Dráty spadlé na zem

Podrobnosti

Zveřejněno 22. 10. 2013 23:05

Napsal Rostislav Sejnuk

Čím chcete převědčit voliče, aby volili právě Vaši stranu? Dostal jsem tuto otázku snad stokrát a pokaždé znovu a znovu mne dokáže naštvat. Odpověď a celý problém našeho národa je totiž zakletá uvnitř otázky samé. Představte si situaci, jako kdyby se někdo postavil, dal si ruce v bok a s žoviálním úsměvem prohlásil: Čím mne chcete přesvědčit, že je dobré nedotýkat se drátů spadlých na zem? Cítíte, že to drhne? Nepřijde vám to nelogické a hloupé? Vždyť člověk, co se Vám snaží zabránit v sahání drátů na zem spadlých, se snaží Vás ochránit, aby se Vám něco nestalo. A Vy ve své zpupnosti máte tu troufalost jej považovat za hlupáka?

To, že tu je Strana soukromníků České republiky (a chce se mi věřit , že i spousta dalších stran), je proto, že lidé, kteří v ní jsou, cítí nějakou potřebu změnit chod věcí veřejných. Buď tak intenzivně, že tuto potřebu cítí jako obranu vlastního života a vlastní budoucnosti (což je právě náš případ, tedy SsČR), nebo jako potřebu změnit morální, technické, techonologické nebo jiné hledisko (ostatní občanské strany). Je samozřejmě i třetí heldisko, že nějaký poměrně neschopný jedinec cítí potřebu získat slušnou gáži v kšeftu zvaném politika. Asi každný z nás by chtěl, aby těch posledních bylo co nejméně. Nicméně aby jich bylo co nejméně, to musíme my všichni aktivně konat. Zajímat se o věci veřejné, sdružovat se a křičet. Někdy i řvát. Jinak se objem těch posledních bude zvětšovat tak, jak se zvětšuje posledních dvacet let.

Takže jaký je rozdíl mezi tazatelem, který se zpupným výrazem vševědoucnosti stojí opodál aniž by cokoliv za poslední roky udělal a automaticky hází všechny ty, co chtějí něco změnit do posledního šuplíku z předchozího odstavce? Obávám se, že budu muset konstatovat nepříjemnou pravdu. Mezi tím, co se takto zpupně táže a mezi oním z třetího šuplíku totiž není vůbec žádný rozdíl. Možná jen ten, že ten z třetího šuplíku vyvinul aktivitu k tomu, aby se měl lépe. Kdežto onen tazatel zcela automaticky očekává, že je jeho právem nedělat nic a mít vše. Leč tak tomu opravdu není a nikdy nebude. To je náš dvaceti respektive šedesátiletý omyl. Nikdo nepřijde a nezařídí za nás naše životy. Nikdo nás nespasí. To musíme udělat sami. Můžeme pouze následovat dobré vůdce a dobré příklady. K tomu nám má napomoci naše okolí. Takže tu původní otázku bychom měli položit jinak a především sami sobě:

Co nám může přinést ta či ona myšlenka toho či onoho programu? Je vůbec reálná? Není to jen nějaká zástěrka někoho z třetího šuplíku? Pokud nám vyjde, že nám někdo nabízí něco, co by mohlo být reálné, pak je potřeba si položit další otázku. Je ta myšlenka natolik silná, že bych ji i já zaštítil a prosazoval? A pak nastává čas na to se aktivně zapojit. Protože všude se vyskytnou chytráci z třetího šuplíku. A sebelepší myšlenka se sama neubrání. Musí ji ubránit někdo, komu za to ta myšlenka stojí. Nám, tedy Straně soukromníků ČR, stojí myšlenka nezávislosti a vlastní svobody za to, že jsme šli do politiky. Myšlenka, že každý jednotlivec je nezastupitelný, že pokud dělám a zaměstnávám lidi a přináším hodnoty, měl bych být hodný úcty a samozřejmě následování. Ne, že někdo pod záminkou různých vykuků, kteří jsou v každé skupině lidí, šmahem smete všechny zbylé, jen aby mohl sám ukrást to, co sám nevytvořil. Myšlenka, že lepší je, když se každý stará o svůj majetek, než že jednotlivec nebo skupina, která se o ten majetek ani zbla nezasloužila, tyje z jeho plodů. Myšlenka, že slabší se mají ochraňovat, ženy, děti a staří a nemohoucí jsou na prvním místě v péči, to jsou všechno myšlenky, které jsme chtěli ochraňovat. Myšlenka, že je velmi špatné, že o nás dosud rozhodovali ti, kteří o našich problémech neměli ani tušení, je myšlenkou, kvůli které jsme SsČR založili.

Takže je asi lepší si položit otázku, zda myšlenky, které jsme si vytkli my, jsou stejné s Vašimi myšlenkami a hodnotami života. A pak se rozhodli, zda Vám ta myšlenka stojí za to, abyste jí pomohli k zrealizování.

Jednoduše řečeno, my si myslíme, že české peníze, by měly pracovat a vydělávat v Českých zemích. Že jsme národ, který si nezaslouží, aby byl gastarbaitry ve vlastní zemi a v původně českých firmách.

Jsou-li Vaše priority jiné, vyberte si, prosím, jinou stranu. Ale je to naše zodpovědnost a já osobně odmítám kupčit s myšlenkami a předhánět se jako na trhu v tom, co komu mohu nabídnout za to, že nesáhne na dráty spadlé na zem.

Autor je předsedou Strany soukromníků ČR.