Obsah

Věří si Západ?

V závěru své knihy Od úsvitu k dekadenci poznamenává Jacques Barzun, že populární kultura naší doby „netrpí netečností; je mobilní a neustále se měnící, v závislosti na svých nesnázích… je to kultura podněcovaná paralýzou v jedné oblasti a nekompetentností v oblastech mnohých“. Věda a technika pokračují v postupu, zatímco umění a literatura dávají vědět o svém naprostém úpadku. Mnozí pozorovatelé se zdráhají používat k popisu toho, co se s námi děje už od poloviny minulého století, slovo „dekadence“ . Taková zdráhavost je podle Barzuna jen přirozená. Když se ale podíváme na ekonomickou stránku kultury, vezmeme-li v potaz oblast byznysu, výroby, obchodování a trhu, nalezneme mnohé znepokojující trendy. Neboť ve sféře ekonomiky můžeme vysledovat stagnaci objektivně.

Ekonomika je součástí kultury v širším pojetí. Jakmile se objeví dekadence, ekonomické potíže jsou za dveřmi. Není na tom nic divného, že čísla hospodářského růstu Evropy a Ameriky za posledních sto let vykazují klesající tendenci.  Jako dílčí příčiny a důsledky ekonomického zpomalování by se dalo uvést mnoho souběžných událostí . Barzun si vypůjčil tvrzení „anonymního“ analytika, že „po uplynutí doby, odhadované na něco málo přes sto let, bylo myšlení Západu napadeno plísní zvanou nuda.“

Diana West k tomuto tématu charakterizovala podstatný důsledek zmíněné nudy ve své knize Smrt dospělosti: jak ustrnutí vývoje Ameriky vede k pádu západní civilizace. Podle autorky, „svět smyslových požitků pohltil jak dospělé, tak i děti. A stejně jako jsme setřeli hranice, které kdysi určovaly doménu tradičního dětství, setřeli jsme i hranice kdysi určující běžné vzory dospělosti. Takové hranice – dlouho ustavené na základě náboženských přikázání, zákonů a příbuzných konvencí sebekázně – povětšinou zmizely ze soudních síní i z kultury koncem 60. let.“

Ohledně naší kulturní degenerace jde West ještě víc do hloubky ve své poslední knize nazvané Americká zrada: tajný výpad proti nášemu národnímu charakteru. V jednom místě píše, že „jdeme-li zpět po stopě, ocitáme se ve slepé uličce základní otázky: proč?, proč se to všechno vůbec začalo dít? Obvyklá odpověď … na to zní: ztratili jsme kulturní sebedůvěru. Už nevěříme sami v sebe, v naše hodnoty.“ West říká, že nevěříme – jako jsme věřili kdysi – v křesťanství, ve volný trh, v Ameriku. A co by mohlo být škodlivější pro ekonomiku založenou na volném trhu, než toto náhlé zhroucení víry?

West napsala, že „se naskýtá otázka, jestli ta ztráta kulturní sebedůvěry není výsledkem ‘nevyhnutelného’ přechodu od tradiční morálky ke kulturnímu relativismu. Jestli ve skutečnosti neexistuje jakýsi pachatel … v pozadí té sestupné spirály událostí … jestli ta výsledná ‘smrt dospělosti’ není vlastně … vraždou?“ West to nazývá „zpola výstředním závěrem“, ale ten není o nic více výstředním, než tvrzení rakouského ekonoma Ludwiga von Misese, že „dějiny západní civilizace jsou líčením neustálého boje o svobodu.“ Jinými slovy, boje o svobodu proti těm silám, které mají za cíl omezování ekonomických aktivit člověka.

Ekonom Wilhelm Roepke kdysi poznamenal, že opravdová období osvícení a svobody vyžadují existenci početné střední třídy (tedy buržoazie). Početná střední třída nemůže existovat bez relativně svobodného trhu. Právě od takového trhu ona střední třída odvozuje své bohatství a svoji touhu po pokroku ve věci svobody. Pravá střední třída tedy byla celým srdcem pro Řecko a proti Persii, pro Demosthena a proti Filipovi Makedonskému, pro Bruta a proti Caesarovi, pro Ameriku a proti králi Jiřímu III., pro NATO a proti Varšavskému paktu, atd.

