Za humny je drak

Při komunikaci s některými z vás, našich čtenářů, čas od času (pro jistotu) zmiňujeme, že KONZERVATIVNÍ LISTY nejsou „stranickým plátkem“ Konzervativní strany. Plně platí: nejsou. To by nás ale na druhé straně nemělo zavazovat k tomu, abychom se křečovitě zmínkám o Konzervativní straně vyhýbali. Nyní je příležitost. Roman Joch a Jan Kubalčík ve svých dvou článcích zmiňují znovuzavedení plošných odvodů do armády. Tento krok je, byť v jiné formě než jej známe z minulosti, i v jiné formě, než zmiňují oba autoři, reálně připravován. Právě ve spolupráci s Romanem Jochem Konzervativní strana připravila v roce 2004, tedy před deseti lety, svůj programový text „Zahraničně-politická orientace, bezpečnostní priority“, ve kterém se mmj. praví: „Podporujeme zavedení profesionální armády, avšak při zachování krátkého, leč efektivního výcviku mužů k obraně. Situace, kdy prakticky všichni občané vně armády armádě nerozumí neboť s ní neměli nikdy nic společného a naopak všichni vojáci nerozumí civilnímu životu, neboť jsou vojáky profesionálními, dlouhodobě armádu společnosti odcizuje. Takové případné vzájemné nepochopení je pak do budoucna rizikem samo o sobě. Přitom armáda je přirozenou součástí společnosti, ze společnosti vyrůstá je zde pro společnost, jak nakonec ukázalo jak její nasazení při živelných katastrofách minulých let, tak její podíl na získání mezinárodního uznání naší země díky našemu podílu na operacích NATO ve světě.“.

Číst dál...

Říše lži, část I.

Měl jsem před několika dny tři rozhovory o boji za svobodu na Ukrajině, ve Venezuele a v Rumunsku. Od spisovatele a politického analytika Sammyho Eppela jsem se dozvěděl, jak mohutné síly opozice ve Venezuele dávají komunistům co proto. A také jsem zas jednou hovořil s ukrajinským aktivistou Borisem Čikulajem, který mi poskytl aktuální informace o dění na Ukrajině a nabídl mi svůj rozbor, a udělal jsem interview, v němž mi Anca-Marie Cernea laskavě vysvětlila ukrajinskou krizi z úhlu pohledu, ze kterého ji vidí Rumunsko – země, která dodnes zápasí o zlomení dávných komunistických okovů.

Číst dál...

Říše lži, část II.

Lež v základech dnešní pravice
Možná byste rádi věděli, proč SSSR a Komunistickou internacionálu nikdy nenapadlo proniknout do americké pravice. Jenže – co když to udělali? A skutečně to udělali zcela určitě, protože komunisté vždy pronikají mezi své nepřátelé a vyvíjejí mezi nimi podvratnou činnost – a americká pravice je srdcem kapitalistického tábora. Je tudíž nepředstavitelné, že by do této pravice nepronikli; a to znamená, že jsou tady, právě teď, v našem středu. Neboť komunisté – navzdory všemu, co se odehrálo v letech 1989-90 a potom – nikdy doopravdy neodešli. O tom, co jsem uvedl jako poslední bod, se ve slušné společnosti nesmí mluvit a málokdo má tolik informací, aby věděl, o jak závažnou skutečnost jde. Ze sta lidí jich totiž devadesát devět raději věří lži. Jednou jsem třeba zaslechl, jak jeden bývalý poslanec britské dolní komory říká: „Reagan a Thatcherová zachránili Západ před socialismem.“ Bývalý plukovník ruské Hlavní rozvědkové správy se ke mně naklonil přes stůl a zašeptal mi do ucha: „Avšak Amerika je rájem marxistů.“

Číst dál...

Čím väčšia moc, tým väčšia korupcia

„Čím väčšia moc, tým väčšia korupcia,“ povedal Edmund Burke (1729 – 1799). Burke bol zakladateľom modernej estetiky vznešenosti, úžasného a hrozného, nepredstaviteľnej veľkosti a ničoty, ale aj grotesknosti a banálnosti. Známejší je však ako írsko-britský politický filozof a politik. Je konzervatívnou stranou osvietenskej mince. Človeka pokladal za nedokonalého a hriešneho, bol si vedomý, že je plný emócií, na rozdiel od osvietenského racionalizmu bol skeptický voči rozumu jednotlivého človeka a možnosti videl skôr v rozumnom usporiadaní štátu. Odmietol Francúzsku revolúciu. Chápal odvrátenú stranu pokroku a vnímal človeka v jeho spätosti s tradíciou a ústavnosťou.

Číst dál...

Čudná doba, čudný rok

Žijeme v čudnom čase. Nezreteľnom, rozplývavom, rozmazanom. Deje sa čosi nedobré. Nie je jasné, čo, ale ten pocit, tá intuícia je tu. Je to naozaj čudný rok 2014, ako sme si ho nazvali s Fedorom Gálom. Lovím v pamäti, kde sa vzalo to spojenie, kým sa nevyplavilo na povrch. Našiel som ho, ako inak, vo Wikipédii. Po nemeckom vpáde do Poľska v septembri 1939 sa začalo sedem mesiacov času, ktorý dostal pomenovanie čudná vojna.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.