Máme se bát Ruska?

Podrobnosti

Zveřejněno 1. 3. 2014 0:13

Napsal Jan Friedlaender

Na toto téma uspořádal Občanský institut ve spolupráci s CEVRO Institutem a Klubem na obranu demokracie 29. ledna diskusní večer, na němž s úvodními příspěvky vystoupili Luboš Dobrovský, bývalý velvyslanec ČR v Moskvě, Roman Joch, kterého čtenářům KONZERVATIVNÍCH LISTŮ netřeba představovat, Karel Svoboda, historik FSV UK a Bohumil Doležal, publicista, předseda Klubu na obranu demokracie. Diskusi moderoval Ladislav Mrklas, prorektor CEVRO Institutu.

Myšlenkou většiny úvodních vystoupení i diskusních příspěvků bylo, že není třeba se bát, pokud správně pochopíme, o co Rusku jde a pokud budeme ostražití. Naše ostražitost vůči Rusku je nezbytná s ohledem na řadu znepokojivých jevů. Tak v dnešní koncepci ruské zahraniční politiky nacházíme geopolitický imperiální princip. Znepokojivé jsou výroky Putina i řady dalších (příkladem podhoubí, které je k disposici, je moskevký ideolog pan Alexandr Dugin, pozn. aut.), jež vyjadřují odpor ke Gorbačovovi a Jelcinovi, kteří ukázali slabost zejména tím, že odvolali vojska ze středovýchodní Evropy včetně bývalé NDR. Ruský stát má podle nich právo, aby uplatňoval svůj vliv v prostoru, v němž byla prolita ruská krev. Rozpad SSSR je pak podle Putina největší geopolitickou katastrofou od konce druhé světové války. Rusku se podařilo pomocí hrozby zaměření raket (ale též za pomoci českých levicových sil – pozn. aut.) zabránit účasti ČR na protiraketové obraně Západu.

Řečníci také upozornili na ruskou snahu řešit co nejvíce mezinárodních problémů prostřednictvím OSN, kde pak Rusko může uplatňovat své právo veta. Existují i další znepokojivé jevy. V České republice např. působí nesmírné množství ruských dopisovatelů, ale zmínek o ČR v ruských mediích je velice málo. Vzniká tedy otázka, co zde tito dopisovatelé dělají? Také je třeba věnovat pozornost ruské ekonomické diplomacii, zvláště v souvislosti s problematikou Temelína. Někteří diskutující vyslovili znepokojení i z rozsáhlé přítomnosti ruských občanů v některých českých městech, např. v Karlových Varech a v Praze. To však nebylo přijímáno jednoznačně.

Jeden z diskutujících dále upozornil na zatím poslední Putinův projev k demografickým otázkám, který měl velmi konfrontační ráz. Bylo také upozorněno na projev, dle nějž může ruská armáda vystoupit na obranu zájmů ruských občanů žijících na území jiných států. To zní zvláště nebezpečně pro baltské státy.

Konečně velmi správně zaznělo, že nekonfrontační leč sebevědomá politika ČR vůči Rusku vyžaduje schopné politiky na české straně. Není ovšem jisté, zda jsou dnes čeští politici s to těmto nárokům dostát.