Rušičky, kam se podíváš

Ing. Libor Michálek (*1968) je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a manažerského programu na Masarykově univerzitě v Brně. Je jedním z nemnoha českých držitelů prestižního postgraduálního titulu MPA (Master of Public Administration), který získal se zaměřením na problematiky finančních fondů a bank. V devadesátých letech pracoval jako makléř ve Fondu národního majetku (FNM), později v dohledu nad kapitálovým trhem ministerstva financí, v Komisi pro cenné papíry, jako expert v dohledu nad finančním trhem v ČNB či jako konzultant ve Světové bance.

 

Michálkovo potýkání s korupcí ve veřejné správě začalo již v 90. letech, kdy při své práci ve FNM zjistil, že je zřejmě tunelována IPB, a své podezření zveřejnil. Byl vyhozen, avšak po dvou letech a vyhraném v soudním sporu musel být přijat zpět.

 

Libor Michálek byl v srpnu 2010 jmenován ředitelem Státního fondu životního prostředí (SFŽP). V prosinci jej - těsně před svou rezignací - ministr Pavel Drobil z funkce odvolal.

 

Jak si vysvětlujete, že jste byl do funkce ředitele Státního fondu životního prostředí jmenován?

Bývalý ministr Drobil prezentoval svou vizi transformace SFŽP na tzv. zelenou banku. Jsem člověkem, který má zkušenosti v oblasti fondů i bank a z hlediska managementu veřejné správy jsem měl nejlepší předpoklady.

 

Je možné, že vaše jmenování bylo záměrné v tom smyslu, že někdo spekuloval na to, že se zachováte stejně jako v polovině 90. let?

Doporučení k mému jmenování dal panu ministrovi pan Knetig, kterého znám od roku 2000. Je možné, že pan Knetig nestudoval má vyjádření pro Hospodářské noviny z května 1996. Pochybuji ale, že mě doporučoval s cílem „odstranit” ministra Drobila.

 

S jakými částkami peněz SFŽP pracuje? Jsou některé z nich mandatorní?

Celková aktiva SFŽP přesahují 22 miliard. S mandatorními výdaji je to složité. Z hlediska poskytování dotací není žádný výdaj de iure mandatorní - podle zákona není na dotace právní nárok. Na druhé straně existují smlouvy s kupci emisních kreditů, které stanoví, že peníze nelze použít jiným způsobem, než podle schváleného programu. Ale do bližšího vysvětlování se nemohu pouštět, vydalo by to na samostatný článek. Ve stručnosti lze shrnout, že výdajový limit pro rok 2011 je okolo 12,5 mld. Kč, přičemž cca 760 mil. Kč je rezervováno na výdaje kanceláře fondu (tj. mzdy, poradenské služby apod.).

 

Dá se nějak odhadnout, jakou částku plánoval pan Knetig „uspořit” z prostředků fondu?

V případě vkladů v bankách mohlo jít o částky v řádu desítek miliónů ročně, o několik desítek miliónů Kč mohla být předražena i zakázka na poradenství. Hlavní příjem do „centrální” pokladny však měl podle představ pana bývalého poradce plynout z předražení zakázek vyhlašovaných na úrovni příjemců dotací. Proto jsem upozorňoval na případ Ústřední čističky odpadních vod Praha.

 

V roce 1996 jste mj. upozorňoval na riziko stamiliónových ztrát Fondu národního majetku ČR. V čem se vaše zkušenost z poloviny 90. let od té nynější liší?

Podobná je negativní reakce ze strany zaměstnavatele. Zásadně odlišné jsou ale reakce na zveřejnění těch skutečností. Zatímco v roce 1996 v pod-statě nikdo zveřejněné informace nekomentoval, nyní došlo k velmi široké diskusi. Velmi pozitivní byla nyní i podpora lidí jak v rámci fondu, tak veřejnosti – včetně veřejnosti odborné.

 

Lze z tohoto srovnání usuzovat, zda šlo v obou případech o výstřelky, nebo o systémovou záležitost?

V obou případech lze říci, že „přetekl pohár“. Míra, v jaké mělo dojít k znehodnocení veřejných prostředků, byla z mého pohledu neúnosná.

 

Co konkrétně vás vedlo k tomu, že jste nepodal trestní oznámení na celou kauzu přímo na policii, ale novinám?

Pozor, já jsem nejprve podal trestní oznámení (13. 12.), a až o dva dny později byla kauza zveřejněna. Ano, novinářům jsem to řekl dříve, abych se pojistil proti případným útokům na moji rodinu a – druhotně – rovněž proti případné snaze věc ututlat.

 

Věříte, že policie věc prošetří?

Řeknu snad jen tolik: Rozhodně není možné všechny lidi od policie házet do jednoho pytle. Při jednání s vyšetřovateli mám pocit, že skutečně mají zájem věci prošetřit; samozřejmě nelze vyloučit, že například některý z nadřízených může mít zájem opačný.

 

Jak vnímáte zpětné popření výpovědi Martina Knetiga e-mailem?

Považuji to za jeho taktický tah s cí-lem sejmout odpovědnost z pana Drobila. Nevím, jestli svoji výpověď už sdělil orgánům činným v trestním řízení. Možná bude pak některé věci v té výpovědi korigovat. Do novin mohl říkat, že něco nebyla pravda, do policejního protokolu bude muset dobře vážit, které věci popřít a které nikoli.

 

V souvislosti s vaší kauzou nejde nevzpomenout na snahu Věcí veřejných prosadit agenta-provokatéra. Jak se na tento nápad díváte?

