Eurovolby v EU a v ČR

Mnozí západoevropané měli po dobu posledního čtvrtstoletí dojem, že my středo- a východoevropané jsme takoví divní, ještě nezralí demokraté, zatímco oni jsou demokraté solidní, my stále nejsme dostatečně imunní vůči extremismu. Tyto volby do Evropského parlamentu tuto pohádku definitivně pohřbily.
Extremisté (či „extremisté“) nevyhráli volby v ani jedné středo- či východoevropské zemi, ale za to ve třech západoevropských: Dánsku, Francii a Velké Británii. Tyto strany jsou však velice odlišné; shodují se jen v jednom, jsou euroskeptické a chtějí aby jejich země z EU vystoupily. Když se však na ně podíváme, uvidíme mezi nimi velké rozdíly: dánská Lidová strana je tradicionalistická v kulturních otázkách, ale velice socialistická v těch ekonomických; francouzská Národní fronta je prostě jen radikálně nacionalistická; a britská UKIP je ta, kterou bychom mohli jako jedinou označit za skutečně (klasicky) liberálně-konzervativní.
Volby do EP jsou od voleb národních specifické v tom, že euroskeptičtí voliči v nich vždy mají větší účast než voliči, kterým EU nevadí, je lhostejná, nebo s ní souhlasí. Proto lze čekat, že ani dánská Lidová strana a ani francouzská Národní fronta svůj evropský triumf (volební vítězství) na národní úrovni nezopakují, leč není pochyb o tom, že posílí.
Naopak, UKIP má šanci na volební a stranicko-politické zemětřesení ve Velké Británii: má šanci britský stranický systém „2 a půl strany“ (dvě silné strany Konzervativní a Labouristická + strana třetí Liberálně-demokratická o polovinu slabší než ty dvě předchozí) proměnit v systém tří regulérních stran (když Lib-Dem zaniknou) nebo v systém „3 a půl strany“. Jinými slovy, má tendenci stát se stejně silnou a vlivnou stranou, jak jsou konzervativci a labouristé.
UKIP je stranou, která kromě přání vystoupit z EU reprezentuje v ekonomických otázkách spíše liberalismus a v kulturních konservatismus (proto je lákavá pro mnohé tradiční konzervativce, pro něž je dnešní moderní Konzervativní strana premiéra Camerona příliš levicová, centristická či „metrosexuální“). Je taky silně proti přílivu imigrantů, což je názor, kterým přebírá mnohé chudé původní voliče labouristů. No a konec-konců její vůdce Nigel Farage je vynikající rétor, což vůbec nelze říci o vůdci konzervativců Cameronovi, vůdci labouristů Milibandovi či vůdci liberálních demokratů Cleggovi. Takže vítězství UKIP v eurovolbách bude mít zřejmě největší konsekvence pro britskou politiku domácí. A parlamentní volby v Británii jsou už příští rok.
Jinak volby do EP větší změnu v pořadí stran nepřinesly. Evropští lidovci (EPP) jsou první stejně jako předtím, evropští socialisté (S&D) druzí stejně jako předtím a evropští liberálové (ALDE) třetí stejně jako předtím. A tento evropský politický establishment – jehož monopol na rozhodování v EU je příčinou nárůstu hlasů stran euroskeptických, neboť v EP neexistuje žádná relevantní politická opozice – na situaci zareaguje tak, že… lidovci opět vytvoří velkou koalici se socialisty za podpory liberálů… Jinými slovy, nárůst procent euroskeptiků a nacionalistů za dalších pět let je zaručen…
Pokud jde o výsledek eurovoleb u nás, je udivující, jak standardně dopadly.
Pokud jde o poměr sil toho, co je v ČR považováno za pravici, střed a levici, pak počty mandátů pravice (TOP 09, ODS, SSO), středu (ANO, KDU-ČSL) a levice (ČSSD, KSČM) jsou vyrovnané: všechny tři politické pozice budou mít v EP sedm mandátů.
Pokud však jde o stranické frakce, v ČR vyhrála EPP, která bude mít křesel 7 (TOP a KDU dohromady). O druhé místo se dělí socialisté a liberálové – obě skupiny po křeslech čtyřech; což znamená, že u nás jsou socialisté slabší než v celé EU a nominální liberálové (ANO) silnější. No a pak už je pořadí na poměry EP taky standardní: následuje radikální levice, umírnění euroskeptici a euroskeptici radikální. Výsledek na evropské poměry neuvěřitelně průměrný, jako kdyby Česko nyní bylo naprosto průměrnou, standardní evropskou zemí.
S jednou výjimkou – volební účast byla na evropské poměry hluboce podprůměrně nízká. Proč? Protože naprostá většina českých voličů neví, jak může Evropský parlament (potažmo celá EU) učinit jejich život zásadně lepším, nebo zásadně horším. Považuje je pro svůj život za irelevantní – proč tedy volit?
To znamenám, že české voliče nejsou schopni o své pravdě přesvědčit ani eurooptimisté, ani europesimisté. Ti první říkají: „EU je pro vás naprosto skvělá a báječná, pojďte volit….“; ti druzí „EU je naprostá hrůza, pojďte (proti ní) volit…“ A co udělá většina Čechů? Volit nejde.

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.