Ante portas

Podrobnosti

Zveřejněno 25. 9. 2015 17:31

Napsal Redakce

Události související s uprchlickou krizí se valí takovým tempem, že periodikum vycházející jednou měsíčně nemá šanci reagovat na vývoj tak, aby to bylo pro čtenáře nějakým přínosem. I proto je tento úvodník psán „na poslední chvíli“. Zejména však nezbývá, než se držet principiálních, aktuálnímu vývoji nepodléhajících pravd. Pokusme se o rekapitulaci analýzy i syntézy; nárok na úplnost si nečiníme:

• Zdroje seřazené dle důležitosti jsou: čistý vzduch, pitná voda, nekontaminované potraviny, energie, informace (jak se dostat ke čtyřem předchozím zdrojům).
• Demografie hovoří jasně: v zemích EU je dlouhodobě podtlak, v okolních zemích naopak přetlak.
• Kultura, v tom nejširším slova smyslu, hovoří jasně: v zemích EU dnes převládá sebeoviňování a přesvědčení, že naše hodnoty nejsou o nic lepší, než jiné. Převládá prázdno a skepse. V okolních zemích naopak vidíme jasný názor, že právě jejich kultura je nadřazená, zatímco ta naše, západní, je úpadková. Převládá pevná víra.
• Západ má obrovskou technologickou převahu.
• Je třeba pomoci těm, kteří prchají před válkou – přednostně těm nejohroženějším.
• Nelze pomoci všem.

Z uvedeného plyne, že značné množství migrantů by se dalo do pohybu dříve či později tak jako tak – konkrétní spouštěcí mechanismus není zase až tak důležitý. Je proto mnohonásobně závažnější otázkou, jak jsme mohli dopustit, že se zříkáme kořenů vlastní civilisace, než to, proč, jak a kdo zapříčinil (např.) svržení Muammara Kaddáfího a jakou to má souvislost se současnou krizí.

V případě „kvót“ je, domníváme se, jasné, že přednost měla dostat ochrana vnějších hranic. Teprve po jejich zabezpečení mělo smysl diskutovat o rozdělení těch uprchílků, kteří již v zemích EU jsou. O úroveň výše je však podobný vztah mezi technickými opatřeními obecně a schopností vzít opět za své základy, na kterých Západ stojí (a v důsledku toho se také vzpamatovat demograficky). Jistě, taková věc se nestane „přes noc“, ale je nutné mít na paměti, že technologická převaha, veškerá technická opatření, která díky ní případně dokážeme realizovat, jsou pouze dočasným řešením.

Co je třeba dělat technicky popsal skvěle Lukáš Visingr v textu „Jak chránit hranice Evropy. Politicky nekorektní návrh“ (Echo24.cz, 24.9.2015). Kopíruje to do značné míry to, co už jsme psali.

Co je však třeba dělat v zásadě, to je daleko složitější. Asi nejvýstižněji by se to dalo vyjádřit apelem: změňme své smýšlení! Návrat Západu k vlastním kořenům se nemůže udát jinak, než prostřednictvím změny smýšlení každého z nás. Jako už tradičně, nezbývá než zopakovat, že tato hranice nevede společností, ale uprostřed srdcí.

A, samozřejmě, asi tak na půl cesty mezi technikou a principem stojí ještě jedna důležitá věc, kterou máme a musíme udělat: zachránit maximum blízkovýchodních křesťanů. Přístup zvolený Spojeným královstvím je pro to, domníváme se, nejvhodnější: přímo v utečeneckých táborech vybrat ty nejpotřebnější a přemístit je přímo do České republiky. Po tisících. A rychle.