Obsah

Ještě jednou dialektika

Slovo dialektika má vztah k dialogu, ale tzv. dialektika jednoty protikladů uvažuje jen dva protichůdné názory nebo skutečnosti, a to ve stejném okamžiku. Různých názorů samozřejmě může být více, např. tři, což by se jevilo docela optimální. Nejen s naší zkušeností je však v rozporu, aby něco bylo a zároveň i nebylo, zejména pak v případě hmotné skutečnosti.

Můžeme uvažovat např. běžně používaný právní systém. Mohou být k němu výhrady, že není za všech okolností zcela spravedlivý. Pak můžeme porovnat optimálně možnou lidskou spravedlnosti s absolutní, která není v lidských možnostech a pokládáme ji za vlastnost či záležitost Boha. Snadno zjistíme, že by současně měla být rozumná, citlivá atd. Tyto překrývající nejdokonalejší vlastnosti předpokládáme, že jsou v Bohu v harmonickém souladu. Je neúplné, pokud neuvažujeme vyšší možnost, a zcela katastrofální, pokud si zvolíme jen jednu takovou vlastnost a následně se ji snažíme realizovat. Většinou se jedná o boží nebo světskou moc. Můžeme jmenovat nejen mohamedány, ale i naše husity a s bezohlednou světskou mocí máme špatné zkušenosti rovněž i my.

Z Písma víme, že Bůh je jedno (srov. Jan 10, 30), a tak je jasné, že nelze zdůrazňovat jen jednu takovou záležitost, či vlastnost na úkor dalších. Bůh je i Láska, Moudrost, Spravedlnost atd. Z tohoto jednoduchého hlediska nemůže být Bůh jednou osobou. Ve Starém zákoně se o Bohu opakovaně mluví v jednotném i množném čísle, ale mohamedáni, jehovisti apod. mají pro svého boha pouze singulár. Osamocená boží osoba by v takovém případě byla v jedné množině se stvořením. Jak jinak by takový bůh mohl být např. láskou, spravedlností atd.? Při realizování svých vlastností by takto nemohl být na stvoření nezávislý a byl tak pouze světským bohem. Takoví světští bohové jsou velmi nebezpeční a máme s nimi své špatné zkušenosti.

Popis skutečnosti však může být různý a bylo by nutno rozsáhle vyjmenovat spoustu podmínek, za kterých je daný popis platný. Jednalo by se např. o stejný čas, stejné pozorovací zařízení, místo atd. Každý však má jiný přístup a hledisko. Lze uvést jednoduchý příklad: sirka z určitého směru a vzdálenosti se může jevit jako bod, tabule plechu jako úsečka, krychle jako čtverec, elipsa s dvěma ohnisky jako kružnice s jedním středem a opačně.

Newtonovy zákony se sice stále běžně používají, ale v extrémních podmínkách platí Einsteinovy a předchozí jsou již nepoužitelné. Einstein je odvodil na základě vlastností elektromagnetického záření. Je zajímavé, že u gravitace se nepublikuje, že byly zjištěny příslušné equipotenciální plochy, které jsou zjevné u všech polí, a to i u silových. V jiných a nám zatím neznámých podmínkách bude možná nutno řešit další upřesnění. Nyní je zřejmé, že naše znalosti se týkají jen části vesmíru. V současnosti se jedná o 4%, ale dále zatím nic nevíme. Uvažuje se temná hmota, temná energie a ještě další složky. Pan Einstein nás také poučil, že čas i prostor existují jen ve vzájemném vztahu. Nejsou to tedy absolutní, ale pouze vztahové skutečnosti. V případě, kdy se dvě tělesa budou různě pohybovat velkou rychlostí, pak to s vyšší hmotností bude mít pomalejší čas a opačně. To se však dá spočítat pouze pro dvě tělesa. V současnosti se předpokládá, že vesmír vznikl najednou s následným rozpínáním. Extrémní hustotě prvotního vesmíru by tak slušel pomalu se rozbíhající čas. Nicméně bez upozornění se i v takovém případě stále používá náš geocentrický čas. Prostorová geocentrická představa se však postupně stávala minulostí. Keplerovy zákony sice již odpovídaly pozorované skutečnosti, ale teprve až roku 1838 se F. W. Besselovi (1784 – 1846) podařilo změřit roční paralaxu. Základem trojúhelníka pozorované blízké hvězdy byla letní a zimní poloha naší Země při rotaci kolem Slunce. Před tím se pozorovaný letní i zimní směr k bližší hvězdě jevil jako rovnoběžný, a tak to stále podivně vypadalo, že se celý vesmír otáčí kolem nás.

Naštěstí zatím nejsme v extrémním prostředí, ale více méně v křesťanském, kde jsme doma. Tak se umíme orientovat a měli bychom vědět, jak můžeme optimálně jednat. K tomu nás vede řád, který máme jako velké dědictví. Naši nepřátelé však usilují nás o toto dědictví postupně připravit, a to si musíme stále uvědomovat. Možno připomenout, že nutné dopravní předpisy teprve umožňují svobodné cestování. Můžeme si představit opak i v přeneseném pohledu na celou společnost. Násilně změněný společenský řád, na základě tzv. vědeckého světového názoru a zejména s výhodami pro zahraniční mocnost a s přilepšením pro místní dráby, jsme již zažili.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.