Obsah

Tři poznámky k politické krizi

Podle jakých not to dohrát?

„President Zeman není povinen hrát podle jejich not“, prohlásil bývalý tajemník presidenta Klause Ladislav Jakl v rozhovoru pro server Pravý břeh. Na adresu těch, kteří se najednou velmi diví, k čemu vedla přímá volba presidenta, kterou sami prosadili, prohlásil: „Je to zkrátka politický soupeř a podle toho se chová. Lze se s ním potýkat jen na hřišti, ne pořád žalovat rozhodčímu, že jeho gól neplatí.“

Myslím, že je to trefný postřeh. Řeči o Zemanově ústavním puči jsou jen hysterií, která má zakrýt neschopnost presidentových oponentů účinně se mu politicky postavit. President bude mít tolik moci, kolik mu jí parlament přenechá – a to za naše politiky nevyřeší nikdo třetí, nikdo shůry, nikdo odjinud. Přesně jak píše v úvodníku dnešních KONZERVATIVNÍCH LISTŮ Roman Joch: Náš parlament má v rukou veškeré potřebné zbraně, aby presidenta přivedl k rozumu a usměrnil jej do ústavních mezí. Nechybí mu k tomu nástroje, nýbrž rozum, síla a odvaha.

3 x kondicionál podle Jana Kalvody

„Justici považuji za poslední bariéru před politickou zvůlí“, prohlásil advokát a v 90. letech vlivný vládní politik Jan Kalvoda v rozhovoru pro týdeník RESPEKT. „Mně je úplně jedno, jak tady bude fungovat cokoli, pokud by fungovala sebevědomá a nezkorumpovaná justice. Bohužel tak českou justici nevidím. Pokud tedy jedná justice podle zákona, ať svrhne vládu třeba šestkrát za rok, protože opak je fatální. Politika si nesmí myslet, že je imunizovaná před justicí. Politická moc si nesmí diktovat, nesmí si nikdy být jistá. Jsem pro mnohem kulturnější provádění, ale pokud bychom měli platit za zkulturnění této operace tím, že politika si najednou bude jista, že nebude překvapena, tak to zase ne.“

Ano, pane doktore – pokud – a wo tom to všechno je…

Rezignovala demokracie na kontrolu represivní moci?

Institut Václava Klause publikoval „vlastnoruční poznámky“ V.K. z Rozmluv na Hanspaulce, kde se již podruhé sešla jakási vlivná sešlost kolem bývalého pana presidenta k debatě na aktuální politická témata. Rezignovala demokracie na kontrolu represivní moci? Tak zněl název a hlavní téma setkání. „Všichni cítili velmi silně tuto nezodpovědnou a krátkozrakou rezignaci a z ní plynoucí nebezpečí ztráty demokratického charakteru naší země,“ stojí v poznámkách. Žel, nedozvídáme se z nich, kdo že se to oněch rozmluv zúčastnil a kdo jsou oni „všichni“, což tyto postřehy poněkud rozostřuje. Ale nechci být škodolibý, opravdu se zájmem jsem si přečetl, o čem přemítá a diskutuje profesor Klaus.

Už ne všichni, ale „většina“ pozvaných se vyjádřila, že „cítí ohrožení demokracie ze strany represivních složek, které se stylizují do vytváření dojmu, že reprezentují a zastupují „hlas lidu“. To je však zásadní omyl.“ Ano, s tím lze do jisté míry souhlasit, různí představitelé justice skutečně poslední dobou vytvářejí dojem, že právě oni jsou garantem té pravé a spravedlivé a nepolitické politiky.

„Zcela se vytratila odpovědnost policie a dalších složek represivního systému za chybný zásah. V televizi se hodiny diskutuje o adekvátnosti zásahu policie na sídlišti v Českých Budějovicích, ale nikdo nediskutuje o adekvátnosti zásahu proti paní Nagyové – žádný lidsko-právní spolek neprotestoval proti způsobu jejího zatčení“. Opět říkám: ano, tohle je skutečně nefér a zde selhala i mnohá média, která neodolala pokušení jít s davem proti „zlotřilým politikům“, zvlášť když to bylo „protikorupční“.

Ukázalo se během debaty, připouštějí poznámky, že obrat „rezignovala demokracie“ v názvu setkání nebyl nejpřesnější. „Demokracie není „subjektem“, který by mohl tak či onak reagovat. Přesnější je říci, že selhali politici, že selhala zákonodárná moc, která nezvládla svůj nezastupitelný úkol – vymezit prostor, kde se mají represivní složky pohybovat, a jak se tam mají pohybovat.“ Znovu říkám: ano! Debata, kdo má vlastně psát noty, je skutečně klíčová.

K jakému závěru debatující dospěli? „Došlo k selhání politiky. A teď jde o to, jestli je naše současná politika, respektive politici – v dnešním rozkladu a slabosti jednotlivých politických stran – schopna selhání politiky napravit. Blížící se volby do Poslanecké sněmovny k tomu dávají unikátní šanci. Teď si jen přejme, aby se o to některé politické subjekty pokusily.“

Tenhle závěr je na mě moc rychlý a trochu moc obecný, což je škoda. Ostatně, možná, že poznámky leccos vynechávají, přeskakují. Volby se blíží, ano, ale hledání cesty, jak k ním dospět, to může, to by mělo být – už samo o sobě součástí oné kýžené obnovy a nápravy. Zůstane „Hanspaulka“ jen u rukopisných poznámek, nebo se dočkáme i nějaké politické akce?

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.