Obsah

Po volbách v kleštích

Naše situace po volbách vykazuje celkově podobné rysy, jaké se projevují ve všech zemích euroamerické společnosti. Kontext doby je důležitý. Voliči vyjadřují nesouhlas s činností tradičních politických stran a hledají nové možnosti volby.

Globální pohled

Víceméně všude padá letitá ideální představa o demokracii s kyvadlovým střídáním moci mezi pravicí a levicí, při kontrole moci opozicí a svobodným tiskem. Touha vysávat ze společně a opakovaně nafukovaných vládních rozpočtů čím dál více připravila tradiční strany o rozum. Zpronevěřily se dlouhodobě svému původnímu poslání. Čerpání a praní státní renty si logicky vynutilo úzké propojení s byznysem a tak čím dál větší část moci ukusovali oligarchové, vystupující jako sponzoři a donátoři politiků. Do svého mocenského kartelu přizvaly pak i většinová média, jako hlídacího psa proti narušitelům, kteří by snad mohli jejich činnost označit za kriminální.

I v tuzemsku se ještě před pár lety naše politická scéna v podstatě nelišila od tohoto nastíněného obrazu. Jen jeho kontury a kontrasty byly mnohem ostřejší. Asi proto, že zde byla zachována dřívější, (post)komunistická nomenklaturní síť vazeb „sociálního kapitálu“, snadno překlopitelná do funkční sub-organizace s rychle předurčenými hlavními oligarchy. Náš hospodářský potenciál se pak sice dostal většinově do bezpečných(?) rukou západních korporací, ale v naší politické moci se začalo čím dál více projevovat dřívější pouto k východu, vyznačující se intimními audiencemi udělenými čelným představitelům naší země v Moskvě či Pekingu. To bylo usnadněno také tím, že v médiích byla udržena stará kultura servilnosti, ústící v ochotu k nyní nezbytné agitaci pro nové krycí „pohádky“, které my Češi máme tak rádi. Stačilo jen zvýšit tlak na loajalitu a hmotně spoutat co nejvíce zaměstnanců levnými hypotékami a drastickými exekucemi. Fraškovitý pád Nečasovy vlády byl mementem.

Není možné nepozorovat, že se ve světovém měřítku postupně vyhranily dva zdánlivě protikladné politické bloky, vnitřně spřízněné společnou myšlenkou na ústřední světovou vládu na bázi socialismu. „Novo-socialisté“ si na Západě nasazují ve prospěch svého „globalismu“ masku ustarané úřednické péče o udržitelnost planety. „Bývale-kapitalističtí“ oligarchové si spočítali, že svět jde „doleva“, a že je v byznysu potřeba jít s tímto proudem ruku v ruce, za příslib budoucího monopolu a podílu na globální moci. Obrazně to dokládají neustále se kmitající lopaty v rukou předních amerických i evropských miliardářů, jako je Soros, Bezos, Gates a další, jimiž vrhají milióny a milióny dolarů do socialistické propagandy a agitace ve prospěch „globalismu“. Živí stovky organizací na vytváření veřejného mínění a podněcování různých společensky rozkladných aktivit či strašení pod hesly klimatických změn, multikulturalismu, genderismu atd. A již nyní jim ta spoluhra s politiky hodně vynáší.

Stejně tak je nemožné nevidět na straně „staro-socialistů“ usilovné zbrojení a posilování svalů skupiny Číny, Ruska a všech jejich utrápených a dokrmovaných vazalů od Severní Koreje až po Venezuelu. Patří k nim i agentury jako je naše KSČM. Svůj trvalý světovládný cíl ani moc neskrývají a poukazují při tom hlavně na úpadek západních společností. Jejich „státo-kapitalismy“ se vyznačují omezením občanských práv, cenzurou a falešnou sociální spravedlností s privilegiemi pro režimní nomenklaturu. Poučeni minulými uspěchanými revolucemi vsadili tentokrát na dlouhodobou strategii vytváření rozvratu a chaosu na územích protivníka, než dojde k definitivní konfrontaci. Jednou z hlavních metod je polarizace veřejného mínění. Zdá se, že kalkulují i s variantou jakési bez-válečné konvergence, kdy jim vnitřní krizí vyčerpaný Západ nakonec padne dobrovolně do náruče. Rusko v tomto smyslu nasadilo směrem k Evropě lákavé vzývání antiamerikanismu, průhledně neupřímnou podporu vágních tradic a hlavně svůdný odpor proti islamismu, resp. islamisaci.

Rozestavení po našich volbách

Jsme v kleštích těchto dvou bloků, jejichž zájmy se i přes epizodické spory skutečně sbližují a prolínají, jak to bylo nejvíce zřetelné za vlády prezidenta Obamy. Spojené státy jsou však s vládou Donalda Trumpa dočasně mimo tento rámec. To skýtá značnou naději i pro nás. Jednu stranu globálních čelistí drtících zbytky tradičních demokracií tedy nyní reprezentují hlavně EU a Kanada. Konstatujme, že většina parlamentních stran našeho nového politického spektra – ANO, Piráti, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN – tomuto tlaku neodporují, ale až na drobné výjimky se s ním ztotožňují. Již jsou jeho kolaborující částí a podle svých dosavadních činů budou ještě více.

Druhou stranu čelistí reprezentují Rusko a Čína, jejichž vliv je u nás nadměrný po mnohá léta. Přímo se jim podvoluje KSČM a svým vedením je vstřícná i SPD. Na tuto strunu tvrdí muziku i část ČSSD a prezident. Takže poslední strana – ODS – se nepříliš vyhraněně zmítá mezi těmito polohami a zjevně bude hlavním předmětem drcení a štěpení. Je to neutěšený pohled na tak rozdělenou scénu.

Zmiňme jen, že jediná strana s výrazně odlišnou vizí – Realisté – se nakonec ukázala jako pouhá past na protestní hlasy. Její kroky ve vrcholící kampani byly podivně nešikovné: poněkud trapně patetická hesla presentující jinak dobrý program (Pro mámu…); nejasný lídr; pro Čechy nepřijatelný kandidát na prezidenta (zbrojař…); lavírování k islámu; barnumský slib učitelských platů atp. vedly k jasnému propadu. Škoda…

A co teď?

Takto přehledně zjednodušená se situace zdá být beznadějná. Nepropadejme však malomyslnosti. Projekt vzestupu dosud druholigového oligarchy Andreje Babiše do veřejné politiky měl asi zachránit iluzi demokracie. Babiš, ale není žádný anti-systémový Trump, jak se nám snaží někdo podvrhnout. Je naopak osvědčeným článkem struktury staré sítě. Ani za sebou nemá žádného Steva Bannona, zaníceného ideologa změny v USA, ale jen dědice KGB. Nově sice naplňuje a propojuje představy jak Bruselu tak Moskvy, ale soustředění příliš mnoha očekávání do jedné osoby je riskantní.

Naše naděje spočívá v podpoře těch dosud neudušených žhavých uhlíků svobody, které jsou ať už v ODS nebo jednotlivě někde jinde. A v navázání spolupráce s jinými ohníčky, především v zemích Višegrádu, v Rakousku, či jinde v Evropě. Mějme přitom stále na paměti čelisti těch kleští.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.