Militantní normálnost jako náhrada za Konzervativce, a.s.

Rozchod s režimními konzervativci

Podle mého soudu se od nás nyní nečeká, že ještě někdy povedeme kulturní války – ostatně, je tak obtížné držet krok s těmi neustále se měnícími novými pravidly! Jsem dost starý na to, abych si připomněl rok 2016, předtím než byl Trump nominován, kdy jsem mohl přísahat na žhavé přesvědčení Konzervativců, a.s., pro záležitost kulturní války. Ale pak se toho chopil Trump opravdově a zacílil na velký, snadný terč v podobě zkažených polovzdělaných svalovců, kteří před námi rádi rozmazávají své pohrdání vůči nám drahé vlajce a tváří se přitom jako probuzená probuzenost (nedávná protestní gesta hráčů amerického fotbalu NFL při hymně zahajovacího ceremoniálu – pozn. red.). Náhle tak zjišťujeme, že bojovat proti tomu je hrozně neomalené a deklasované: „Ach, já nikdy!

Ksakru – ze všech těch diskusních výletních sezení na téma naší drolící se kultury, na její ohýbání hřbetu před Babylonem a také potřeby postavit se liberálním přívalům jsem měl za to, že bychom se těm liberálním přívalům měli postavit fakticky, ale zjevně jsem se mýlil. Bral jsem vážně, když Konzervativci, a.s. slíbili bojovat proti levicovému blitzkriegu vůči normálním Američanům. Všechno to byl švindl, lež a póza pro nás, venkovské balíky. Ti Praví Konzervativci to tak vlastně nemysleli.

Samozvaní konzervativci v GOP

V Republikánské straně (GOP) právě dnes existuje spousta těch, kdo to nemyslí doopravdy. Číslem jedna je John McCain, který šířil reklamu, jak je v čele oponentů tzv. Obamacare, jen aby ji zachraňoval a pomáhal jí, když někdo v Bílém domě chtěl skutečně podepsat zrušení tohoto zákona. To je ten chlapík establishmentem určený k prohře s Barackem Obamou v roce 2008; a který si byl jist, že tenhle úkol zvládne. Ale při zpětném pohledu, bohudík, že McCain při prezidentské volbě konzervativce nezbytně zradil, když nedodržel slovo a zachoval se k republikánským voličům obdobně, jako vůči své první manželce (dlouho ji podváděl se svou budoucí druhou ženou – pozn. red.), jelikož by způsobil konzervatismu nepoměrně více škody, než by kdy mohl Trump, pokud by mu bylo zabráněno dodržet jeho slovo.

Je proto dobře vědět, že i když McCainův báječný, blízký, úžasný přítel Lindsey Graham (velmi kontraverzní, obojaký senátor – pozn. red.) ho svým lhaním voličům v McCainově domovské Arizoně ponížil, zůstal Lindsey Graham stále kámošem tohoto „modrého sokola“ (přízvisko pro zrádce kamarádů – pozn. red.). Nic ve zlém!

Bývala kdysi věc zvaná „konzervatismus“ a já ji dobře znal, neboť jsem byl její součástí po dobu asi tak třetiny století. Konzervatismus se však změnil: už se ani tak netýká principů (ačkoli ustrašení konzervativci o nich nepřestávají mluvit), spíše v něm jde o sebestředné mamonářství a o intelektuální sebeukájení. A skuteční republikánští voliči, skutečně normální Američané? No, ti se stali čímsi úplně mimo světa cinkání sklenic Johnů Boehnerů (předchozí vůdce republikánů ve Sněmovně, odmítaný většinou voličů – pozn. red.) a pro sociální konzervativce nakloněné korporacím, kladoucí zájmy kohokoli jiného (včetně aktivit milenců) nad zájmy republikánských voličů, kteří establishment zvolili k moci.

