Osvobozený pohled

Americká thras-metalová skupina Metallica zpívá ve slavné skladbě Nothing Else Matters (album Matallica, 1991) mimo jiné: „Open mind for a different view“ s refrénem „Never cared for what they do, Never cared for what they know, But I know“. Je to jasná výzva ke kritickému myšlení, k apriorní nedůvěře vůči názorům establishmentu.

 

Zmatek v hlavách rebelujících však vzniká, když není zcela jasné, kdo onou autoritou – tedy hlavním terčem rebelie – je či má být. (Nekladu rovnítko mezi kritické myšlení a vzpouru, ale legitimní vzpoura je bez kritického myšlení možná jen náhodou.) No a zrovna nám, dneším čtyřicátníkům, se takový zmatek přihodil.

Elektrická kytara je nástroj, který je namířen proti každému právě etablovanému systému. Zatímco autoři výše zmíněné skladby měli na mysli „vládnoucí struktury“ (v tom nejobecnějším slova smyslu) západních společností, slovenská kapela Tublatanka zpívá: „Prázdni ľudia silou-mocou topia pravdu vo víne a celý svet iba čaká že ich doba pominie, nikomu sa pravda nehodí.“ (Pravda víťazí, album Žerave znamenie osudu, 1988) a není pochyb o tom, že cílí na soudruhy bolševiky. Naše dětství a dospívání jsme prožili v systému zcela sešněrovaném a do dospělosti jsme vstupovali v okamžiku, kdy naše země přestala být kremelskou gubernií a vykročila zpět domů, na Západ. Řada z nás mimoděk odložila ostražitost, neboť nemilovaný systém byl přece poražen. Po celý náš dospělý život pak dochází k tomu, že i naším establishmentem se stále ve větší míře stává novopohanská, relativistická, neomarxistická parta, která si svoji rebelii užila v 60. letech – a její ideoví souputníci všech věkových kategorií. Nějak se nám asi nedaří srovnat se vnitřně s tím, že názory zrovna těchto lidí by měly být předmětem naší oprávněné nedůvěry, zvláště srovnáme-li je s Miloušem Jakešem či Miroslavem Štěpánem, které si řada z nás ještě slušne vybavuje. Jinak bych snad ani netvrdil, že zrovna naše generace je na tom s kritickým myšlením nějak zásadně hůř. Vždyť schopnost kriticky myslet nebyla nikdy a nikde rozšířena nějak výrazněji: „Zpravidla ovládají ducha národa pouze prosté koncepce. Pochybená idea, avšak jasná a přesná, bude mít ve světě vždy větší váhu než idea pravdivá, ale složitá.” (Alexis de Tocqueville).

Ti z nás, kteří jsou odkojeni rockovou muzikou, by měli znovu pozorně vyposlechnout uvedenou skladbu Tublatanky: „Aj tak ju nikdy nezabijú, Tá nikdy nezomrie, Žije aj keď ju práve nechcú, A nikto pred ňou neutečie.“. Přijmout fakt o existenci pravdy a odložit relativismus – tu intelektuální veteš dnešního establishmentu –, to je prvním krokem k obnovení hledání pravdy, tedy k znovunalezení schopnosti kriticky myslet. Na to není nikdy pozdě – dokonce ani když je někomu přes čtyřicet!

Se souhlasem převzato z publicistického čtrnáctideníku RC Monitor (ročník XII., číslo 15).

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.