Dobro a Zlo v politice

Bohumil Doležal často kriticky poukazuje na nešvar (nejen) naší domácí politické scény spočívající v pojetí politiky jako nesmiřitelného souboje Dobra se Zlem. Tuto úvahu čtenář nalezne i v jeho textu „Rodí se v Maďarsku fašismus?“, který je v tomto čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ převzatý. Cituji tuto pasáž celou i s drobným kontextem: „A ještě jedna poznámka na okraj: Viktor Orbán hned v úvodu děkuje za vynikající výsledek letošních parlamentních voleb v Maďarsku i těm, kteří se obraceli proti staronové vládní koalici a vytvořili příležitost, aby nakonec přece jen převážilo dobro: protože když tu není zlo, jak by mohlo dobro převážit? Takové pojetí politiky jako souboje sil dobra se silami zla, a ne jako prostoru pro střetávání a vyrovnávání rovnocenných partnerů, v němž se „dobro“ teprve utváří, je velmi podobné tomu, co se u nás ve stupňující míře uplatňovalo po listopadu 1989. Je to pojetí politiky jako třídního boje personifikovaného dobra s personifikovaným zlem, v němž nakonec dobro logicky a definitivně vítězí, a je to v zásadě pojetí bolševické, s kořeny v marxismu. V Maďarsku má ten „třídní boj“ už řadu let ještě vyhraněnější podobu než u nás a nenávist jako hybná síla politiky se tam v posledních letech uplatňuje ještě víc než u nás. To, k čemu u nás došlo loni na podzim, totiž výrazné zhroucení opozice, se tam odehrálo už v roce 2010, a letošní volby na tom stavu nic nezměnily (přičemž svou úlohu ovšem sehrála i účelová změna volebního zákona, o níž jsem v Událostech už psal). Taková změna je vždy znepokojivým signálem jisté změny režimu. Moje první teze tedy zní – situace v Maďarsku je té naší daleko podobnější, než by se povrchním pozorovatelům mohlo zdát.“

Neboť s kritikou právě zmíněného pojetí politiky souhlasím, zaujala mě tato část rozhovoru s Davidem Horowitzem, který také čtenář v tomto čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ nalezne: „Přicházíme o svoji zemi rychle. Obamacare, Obamova zdravotní péče – o čem to je? Proč se o tom Republikáni nezmiňují? Je to fundamentální útok na svobodu jednotlivce. Republikáni potřebují udělat ze svých argumentů argumenty morální, jak to dělají Demokraté. Ti vykreslují Republikány jako zlo. Dokud Republikáni účinně nevykreslí Demokraty jako zlo, budou v politické soutěži vždycky tahat za kratší konec provazu.“

Jinými slovy, mohlo by před námi stát dilema – a David Horowitz to tak zjevně vidí –, že se buďto (my konzervativci) přizpůsobíme a vyrovnáme se nebo rovnou předčíme oponenty v nelítostnosti (prozatím pouze) politického boje, nebo jsme odsouzeni k totální porážce. Jsem pevně přesvědčen, že takové dilema před námi ve skutečnosti není, že se v tomto ohledu David Horowitz mýlí.

Což o to, já určitě netoužím po tom, aby konzervativní kauzy hájila samá „ořezávátka“. Pokud někdo v politice prosazuje skutečné zlo, je nezbytné si to nezastírat, pojmenovat to a jako se zlem s tím zacházet. A ono se to občas stane, ne že ne – a pak je zde jiná závažná otázka, zda je to záměrné, atp. Bylo by ale každopádně potenciálně zhoubné každý jiný než vlastní návrh za zlo považovat automaticky. Případná tvrdost a/nebo ostrost zkrátka nesmí být zaměňována za nekorektnost. David Horowitz – a třeba to tak ani nemyslí, nicméně mně to tak vyznívá – nám přitom předkládá přímo „klasické“ pokušení: abychom se stali stejnými s těmi, se kterými se (politicky) potýkáme a nad kterými chceme zvítězit. Jakou cenu by pak ale mělo naše případné vítězství? Není to nic menšího, než Jeden prsten v reálném životě. A o co v tomto reálném životě skutečně běží? O politická vítězství, byť jde o sebepodstatnější či sebevznešenější kauzy? Nikoli, jde o osobní spásu.

A kromě toho, pokud odoláme pokušení, udržíme nadhled a přidáme humor, je převaha na naší straně nejen v principu, ale i pragmaticky.

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.