Euroasijská hrozba

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 4. 2014 2:44

Napsal Robert Zubrin

Putinovy ambice sahají daleko za Ukrajinu.

Když Putinův režim napadl Ukrajinu, stalo se zřejmějším, že se v Moskvě vynořuje nová síla zla. Je důležité, že si Američané začínají povahu této hrozby uvědomovat.

Putin je někdy označován za revanšistu, který zamýšlí obnovit Sovětský svaz. Zkratka je to užitečná, ale ve skutečnosti nepřesná. Putin a mnozí z jeho party možná kdysi byli komunisty, ale dnes jimi nejsou. Spíše se oddávají nové totalitářské politické ideologii známé jako „euroasianismus“.

Kořeny euroasianismu sahají zpět k carským emigrantům a jejich spjatosti s fašistickými ideology meziválečné Francie a Německa. Ovšem v posledních letech je jeho předním exponentem velmi prominentní a plodný politický teoretik Alexandr Dugin.

Narodil se roku 1962, byl přijat na Moskevský letecký institut v roce 1979, ale později byl vyloučen kvůli pletkám s mystickými neonacistickými skupinami. Osmdesátá léta pak strávil potloukáním kolem monarchistických a ultrapravicových skupin, než na čas zakotvil v Komunistické straně Ruské federace vedené Gennadijem Zjuganovem (KSRF, neostalinistická skupina s částečnými kořeny původní vládnoucí KSSS, se kterou ji ale nelze zaměňovat), načež se roku 1994 stal zakladatelem a čelným ideologem euroasianistické Národní bolševické strany (NBS).

Připomeňme si, že nacismus je zkratkou pro národní socialismus. Národní bolševismus se tedy vyvinul jako ideologie se vztahem k národnímu socialismu dosti obdobným, jako je vztah bolševismu k socialismu. Tato nepokrytá sebeidentifikace s nacismem je také zřetelně viditelná na praporu NBS, který vypadá úplně stejně jako prapor nacistický, s rudým podkladem obklopujícím bílý kruh, jen s tím rozdílem, že černá svastika uprostřed je nahrazena černým kladivem a srpem.

V roce 1995 Dugin kandidoval do Dumy na volební listině NBS, ale získal pouhé jedno procento hlasů. Změnil tedy taktiku, zanechal úsilí vybudovat vlastní odštěpeneckou stranu a místo toho si osvojil produktivnější strategii a stal se nositelem idejí všech větších stran, včetně Putinova Jednotného Ruska, Zjuganovovy KSRF i ultranacionalistické Liberálně demokratické strany Ruska Vladimíra Žirinovského. V této roli se skvěle osvědčil.

Jádrem Duginovy ideje euroasianismu je teze, že „liberalismus“ (čímž míní úplný konsensus Západu) představuje výpad proti tradičnímu hierarchickému uspořádání světa. Dugin oprašuje ideje nacistických teoretiků jako Karl Haushofer, Rudolf Hess, Carl Schmitt a Arthur Moeller van der Bruck a tvrdí, že tato liberální hrozba není ničím novým, ale že je to ideologie přímořské kosmopolitní mocnosti „Atlantis“, která se spikla, aby rozvrátila konzervativnější společnosti, od pradávna založené na spjatosti s půdou. V tomto smyslu také spisuje knihy, v nichž předkládá rekonstrukci veškeré historie světa jako neustálý boj mezi těmito dvěma stranami – od Říma proti Karthágu, až po Rusko proti anglosaskému „atlantickému řádu“ současnosti. Ovšem má-li Rusko zvítězit v tomto boji proti podvratným oceánským nositelům takových „rasistických“ (totiž cizinci vnucených ) idejí jako jsou lidská práva, musí kolem sebe sjednotit všechny kontinentální mocnosti, včetně Německa, střední a východní Evropy, bývalých sovětských republik, Turecka, Íránu a Koreje, do velké euroasijské unie, dostatečně mocné k porážce Západu.

