by o tento ostrov zuřila bitva ve vzduchu? Ať Noční vlci třeba sepíší dopis, pošlou jej panu Vyvadilovi nebo někomu podobnému, a ten nechť jejich prohlášení zveřejní – jako občan ČR má na něco takového samozřejmě právo (byť se nám to hnusí), válká je zatím „pouze“ hybridní. Ale to není totožné s tím, že na to, aby zde mohli osobně hlásat kremelskou propagandu, mají právo Noční vlci samotní. Nemají. Mohli bychom jim to umožnit, ale nemusíme. Zatím. Naštěstí. Konejme tak, aby nám tahle možnost volby zůstala.

Déjà vu

Historická mapa Hviezdoslavovho námestia sa v dvadsiatom a dvadsiatom prvom storočí spája so vznikom a zánikom štátov, so zápasom proti potláčaniu náboženských a občianskych slobôd, no to námestie bolo aj svedectvom násilia, nevraživosti a nenávisti, rasovej, národnej, triednej. Námestia, ktorých osudy sú spojené s dejinami obce a mesta, krajiny a štátu, majú takú podobu, akú majú spoločenstvá, ktoré sa na nich zhromažďujú, manifestujú, demonštrujú, protestujú.

Číst dál...

Vlci v rouše vlčím

 Pan Tomáš Pajonk v textu „K průjezdu Nočních vlků“ vášnivě hájí ústavnost a základní principy demokratického, právního státu. Tedy – domnívá se, že tak činí. Já se naopak domnívám, že principy demokratického, právního státu i ústavnost hájí ten, kdo trvá na tom, aby každý, tedy i Noční vlci, kterým byla či budou vydána víza pro vstup do Schengenského prostoru, dodržovali na území naší země české zákony.

Číst dál...

Volky – nevolky

70 let od konce 2. světové války: O konci války a motorkářském gangu Noční vlci si ParlamentníListy.cz povídaly s předsedou Konzervativní strany v Brně Svatoplukem Kalužíkem. „Jejich znakem (Nočních vlků) je srp a kladivo. To je, jako by sem přijela skupina motorkářů s hákovými kříži. Propagují zločineckou organizaci. Policie by se měla úplně stejným způsobem jako k náckům chovat i k této smečce,“ domníval se.

Číst dál...

Moskevská maškaráda: případ ovečky v rouše vlčím

Alexandr Jakovlev je znám coby „duchovní otec glasnosti“. V letech 1969-1973 stál v čele ideologického a propagandistického oddělení Komunistické strany SSSR. Poté však uveřejnil článek „Proti antihistorismu“, v němž kritizoval jak ruský, tak sovětský nacionalismus...

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.