Obsah

Kvaš doby

Nový, již sedmý dokumentární snímek „Karel Vaš – Vrahem z povolání“ historika Pavla Palečka je hozenou rukavicí mnoha českým televizním dokumentaristům. Zejmena těm, které produkuje "veřejněprávní" Česká televize dnes již masově. Srovnání závažnosti problematiky s "problematikou" televizních sérií typu 13. komnata či GEN, ale v tomto ohledu také s desítkami či stovkami snadno tvořených tirád z produkce televizních zaměstnanců a jejich "nejbližších", je i není na místě.

Zabývat se doslova bezprecedentními sériovými vrahy, natož nepotrestanými za života českou justicí, je veleošemetné téma zejména z hlediska etiky. Jelikož ctím a pokouším se zastávat postoje filmového kritika a básníka Andreje Stankoviče, souhlasím s premisou, že je téměř nemožné zabývat se takto významnými dějinnými událostmi, jakou je holokaust či padesátá léta, obecněji éra nacistického a bolševického teroru na našem či jiném území. Slovíčko téměř je důležité, protože patrně dovoluje právě historikům přistupovat k technikám audio-video dokumentaristiky coby k čistě badatelsky záznamovým technikám bez ohledu na problémy umělecké etiky. Pokud se zpracovává řekněme televizní dokument s výpovědní hodnotou, jež zasáhne stovky diváků, jde o něco zhola jiného.

Z tohoto pohledu skutečně jde u dokumentu Pavla Palečka o problematickou věc, kterou pak musíme sledovat z oddělených hledisek: 1. skutečně přináší řadu vysledovaných a pro věřejnost neoddiskutovtelně zveřejnitelných faktů a dobových záběrů, povětšinou i zcela nových. To vše lze ocenit.

2. Jde o snímek, jenž prezentuje osobnost, které by z důvodu jejích skutků (byť soudem neodsouzených) a z pozice etiky autora, neměla být zprostředkována byť jen píď mediální slávy. A to lze jen velice těžko uhlídat. Vcelku to samé lze tomuto novému filmu vytknout nejen z důvodu jakékoli prezentace byť jen u interview s Karlem Vašem, ale i u dramatizace jeho skutků a podoby komentářového doprovodu snímku. David Černý je jistě nakonec přijatelný speaker (podobně jako u vynikajícícho hraného snímku s dokumentárními prvky režiséra Jana Němce „Jméno kódu: Rubín“ harmonikář Jim Čert), ovšem jeho vlastní prezentace jak sochařských děl (i v soudobých již nesčetněkrát medializovaných souvislostech), tak jeho osoby samotné, zasahuje filmem předkládaná fakta nemístnou sebemedializací jakési "vlastní" pozice ve společnosti. Samozřejmě lze namítnout, že jde o autorský dokumentární film a dá se k němu očekávat množství dalších i opravných komentářů, ale měřitelnou škodou je, pokud se v prostředí takto složité stále ještě se konstituující "naší české" audivizuální kultury vystřílí "náboje" do poloprázdna.

Můžeme namítnout, že jde znovu o důsledky neochoty oficiálních a veřejnoprávních institucí s podobným projektem pomoci, ale jelikož film „Vrah z povolání“ vůbec vzniknul a za přispění tolika z nich, pravdivým odůvodněním oné snadno změřitelné míry neúspěchu je patrně netrpělivost jak společnosti samé (nacházející se v očekávání třeba jen dílčích, ale zato pádných úkonů a zásahů spravedlnosti), tak vzácných příkladů organizačně schopných historiků, mezi něž Pavel Paleček nejspíš patří. Nicméně, z výše popsaného hlediska a s ohledem na přání strefit se přímo, jako se to v dějinách již ne jednou filmům podařilo i ve velice dokumentačně závažných případech, by bylo pro takového autora – historika, potažmo pro jeho dílo prospěšné spolupracovat (na jakékoli pozici spolupracovníka) s filmařskými odborníky či čistě umělci, kteří etikou oplývají jaksi mimoděk, nesebeproklamativně a tento svůj přístup dají přirozeně do služeb lepšího vyznění díla samotného. Byť dle mého se to nepodařilo ani slavné paní Hollandové u série o Janu Palachovi.

Pokud se to však povede, pak nevznikne dílo plné momentální chvíle "bulvárně – zpravodajsky" lákavého děsu, implikující zdržení či ustrnutí společenství, ale pravý opak, plný společnost spoluproměňujícího účinku. V domácím prostředí se to i mimo 60. léta dařilo a daří Karlu Vachkovi a Janu Němcovi (Mír pro naši dobu) – v našich zemích dodnes málo známým a mediálně podpořeným autorům, v jejichž repertoáru dokument také neschází. Podporujeme naopak neustále ty, jež v tomto zdržují. Jsme schopni vykořenit z našich činů osobní zájmy a vzít za svá díla, a nejen za ně, plnou zodpovědnost k životům nás samých i ostatních?

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.