Aby tato euroasijská unie mohla být takto sjednocena, bude potřebovat určitou ideologii; za tím účelem Dugin rozvinul novou „Čtvrtou politickou teorii“, kombinující všechny silné body komunismu, nacismu, ekologismu i tradicionalismu, aby tak oslovil přívržence všech těchto rozdílných antiliberálních vyznání. Přijímá komunistickou opozici vůči svobodnému podnikání. Ale vypouští marxistickou svázanost s technickým pokrokem, tedy ideál odvozený od liberalismu, a činí tak ve prospěch ekologistické demagogické výzvy k zastavení rozvoje průmyslu a modernity. Z tradicionalismu přebírá zdůvodnění, proč učinit přítrž svobodě myšlení. Vše ostatní má původ vyloženě v nacismu, od právních teorií ospravedlňujících neomezenost státní moci a popření práv jednotlivce, k potřebě obyvatelstva „zakořeněného“ v půdě i k tajuplným gnostickým představám o původu árijské rasy na Severním pólu.

Nepokryté uctívání nacismu v Duginově myšlení stojí za pozornost. Ve svých spisech oslavuje Waffen SS, vrahy miliónů Rusů za války, jako ideální organizaci. Schvaluje také nejkrajnější zločiny komunismu a zašel v tom až tak daleko, že odsouhlasil i děsivé čistky v roce 1937, za nichž bylo kromě značného počtu jiných talentovaných a loajálních sovětských občanů zahubeno téměř celé velení Rudé armády – tedy něco, co samotný Stalin později přehodnotil.

Co Rusko potřebuje, říká Dugin, je „nefalšovaný, pravdivý, radikálně revoluční a konzistentní fašistický fašismus“. Na druhé straně, „liberalismus, to je absolutní zlo … jenom globální křížové tažení proti USA, Západu, globalizaci a jejich politicko-ideologickému vyjádření, tedy liberalismu, je schopno stát se adekvátní odpovědí … americké impérium musí být zničeno.“
Toto je ideologické pozadí projektu „euroasijské unie“ podle Putinova režimu. Je to právě tento ponurý program, který ohrožuje nejen vyhlídky na svobodu pro Ukrajinu i Rusko, ale i světový mír, a kterému se Viktor Janukovyč pokoušel zaprodat „svou“ zemi. A proti tomuto programu se postavili odvážní protestující na náměstí Maidan a – se skandálně malou podporou Západu – jaksi zázrakem nad ním získali převahu. Ale šupiny z očí už opravdu spadly. Ukrajinci už nečelí pořádkové policii, ale ruským divizím, podvracení a ekonomické válce. Je zapotřebí tuto zemi stabilizovat a bránit. Ukrajinci si zaslouží naši plnou podporu, nejen kvůli sympatiím k těm, kteří se postavili tyranii, nebo kvůli respektu vůči statečným. Je životním zájmem Ameriky, aby na Ukrajině triumfovala svoboda.

Duginův fašistický projekt euroasijské unie je bez Ukrajiny nemožný a Rusko se samo dříve či později připojí k Západu, stane se svobodným, a na světě zůstane jen několik přehlížených a odsuzovaných ostrovů tyranie. Ale s porobenou Ukrajinou euroasijský program bude moci pokračovat, a také bude, a bude spuštěna nová železná opona, která uvězní značnou část lidstva v sevření obludné totalitní moci, která se pro svět stane arzenálem zla v nadcházejících desetiletích. To znamená novou studenou válku, miliardy dolarů na zbrojní výdaje, posilování vnitřní bezpečnosti, opakující se zástupné konflikty v zahraničí, za cenu miliónů životů, a vystavení samotné civilizace riziku, že jediný chybný krok v nekonečné patologické hře velmocí spustí termonukleární konfrontaci.

Dvacáté století bylo svědkem tří konfrontací velmocí. Dvě vyústily do totální války. Třetí válce jsme se naštěstí vyhnuli. Opravdu chceme těmito kostkami házet znovu? Budeme muset, pokud nezastavíme euroasijský program. Sázka ohledně Ukrajiny nemůže být vyšší.

Převzato z National Reviw Online ze dne 3/3/2014. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.