Obsah

Mezi prvním a druhým kolem

Před první kolem prezidentských voleb roku 2018 jsem psal, že za nejdůležitější považuji, aby Miloš Zeman už nadále nebyl prezidentem, tedy že v kole druhém je žádoucí volit (téměř) kohokoli, kdo se nejmenuje Miloš Zeman.

Do druhého kola postoupil Jiří Drahoš, tudíž budu volit Jiřího Drahoše a doufat, že zvolen bude.

Šance jsou vyrovnané. O tom, kdo vyhraje, rozhodnou tři faktory:

Za prvé, jaké procento voličů Pavla Fischera, Michala Horáčka, Marka Hilšera a Mirka Topolánka půjde volit v druhém kole a hodí svůj lístek Jiřímu Drahošovi. Pokud jen 60%, nebude to stačit, pokud 80%, Jiří Drahoš má velkou šanci uspět. Jinými slovy, první faktor je o tom, jak moc se Drahošovi podaří mobilizovat proti-zemanovské voliče, kteří Drahoše v prvním kole neshledali dosti atraktivním.

Za druhé, přijdou do druhého kola zemanovští voliči, kteří v prvním kole nevolili? A jsou takoví? Jinými slovy, jsou hlasy, které Miloš Zeman v prvním kole obdržel jeho stropem, anebo jsou zde i voliči, kteří v prvním kole volit nešli, protože věděli, že jejich favorit Zeman do druhého kola stejně postoupí, a dostaví se k volbám až v tomto kole druhém, nadcházejícím? Kladná odpověď na tuto otázku by nejspíš zajistila opětovné zvolení Miloše Zemana.

A za třetí, udělá někdo z obou v televizních debatách nějakou botu, trapas, propadák, nebo zkolabuje v přímém přenosu? Nebo povede se jednomu knokautovat toho druhého? To by mohlo vše změnit a volby by pak nedopadly těsně, nýbrž K.O.

I když jsem hned v úvodu řekl, že budu volit Jiřího Drahoše, on z konzervativního hlediska ideálním kandidátem není. Bude to volba proti-zemanovská, ne pro-drahošovská.

Dle mé zkušenosti nejsilnějším argumentem proti němu v části konzervativního křesťanského prostředí není ta špína, kterou na něho lijí z pro-zemanovského prostředí (zednář, osahával chlapečky – to vše je tak trapné, že člověk se diví, proč nepřišli s něčím lepším; např. že je nevlastním bráchou Dr. Hannibala Lectera a rád posvačí lidské mozečky s míchanými vajíčky a k obědu si dává lidské ledvinky na smetaně…), nýbrž něco, co si způsobil sám.

V jedné televizní debatě před prvním kolem zaútočil na Pavla Fischera, zda by taky chtěl po polském vzoru zpřísnit potratový zákon. To jednak není tématem letošních prezidentských voleb, ani tématem české politiky, ani něčím, o čem bude parlament hlasovat a tudíž ani něčím, co by nový prezident mohl podepsat či nepodepsat.

Jiří Drahoš na Pavla Fischera (o kterém si myslel, asi správně, že nemá na potraty názor přehnaně entuziastický) zaútočil nejen zbytečně, ale ani si tím nijak nepomohl. Uškodil však ano. Video s touto pasáží debaty koluje po internetu. A mnozí konzervativní křesťané, pro které je volba Zemana nemyslitelná, z tohoto důvodu nebudou volit ani Drahoše a zůstanou doma.

Já mu hlas dám (bude-li však zvolen, nepředpokládám, že bych to zopakoval za pět let), ale pokud Jiří Drahoš s Milošem Zemanem prohraje těsně, může si za to sám. Lze to pak nazvat odplatou utracených dětí. Hlasy mu chybějící tak symbolicky budou hlasy dětí, kterým narodit se nebylo dovoleno.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.