Konzervatismus zapomněl na konzervativce reálného světa, od nichž očekáváme, že se za našimi zády šikují. Zatímco jsme mluvili o volném obchodě, nedbli jsme na republikánského voliče, který bojoval v Iráku u města Fallúdža, vrátil se domů, sehnal práci jako montér klimatizačních zařízení, založil rodinu, aby pak jednoho dne shlédl video ach-tak-litujícího šéfa podniku, který vypadal docela jako Mitt Romney, neboť všichni tihle chlapíci vypadají docela jako Mitt Romney, a který se smutkem informoval své milované zaměstnance, že jejich pracovní místa se přesouvají do státu Oaxaca v Mexiku. A naše odpověď republikánskému voliči ve věku 58 let na jeho dotaz, jak má splácet hypotéku a financovat studium svého dítěte? Povětšinou: „No, tak funguje svoboda podnikání. Přečtěte si něco z Miltona Friedmana a dejte se do studia programování.

To není odpověď hodná politické strany, která chce, aby ji voliči opravdu volili. To je abdikace; ale co Konzervativce, a.s. zajímalo? Priority! „V Georgetownu otevřeli novou restauraci s mexickými tapas, o které všichni mluví – onehdy večer tam můj kámoš z institutu Liberty Freedom and Eagles pro Volnost, Svobodu a Orly viděl Lawrence O’Donnella (celebrita krajně levicové televize MSNBC – pozn. red.), jak se ztřískal!

A co chlápek se zájmem o práci pokrývače ve Fontaně; kterou ovšem nemůže dostat, protože ji nabízejí jenom ilegálním přistěhovalcům? A co mu odpovíme? „No jo, velcí korporátní donátoři potřebují své sluhy, a když vám banda potetovanců z gangu MS-13 skupinově znásilní dceru, tak to je právě ta cena, co jsme ochotni zaplatit!

Odmítnutí pokoutného obchodu

Pokoušejí se zlikvidovat naše náboženství a Konzervativci, a.s. se schoulí, protože šéf Apple by mohl říct něco nepříjemného. „Jen ten dort upečte,“ říkají „– to nestojí za boj!“ (narážka na perzekuci cukráře, který kvůli své víře odmítl udělat dort pro svatbu homosexuálů – pozn. red.). Tahají z nás daně, aby pak měli peníze na vraždění počatých dětí, a Konzervativci, a.s. rozpočty schválují: „Ksakru – nemůžeme riskovat, aby Washington Post hlásal, že jsme zlí!“ Zlehčují naši hymnu, my na to reagujeme a Konzervativci, a.s. zvedají ty své měkké, hubené prstíčky: „No tak, no tak, velmi neprezidentské! Na to vemte jed!

Konzervatismus se stal obchodem s vydíráním a všechno nynější dění je výsledkem doufání jeho účastníků, že se dočkají Trumpova konce i jím reprezentovaného požadavku na změny. Možná, kdyby nedělali nic, ale jen hlásali všechny ty správné věci, nás normální by to unavilo a vrátili bychom se ke své práci, dál jim dávali volební hlasy a pronajímali si místa na výletních konferencích. To se ovšem neděje. Nejsme na odchodu; obvyklý byznys je ten tam. Nevzdáváme to a nezbavujeme se naší země, ani se nepodřizujeme vládnoucí kastě. Byli jsme s Tea Party hodní. Trump ovšem už tak milý není. Co přinese blízká budoucnost bude mnohem, mnohem méně hezké.

Co bude následovat, je militantní normálnost, ne právě zdvořilé dožadování, aby tupí a neschopní lidé, kteří se tváří jako nejlepší z nás, přestali kašlat na nás, normální Američany, kteří tvrdě pracují a dodržují pravidla (safra – to zní povědomě, jako návod na vítězství ve volbách, akorát si nevzpomínám, kde už jsem to slyšel).