V klasickém pojetí, kdy agent provokatér testuje státního úředníka, si dovedu úlohu agenta představit jako pozitivní. V dané kauze ale nešlo o klasickou snahu zkorumpovat státního úředníka. Pro prokázání nezákonného jednání v mém případě by agent nemohl nabízet úplatky, ale musel by fungovat spíš jako ten, kdo monitoruje lobbyistické tlaky. Zde se obávám, že by jeho přítomnost na některých jednáních vedla k tomu, že druhá strana by byla velmi opatrná ve svých výrocích.

 

Jak vnímáte výměnu policejního prezidenta v souvislosti s kauzou Drobil?

To mi nepřísluší posuzovat.

 

Jak vypadají vaše současné dny?

První dny po zveřejnění kauzy byly velmi náročné. (Hořký úsměv) Odpovídal jsem na desítky dotazů a téměř nespal. S odstupem jednoho měsíce už je situace podstatně klidnější.

 

Změnil se váš profesní život?

V rámci SFŽP působím jako finanční poradce, takže se věnuji činnosti podstatně úžeji zaměřené, než tomu bylo v době, kdy jsem byl ředitelem.

 

Ekonom Tomáš Sedláček prohlásil: „Bytostně nechápu, co má na MŽP co dělat rušička. To totiž znamená, že si tam někdo chodil pravidelně ujednávat tajné dohody s cizími penězi, které pravděpodobně někdo nám všem kradl. To také znamená, že rušičku musel někdo schválit, zaplatit (opět z peněz daňových poplatníků!) a využívat.“ Co vy na to?

Nebylo by od věci dotázat se na všech ministerstvech, zda mají rušičky, proč, kolik to stálo, kdo to schválil a čemu vlastně slouží.

Tomáš Sedláček ale zmiňuje jen jednu část problému. Rušičky nebyly jen na ministerstvu, ale i v restauraci U modrého orla, kde se domlouvala spousta věcí. A ta restaurace je soukromý podnik.

Jsem toho názoru, že z každého jednání veřejného činitele by měly existovat nějaké záznamy. Na ministerstvech existují knihy návštěv a v nich by mělo být možno dohledat, kdo kdy navštívil ministra či vysokého úředníka. Pochybuji ovšem, že ze všech těchto jednání jsou pořizovány alespoň stručné záznamy. A z jednání v různých restauracích pochopitelně už vůbec ne.

 

Šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka kritizoval neprůhledné financování politických stran, na které naposledy ukázala korupční kauza ve SFŽP. "Extrémně varující je skutečnost, že část prostředků z pře-dražených zakázek měla jít na financování ODS, což otevírá otázku funkčnosti systému kontroly financování politických stran", řekl Ondráčka. Vidíte spojení mezi vaší kauzou a tímto tématem?

Určitě mám jasný názor na to, jaká opatření nemusí mít kýžený efekt. Například stropování výdajů, vedení účtů stran u ČNB a podobně. Systém mimorozpočtového financování je totiž postaven právě na tom, že peníze na marketing, případně jiné výdaje, nejdou přes oficiální účty strany, ale jsou hrazeny třetími osobami.

Cestou by mohlo být například to, aby u každého billboardu bylo dohledatelné, kdo jej zaplatil – a podobně.


Jaké máte podklady pro nařčení, že vytunelované peníze měly být pro podporu politiky Pavla Drobila? U kauz, které mají být hodnověrné, musí informace pocházet alespoň ze dvou nezávislých pramenů.

Předmětem mého trestního oznámení byly skutečnosti, které souvisely s konkrétní veřejnou zakázkou. V tom-to případě byly informace potvrzeny ze tří pramenů. Nařčení, že peníze měly jít na podporu politiky pana Drobila, vyslovil pan Knetig, takže tato svá tvrzení by měl podložit on.

 

Pavel Drobil zůstává místopředsedou ODS a nedávno byl jmenován předsedou ideové komise strany. Co říkáte na to, že stále zůstává ve vysoké politice?

Sledoval jsem některá vyjádření senátorů ODS v této věci a s jejich výzvou se ztotožňuji.

 

Poradce prezidenta republiky vás označil za jehovistu, dále se nechal slyšet: "Když jsem pozoroval, jaký piedestal pro sochu tohoto dobrotivého fízla začala mainstreamová média stavět, chápu, že zmanipulovaná veřejnost si myslí, že Knížák útočí na mravního obra. Ve skutečnosti však jde o pozlacení směšného pěšáčka, další z řady zpravodajských her." Jak toto vyjádření vnímáte? Máte v plánu na něj reagovat?

Vzhledem k tomu, že se do kauzy vložil i pan prezident, nepovažuji se za směšného pěšáčka. Považuji ale za směšné vyjádření pana Knížáka i pana Hájka.


Co očekáváte od blízké budoucnosti?

Pokud bude vypsáno výběrové řízení na post ředitele SFŽP, tak se ho hodlám zúčastnit.


Co vás na postoji našich politiků nejvíce překvapilo?

Zcela jistě to, že nikdo ze stávajících politiků nepopsal, jak by si představoval variantní řešení situace, v níž jsem se ocitl.

Moje představa byla zhruba tato: Zapojit BIS ve fázi shromažďování informací, které mohou poškodit ekonomické zájmy státu (podobně jako je tomu třeba ve společnosti Sazka) a teprve na základě shromážděných informací postoupit věc orgánům činným v trestním řízení. Politikové by měli odpovědět – pokud by první krok byl vynechán – jakým konkrétním způsobem si představují, že by docházelo ke shromažďování důkazů (jiných než svědeckých výpovědí), aby se předešlo riziku, že u soudu bude stát pouze tvrzení proti tvrzení, což může mít stěží jiný, než rozporuplný výsledek.

 

Rozhovor vedl v lednu 2011 Dan Drápal.

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.