Obsah

Válka proti chlapcům

Žijeme v období, které americká socioložka Kristina Hoff-Sommers výstižně nazvala „válkou proti chlapcům“. O tom, že vzdělávací systémy většiny západních zemí jsou nastaveny tak, že zvýhodňují dívky, se hovoří minimálně od roku 2000, kdy americká socioložka Christina Hoff Sommers publikovala dnes již legendární knihu Válka proti chlapcům, kde doložila, že americké školy systematicky znevýhodňují a poškozují mladé muže. Ty, kdo nečtou anglicky, upozorňuji na knihu Výchova chlapců, kde psycholog James Dobson cituje některé stejné výzkumy jako Sommersová a navazuje na ně. Tendence, kterých si Sommersová všímá, nejsou podle všeho specificky americké. Lze na ně v podobné míře narazit také v evropských zemích. Jenže pedagogický ani sociologický výzkum se jim zpravidla nevěnuje – jsou v rozporu s oficiální feministickou ideologií a granty směřují jinam.

Vlády vynakládají miliony a miliony na boj proti genderovým stereotypům. Existuje systematická snaha zlikvidovat všechno, co je jasně mužské nebo jasně ženské. Dokonce i normální zdravá heterosexuální sexualita se stává předmětem útoků. Klukům jsou odebírány klukovské hračky a zakazují se jim klukovské zábavy. Přepisují se učebnice, aby z nich zmizeli horníci a zdravotní sestry.

Není to až tak efektivní, protože většina peněz se rozkrade nebo prošustruje v neziskovkách, nicméně určité škody přesto vznikají. Minimálně tím, že mnoho mladých lidí vnímá zločinecké bandy zvané politické neziskovky jako cestu k lepšímu životu. Další mladí lidé se už vidí na pozicích dobře placených koordinátorů boje proti tradičnímu pojetí muže a ženy. Většina z nich nikdy neuspěje (dobrá místa si mezi sebe rozdělí protekční děti z lepších rodin), ale mnoho z nich se úplně zbytečně přizpůsobí deformovanému pohledu na člověka a nechají si ukrást svou vznikající mužnost či ženskost.

Tady je politické řešení jasné a jednoduché. Zastavit financování center gender studies i všech politických neziskovek. Zabránit jejich financování ze zahraničních fondů. A samozřejmě zrušit deviantní studijní obory a ústavy typu pražské Fakulty humanitních studií.

Školy, které nenávidí kluky

A pak je tu záležitost, o které se nemluví často, ale která hraje asi nejdůležitější roli. Tou je nesprávné nastavení poměrů na základních školách, kde jsou dnes systematicky zvýhodňovány holčičky a znevýhodňováni kluci. Rozumím tomu, že některá konkrétní čtenářka může mít jinou zkušenost, ale statistika je neúprosná. Pokud mají chlapec a dívka stejné vědomosti, má dívka násobně vyšší šanci, že bude mít dobré známky a že bude přijata na dobrou střední školu (čímž se zase násobně zvyšuje šance na přijetí na dobrou vysokou školu). Vžitý mýtus říká, že holčičky jsou zvýhodňovány v češtině a kluci v matematice, ale není tomu tak. Holčičky jsou zvýhodňovány v češtině i matematice.

Chybné nastavení vzdělávacího systému má samozřejmě svoje důsledky. Třeba to, že na vysokých školách je převis studentek nad studenty, takže je pro ně obtížné si najít životního partnera. Nebo to, že systém každoročně vyřazuje stovky chytrých talentovaných a pracovitých kluků, kteří místo na technickou univerzitu míří na učňovskou školu. Vedle toho je ale něco, co statistika zachytit nedokáže. A sice to, že probíhá selekce i v rámci kluků. Ti, kdo se dokážou přizpůsobit (protože jsou nejméně klukovští), ti směřují k vyššímu vzdělání. Ti, kdo se přizpůsobit nedokážou (a ze kterých by nejspíš vyrostly chlapské vůdčí typy) jsou ze systému vyřazeni.

Vzniká tak vyšší třída, ve které chybí autentická mužnost. Mužnost se naopak soustředí do nižších tříd, tudíž se často projevuje velmi nekultivovaně, tudíž se stává předmětem pohrdání a zpětná vazba se uzavírá. Na královských dvorech přestává být místo pro bojovníky, svět patří navoněným parukám. Pro nás to znamená, že nám vládnou lidé, kteří si načůrají do kalhot, když na ně zadupe nějaký primitivní válečník.

Opravit školy bude asi nejtěžší. Nikdo totiž neví, jak by přesně měla vypadat škola, která by dala klukům rovnocenné šance. Zcela jistě by měla poskytovat i mužské vzory. Tím nemyslím učitele (kolik absolventů pedagogických fakult může sloužit jako vzor mužnosti?), ale třeba válečné veterány. Měla by být tolerantní k neumělým projevům formujícího se chlapství. Měla by akceptovat klukovský přístup k řešení problémů. Nejspíš by měla mít i maličko kasárenský charakter – poskytovat ten typ kázně, která formuje a nedeformuje a která vede k růstu sebeúcty. Měla by obsahovat dostatek fyzické námahy, aby se přebytečná energie nevybíjela zlobením. To všechno zní utopicky, ale není to nemožné. Stačí se podívat na v České republice tak žádané vojenské střední školy.

Nevěřme tomu, že to vyřeší nějaký velký program realizovaný ministerstvem školství. Takové programy máme každý rok a není z toho nic jiného než chaos, buzerace, obrovské sumy ztracené v účelově založených neziskovkách. A samozřejmě snadný život konzultantů a školitelů. Je ale možné cíleně vytvářet prostor pro ty, kdo budou chtít chlapecké vzdělávání vytvářet.

Protože nenechme se zmýlit. I pokud přestojíme současnou imigrační vlnu, válka s islámem neskončí za pár let. I kdybychom útok proti České republice plně odrazili, bude stát před další generací úkol znovu dobýt západní Evropu. V příštích desítkách let si nebudeme moci vlády s navoněnými parukami dovolit.

PhDr. Petr Hampl Ph.D. je sociolog. Publikováno na autorově blogu www.petrhampl.com.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.