Je to právě ta samá střední třída, v níž se setkáváme s Pavlem z Tarsu, výrobcem stanů (Tentmaker – ten, kdo vnímá práci jako povolání a jako příležitost ke službě Božímu království, pozn. red.), i s Petrem rybářem a Ježíšem tesařem. To jsou protějšky mocných mužů historie, to jsou zvěstovatelé svobody. Caesar, Napoleon a Hitler byli zvěstovateli čehosi na opačném konci spektra.

Když Mises napsal, že „dějiny západní civilizace jsou líčením neustálého boje o svobodu,“ je možné sledovat vzestupy a pády této svobody jako vzestupy a pády civilizace samotné. Zároveň jsou to vzestupy a pády střední třídy a svobodného trhu; všechny tyto věci vykazují souvislost a jsou spolu spjaty. Mises napsal, že v polovině devatenáctého století „jen málo lidí předvídalo vše zdolávající hybnou sílu, jejíž nabytí bylo již zanedlouho předurčeno antilibertariánským idejím“. A dodal, že tyto ideje zaměřené proti trhu se skryly pod pláštíkem „naplnění a uskutečnění samotných idejí volnosti a svobody; přišly pod maskou socialismu, komunismu a plánování“.

William F. Campbell ve svém úvodu k Roepkeho knize Morální základy občanské společnosti uvedl, že evropskou civilizaci lze nejlépe definovat „jako hnutí odporu vůči vábení Orientu“. A dodává, že „člověk je při hledání komfortu a bezpečí vždy náchylný k pokušení totalitarismu“. Podle Campbella je třeba mít na zřeteli krajní nebezpečí, jemuž jsme v současnosti vystaveni. Tak jako skončili staří Římané, i my stojíme na okraji propasti. Campbell uvádí, že Řím padl „v důsledku vnitřní nákazy, nikoli kvůli invazi barbarů. Sklouznutí ke kolektivismu a státu podobnému hmyzímu roji … to charakterizovalo dobu po císaři Augustovi. Záliba v luxusu, novinkách a v kultu velkoleposti zkorumpovala domácnosti a rodiny. Svoboda se zvrhla ve zvůli.“

Vzájemnou provázanost kultury, náboženství, morálky, sebekázně a svobody nelze popřít. Jak vysvětluje Roepke, „křesťanský prvek (našeho dědictví) byl … podroben neustálému procesu sekularizace, až nakonec síla víry, která napřed vědomě, později nevědomě, živila sekularizovanou představu pokroku, racionalismu, volnosti a humanity, začala ochabovat…“ Důkazy toho lze vidět na všech stranách. Dovolili jsme, aby se naše dědictví promarnilo. Náboženství Západu, spolu s dědictvím pohanského starověku, nás přimělo střežit si svobodu. Jak vysvětlil Mises, „idea volnosti je, a vždy byla, zvláštním rysem Západu“. A dále praví, že věk kapitalismu „odstranil všechny pozůstatky otroctví a poddanství. Učinil přítrž krutým trestům a tresty za zločiny omezil na minimum, nutné pro odrazení pachatelů. Skoncoval s mučením…“

Čtenář tak vlastně má pochopit, že úpadek ekonomiky není pouhým administrativním problémem. Není to problém řešitelný vládní intervencí. Úpadek ekonomiky zrcadlí úpadek svobody a naší víry v ty hodnoty, které jsou příčinou zrodu svobody (tedy hodnoty Západu). Pokud v této kritické situaci někdo soudí, že máme namířeno do nové etapy nebývalé prosperity a že dnešní ekonomická krize už bude za námi, ať nám tedy ukáže, že hodnoty Západu ožívají. Ať nám ukáže, že síly tyranie jsou na ústupu, ať nám ukáže, že si Západ zase věří.

Převzato z financialsense.com, 16-9-2013, pro Konzervativní listy přeložil Jozef Zummer.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.