Normálním lidem dochází trpělivost

A kdo že jsou ti normální? Američané, kteří vybudovali tuto zemi a bránili ji. Když jíte, pak proto, že někdo normální vypěstoval něco k jídlu a jiný normální to přivezl k vašim dveřím. Když se na ulici nestanete obětí vraždy nebo nemluvíte německy, je to proto, že nějaký normální tomu zabránil se zbraní v ruce. My normální nebažíme po vládě nad jinými. Nejsme posedlí tím, jaký že vedete život, ale ani nechceme být nuceni dávat najevo náš souhlas nebo platit účty za jiné. Jsme lidé všech barev a vyznání – ačkoli když se někdo náhodou patřící do jiné skupiny přidá k normálním, on/ona/ono tuto identitu ztrácí. Normálním černým levice vytlouká z hlav definici výrazu „černý“, stejně jako normálním ženám ženskost a normálním homosexuálům jejich sexuální orientaci. Latinský výraz E pluribus unum – z mnohého jedno – vepsaný na Velké pečeti USA, vlastně levice znovu reálně naplnila: vybrat si normálnost spočívá podle ní ve volbě odmítnout přihlouplou skupinovou identitu a ve splynutí s jednotou. Namísto formulace „normální Američané“ postačí říkat jen „Američané“.

Povšimněte si, že zatímco levičáci brojí proti výrazu „normální“ (kdykoli jsem ho použil na twitteru, reakce byla pokaždé potěšitelná!), vůbec nikdy nevyžadovali, aby byli bráni jako jeden celek. To proto, že normální Američané jim jsou proti srsti; chtějí nás zotročit nebo sprovodit ze světa. Jak to vím? Protože mi to na twitteru opakují pořád dokolečka dokola.

Vzmáhá se militantní normálnost, když těm normálním dojde ona nesporná pravda o nesmiřitelné nenávisti našich protivníků vůči nám a všemu, co nám je drahé – jako Amerika. Pohled na hloupého sportovního hráče, vyjadřujícího neúctu k normálním, zahřívá malá frigidní srdéčka liberálů – a nemylte se, toto ponižování je bezpochyby určeno přímo nám, ne nějakému hudebnímu kusu. Všechna tato kulturní agrese míří na nás, od vyžadování poslušnosti vůči jejich proklamacím až po požadavek, aby vaše dcera používala totéž WC jako chlápek oděný v sukni. A tímto se nás snaží zlomit.

Právě proto je ten ostudný ústup Konzervativců, a.s. z kulturního bojiště současně důležitý a i nedůležitý. Ukazuje názorně, že hlavní loajalita mnohých z konzervativního podvodného obchodu je vázána na vládnoucí kastu, ke které oni patří, a také ukazuje, že absence těchto třasořitek v bitvě je bezvýznamná.

Výhled nadcházejícího boje

Díky, povedeme tento boj sami. Někdy skrze znovuobjevou radost nočního TV programu bez námezdního rádoby-komika, poučujícího nás o zdravotní péči. (Hej – Jimmy Kimmel má nemocného syna a tato neobvyklá a unikátní zkušenost znamená, že má neobvyklý a unikátní vhled do podstaty věcí!) Někdy vypneme dálkový ovladač a strávíme neděli bez sledování jak budoucí „zeleniny“ nenávidí naší zemi, aniž by se přitom navzájem sráželi. Někdy si z těch idiotů budeme nemilosrdně utahovat. Dokonce můžeme zahájit konzervativní vzpouru. A jestliže budou dál tlačit, násilně nás napadat a pokoušet se připravit nás o naše posvátná práva, budeme nejspíš vyvádět ještě víc, a to pak skončí ošklivě.

Ale nevzdáváme to, ani nemáme v úmyslu jen tak sedět na zadku a přijmout to. Militantní normálnost je výsledkem toho, když jsou normální lidé vytočeni k zlosti a odmítají nechat sebou dál vláčet. Dáváme přednost svobodné společnosti založené na svobodě jednotlivce a vzájemném respektu. Ale jestli vy levičáci tuto volbu vetujete, nám nezbude než žít pod útlakem ve společnosti ovládané vámi, nebo ve společnosti, kde budeme u moci my. Takže, aby bylo jasno levičákům i jejich přepiplaným Fredocon přihrávačům (podle neschopného mafiána Freda Corleona z románu Kmotr – pozn. red.): Jste bez šance na vítězství.

Autor je úspěšný právník, vojenský veterán s titulem z armádní válečné školy, příležitostný komik a osobně vybraný komentátor vydavatele Andrew Breitbarta.

Převzato se souhlasem z blogu Townhall.com, ze dne 25.9.2017. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer. Mezititulky redakční.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.