Obsah

Česká republika optikou SWOT

Strategická SWOT analýza umožňuje strukturovaný pohled na zkoumaný objekt. Tím je v tomto případě celá Česká republika. Silné a slabé stránky jsou vnímány jako faktory vnitřní, zejména společensky. Oproti tomu příležitosti a hrozby (rizika) jsou pojímány coby faktory vnější, na které máme omezený či rovnou žádný vliv.

Podařilo se nám shromáždit příspěvky devatenácti autorů. Někteří z nich se ne zcela drželi výše naznačené struktury. V tom byl nejmarkantnější hned první příspěvek, který se od námětu SWOT analýzy pouze odrazil, a který jsme již zveřejnili v lednovém webovém čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ (Michal Janata: „Tortura v Čechách aneb chození po čtyřech“). Výjimečně autoři sklouzli do více-méně triviálního popisu, kdy za příležitost de facto označili rozvoj silných a potlačení slabých stránek, za hrozbu pak, komplementárně či zrcadlově, úpadek stránek silných a prohloubení stránek slabých. Nicméně i tak bylo z jejich sdělení vcelku zjevné, na co kladou důraz, co v jejich očích Českou republiku významně ovlivňuje, ať už tedy kladně nebo záporně. V tištěném VÝBĚRU jsme publikovali ty nejucelenější odpovědi, všechny příspěvky jsou nyní k disposici v rámci tohoto, březnového webového čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, 

Na konci každé analýzy by měla stát syntéza. O tu se pokusíme, a to hned dvakrát. Níže vyjdeme z postřehů redakčního okruhu KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, všechny shromážděné příspěvky pak zúročíme v samostatném textu. Tato syntéza by se tedy měla pokusit odpovědět na otázku, co by měla Česká republika dělat – o co bychom tedy my, občané, měli usilovat, aby konala representace naší polis.

Jak to dopadlo u nás

Následující řádky tedy obsahují shrnutí složené z příspěvků nás, kteří se bezprostředně podílíme na vydávání KONZERVATIVNÍCH LISTŮ.

Silné stránky: Bezpečnost (zejména pokud jde o násilnou kriminalitu), Svoboda projevu, Snesitelná daňová zátěž (byť se to někdy nezdá), Ekonomická prosperita, Jaderná energetika, Ústava, „Imunita“ a instinkty získané „díky“ totalitním režimům.

Slabé stránky: Rozšířená nedůvěra (i to je do značné míry dědictvím zmíněných totalitních režimů) a s ní související rozštěpení společnosti, Nedostatečné vyrovnání (či přímo nevyrovnání) s komunisticku minulostí – přechod lidí svázaných s komunistickým režimem i jejich zvyků a způsobů do období po roce 1989 (jednoduše: postkomunismus), Odklon od křesťanské kultury, Nízká porodnost, Nereformovaný penzijní systém, Korupční propojení ekonomiky a politiky, Nízká obranyschopnost.

Příležitosti: Členství ČR v EU a v NATO, Spolupráce zemí Visegrádu, Administrativa presidenta USA Trumpa, Snahy o dobudování protiraketové obrany USA, Imigrace mladé pracovní síly tažená bezpečností a prosperitou – např. z Ukrajiny, ale také ze zemí západní Evropy, Spojenectví se Státem Izrael.

Hrozby: Evropská unie – přesněji z ní (nejen, ale významně) šířený hodnotový liberalismus (progresivismus, politická korektnost), Neoimperiální ambice Moskvy, Hegemonistické snahy Pekingu, Masová kulturně nekompatibilní (zejména islámská) imigrace.

Jaké kroky bychom tedy měli podniknout? To, co je výše shrnuto, jistě není pro žádného člověka, který sleduje dění kolem sebe (a to jsou všichni čtenáři KONZERVATIVNÍCH LISTŮ), žádným překvapením. Neškodí však vidět vše pohromadě, strukturovaně. Ani doporučení tedy ve výsledku nebude nijak šokující.

Česká republika by měla zvýšit výdaje na obranu – alespoň na 2% HDP ročně. Měla by usilovat o prohloubení transatlantického spojenectví a pokud možno aktivně se snažit o účast na dobudování protiraketové obrany armády USA. ČR by měla čelit tlaku (zejména ze strany Německa) a nadále všemožně rozvíjet svoji jadernou energetiku a to zejména ve spolupráci s partnery ze zemí Západu – neboť je třeba náležitě dbát o energetickou bezpečnost a diversifikovat zdroje. Znění Ústavy bychom měli vrátit co nejblíže znění platnému k 1. lednu 1993 (doposud nejhorší změnou Ústavy bylo začlenění přímé volby presidenta...). Česká republika by měla ještě zvýraznit podporu rodin s dětmi, odstranit diskriminaci rodičů, kteří se rozhodnou pro osobní péči o své děti (tedy mmj. zastavit / odstranit politiku maximální motivace k rychlému návratu maminek do výroby...). Také by bylo možné např. zvážit úpravu školních osnov tak, aby v nich byla průběžně zvýrazněna pravda o velmi kladném vlivu křesťanství na rozvoj naší kultury a civilisace (místní i Západní obecně...) a naopak potlačit ahistorické interpretace à la Alois Jirásek. Samozřejmě by bylo velmi prospěšné porazit ve volbách nomenklaturního komunistu Andreje Babiše – ale kdybychom věděli, jak přesně na to, seděli by někteří z nás již dnes ve vládě...

Ve spolupráci s Polskem, Maďarskem a Slovenskem bychom měli oponovat snahám Evropské unie (a některých členských zemí – našich partnerů) změnit některé dosud platné přístupy – např. omezit svobodu slova v důsledku politické korektnosti, vystavit se bezpečnostním rizikům v důsledku přitakání masové kulturně nekompatibilní imigraci, resignovat na hodnotu rodiny „ve jménu“ naplnění domnělých práv některých menšin údajně representovaných hlasitými nátlakovými skupinami, atd. atp. Měli bychom tedy pěstovat a rozvíjet co nejtěsnější spolupráci zemí Visegrádu. Dále bychom měli co nejvíce zjednodušit příchod takových imigrantů, kteří chtějí zejména pracovat, popř. skutečně ohrožených uprchlíků, v případě jejichž zájmu usadit se a zůstat v ČR nedojde ke kulturnímu střetu (Ukrajinci, Vietnamci, pronásledovaní křesťané...). To např. znamená razantně a ku prospěchu zájemců vyřešit nedůstojnou situaci na Ukrajině, kdy „obchod s pracovními vízy“, zdá se, kontroluje zejména místní mafie... Česká republika by měla nadále prohlubovat vztahy se Státem Izrael – přesunout Velvyslanectví ČR v Izraeli do Jeruzaléma, stát jednoznačně na straně Izraele v pro něj vitálně podstatných konfliktech, v rámci možností koordinovat tuto politiku s USA a přesvědčovat naše partnery v Evropské unii, aby přehodnotili své vůči Izraeli často nespravedlivě reservované postoje. Konečně bychom měli více naslouchat opakovanému varování BIS před vlivem Moskvy a Pekingu v České republice. Správným krokem by bylo redukovat počty „diplomatických pracovníků“ Ruské Federace v naší zemi. Pochopitelně by bylo jen prospěšné zbavit se všech proputinovských politiků a těch, kteří obdivují čínský komunistický režim, což jsou často titíž...

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.