Obsah

Proč nepodporuji Rekonstrukci státu

Předesílám, že s některými členy výše uvedené skupiny se osobně znám a minimálně jednoho z nich si i velmi vážím.

Obecné proč

Na můj vkus je deklarace příliš obecná a podobné obecné deklarace zpravidla nevedou k posunu k lepšímu (a v ČR to platí dvojnásob). Dokonce naopak, umožňují navíc i to, aby se pod ně zvesela hlásili a zahalovali se jimi i osoby a subjekty, které jsou v realitě přímo ztělesněním praktik a postupů, jenž jsou kritizovány a které mají býti řešeny. (Praktickou ukázkou může být dle mého soudu angažmá pana Škromacha mezi podporovateli Rekonstrukce státu.)
Navíc pouze obecně formulované teze neříkají nic o tom a naprosto nijak nezaručují, jak nakonec bude příslušná vytoužená legislativní norma vypadat. To si může dobře uvědomit každý, kdo někdy z blízka sledoval zákonodárný proces, tedy zejména to, jak „poslanecká kreativita“ umí obsah zákona posunout zcela jinam, než byl jeho původní (třeba i dobře myšlený) záměr.

Konkrétní proč

Zaměřme se na bod 7., tedy „Státní zastupitelství bez politických zásahů do vyšetřování“.
Ano, takto obecně to jistě vypadá jako chválihodné. Ale pokud si prostudujete podrobněji znění požadavku a jste alespoň zběžně seznámeni s reaitou nyní panující v tuzemských podmínkách, musíte nutně dojít k záěru, že bod 7) je v podstatě Trojským koněm, který korupci nejenže systémově nevyřeší, ale v důsledku – v případě jeho naplnění – povede ještě hlouběji k podrytí právního státu a k přímému ohrožení práv a svobod obyvatel ČR.
Při bližším prostudování bodu 7. totiž zjistíte, že celé jeho obecné znění v podstatě směruje k vytvoření něčeho jako je tzv. „Speciální státní zastupitelství“, které bude obdařeno neobvyklými pravomocemi a jehož činnost bude z vnějšku podstatně hůře (respektive vůbec) veřejně kontrolovatelná, než je tomu u činnosti současných státních zastupitelství. A to mějme na paměti, že už v současných poměrech je činnost státních zastupitelství (stejně tak jako tzv. speciálních odborů policie) v podstatě mimo jakoukoliv veřejnou kontrolu!
To, že myšlenka na vytvoření nějakého úřadu typu „Speciální státní zastupitelství“ je cílem tohoto bodu, stejně jako naprosto žádná (natož veřejná) kontrola jeho činnosti, dokládají jednoznačně i poslední dvě věty z celého deklarativního textu, cituji: „pokyny může řediteli úřadu dávat pouze nejvyšší státní zástupce, a to pouze písemně s odůvodněním pokynu. Ani nejvyšší státní zástupce nesmí řediteli úřadu dávat negativní pokyny.“ Asi netřeba dodávat, že deklarace, která má v úmyslu zlepšovat poměry v ČR, přitom o tak zásadní a nezbytné součásti – jakou pro exekutivní i justiční složky musí být jejich kontrola – neříká zhola nic.

Jak to vypadá v praxi

Vyvážení výkonné moci její veřejnou kontrolou je jedním ze základních mechanismů, na kterých stojí celá konstrukce demokratického státu. Vytvořením nekontrolovatelného úřadu druhu „Speciální státní zastupitelství“, který by navíc byl vybaven speciálními pravomocemi, se, zejména v dnešní tuzemské realitě, pohybujeme velmi daleko za hranicí právního státu a demokracie a přesunujeme se na parketu autokracie. Jen na rozdíl od režimu rozvojových zemí by se nejednalo o „plukovnickou juntu“ ale něco jako „prokurátorskou juntu“.
Poslední vnitropolitický vývoj v ČR nám jasně ukázal, že (z)vůle i jen jednoho výše postaveného státního zástupce, který využije pravomoci dané mu zákonem, dokáže fakticky zlikvidovat stávající vládu, která (byť vůči ní můžeme mít jakékoliv výhrady) byla výsledkem legitimního politického procesu. Tím spíše, že i samotný způsob a metody, jakou exekutivní složky (státní zástupce a speciální útvar police) použili k realizaci akce, která v důsledku vedla ke svržení vlády, prokazuje prvky zneužívání pravomocí a nepřiměřenosti užitých prostředků. Navíc v této kauze vyšlo naplno najevo i to, že státní zástupce a speciální útvar policie fakticky nepodléhají žádné kontrole a ze své činnosti se nezodpovídají žádnému orgánu, který by v dané situaci byl reálně schopen učinit přítrž jejich případným sporným aktivitám!
Toto je nutné vnímat jako zásadní systémovou chybu. A realizace bodu 7., tak jak autoři provolání Rekonstrukce státu deklarují, by nejenže nevedlo k řešení této chyby. Naopak, vedlo by k definitivnímu nastolení moci nekontrolovatelné exekutivní složky. Což by bylo v přímém rozporu s jakoukoliv touhou po demokratičtějším vývoji poměrů v naší zemi.

Who is who

Navíc, při kuloárních debatách o personálním obsazení zmiňovaného úřadu byla řeč o osobách, které právě byly v nedávné minulosti angažovány v aktivitách, jejichž legitimita je již zpochybňována i veřejně. Za všechny je možné jmenovat JUDr. Ištvána, který byl mezi možnými adepty na tento úřad v kuloárech jmenován, a který se přitom již v minulých letech letech angažoval právě v kauzách, které se ukázaly jako právně (minimálně) rozporuplné, ale které vedly k zásadním změnám na politické mapě ČR (kauza Čunek – následná rezignace ministra a vicepremiéra vlády /2007-2009/, kauza Dalík – následná rezignace premiéra Topolánka /2009/, kauza Nagyová - následná rezignace vlády premiéra Nečase /2013/). Asi není třeba připomínat, že první dvě kauzy (Čunek, Dalík) vedly k zásadním politickým změnám a přitom ani jedna z nich neskončila pravomocným rozsudkem nad viníkem! Přesto byla záminkou či roznětkou k zásadním mocenským změnám. A v té (zatím) poslední kauze, tedy Nagyová? Už nyní i tam můžeme sledovat jasnou disproporci mezi spektakulárností a tvrdostí kroků (včetně vazbeního stíhání) a deklaracemi dr. Ištvána (a p. Šlachty – UOOZ) a dosavadními zatím hubenými a rozporuplnými výsledky trestněprávního procesu.

Bye Bye Law...

Jak je tedy patrné, již jen samotný bod 7. (jeden z devíti) je sám o sobě do té míry zásadním, že jeho realizace v naší současné situaci by byla krokem ohrožujícím a destabilizujícím již beztak chátrající systém práv a svobod občanů této země. Soudím, že je zcela nepřijatelný pro každého, kdo si uvědomuje, jak mají být obecné principy demokratických mechanismů a kontroly moci nastaveny a srovnají toto s reálnými podmínky současné ČR. Pak je jasné, že realizace bodu 7. by mohla být posledním hřebíkem do rakve skomírající demokracie a začátkem jasně definované (a zakotvené) autokracie.
Jistě, jiné body deklarace neznějí na první pohled zcela nesympaticky. Ale pokud je možné najít tak nebezpečného Trojského koně v jednom z nich, jaká je garance, že realizace ostatních bodů podobná rizika neobsahuje?

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.