Obsah

Švejk na hradě vyvolává již jednou osvědčený kulturní mýtus

 

 

 

Někteří pozorovatelé naší politické scény usuzují, že existuje jakési zákulisí, v němž se odehrávají podstatné jevy. Bez jejich znalosti je ovšem pohled na to, co se děje, zcela nesrozumitelný. Dokládá to spousta jednotlivých, obzvláštně zarážejících událostí, u kterých však většina lidí postrádá souvislosti.

Kdo tu vlastně drží moc?

Prostý občan sleduje v novinách, rozhlase a televizi jen jakousi informační obtížně stravitelnou řezanku, z níž sem tam vyčuhují jednotlivé anekdotické příběhy: například, že si poslanci odsouhlasili nižší platy a pak byli rozčileni, že to nechtěli. Takže tím úplně obnažili svou neschopnost. Anebo jindy zpráva, že se najednou seběhli vůdčí politici a takzvaní lobbisté v opravdovém zákulisí, kdesi v Toskánsku. K tomu běží, jako trvalá kulisa, nepřehledný seriál korupčních skandálů. Obyčejným selským rozumem z toho všeho nutně vychází úsudek, že naši politici jsou ponejvíce nekompetentní přikrádající pěšáci a ti praví držitelé moci jsou zjevně jacísi oligarchové v politickém pozadí. Jedná se o představitele mlhavých elitních skupin, které o sobě navenek vyhlašují, že mají jen výlučně ekonomické zájmy. Na nespočtech křiklavých případů pak vidíme, že politikům je v tomto systému přisouzeno vést jen okrasné tance o demokracii před veřejností, ale že rozhodování přináleží, obvykle přes nastrčené lobbisty, těm oligarchům. Ti se ale pohybují mimo světla reflektorů a přímo vyžadují utajení před veřejností. Nedávno například proběhla tiskem zpráva, že se rozhodl stáhnout do zákulisí Martin Roman, silný hráč na ekonomické scéně, aby prý mohl účinně vykonávat svou práci.

Nezbývá tedy, než se pokusit tuto bariéru záměrného zakrývání nějak překonat, prostoupit alespoň úvahou. Zkusit do zákulisí nahlédnout a ověřit si, zda na tom něco je. Z toho mála, co si každý může o hlavních rodinách našich oligarchů z veřejných zdrojů zjistit vyplývá, že v nich existuje klíčově důležitá vazba na struktury bývalého komunistického režimu. To je velmi důležitá okolnost vylučující třeba německý nebo americký vliv. Dále můžeme vyvodit, podle běžných zkušeností z podnikání v našem prostředí, že by noví oligarchové bez počátečního svolení těchto bývalých struktur ani nemohli ve vyšších sférách ekonomiky nikdy existovat. Je známo, že u nás v byznysu většinou rozhodují konexe bývalé nomenklaturní sítě. A už vůbec by naši oligarchové nemohli být v dnešním informačním světě tak úspěšní, jak jsou, bez pomoci bývalých v informačním krytí. To znamená bez poskytování zvláštní ochrany informací proti okolí a zároveň poskytování zvláštních informací o okolí. Současný americký příklad odkrytí nekonečnosti rozměru špehování tamní službou NSA, jakoby vypadlý z pohádky hrnečku vař, dává i nezúčastněným čtenářům náhled, co asi také dělají jiné země, nám geograficky blízké. Všimněme si, že doposud žádné na veřejnost uniklé odposlechy nezasáhly námi diskutované vrcholové klany, anebo jen velmi okrajově a nepřímo. Buď tedy oligarchové ovládají naší místní informační službu BIS, z níž údajně většina uniklých odposlechů pochází, anebo mají podporu odjinud. Možná obojí. Protože existuje mnoho svědectví o nedostatečnosti BIS, včetně lamentací bývalých ministerských předsedů nad bezcenností jejích oficielních zpráv, nezbývá než se přiklonit k názoru, že život v naší zemi takto ovlivňuje nějaká cizí mocnost. To ovšem dává neotřesitelné existenci oligarchů smysl.

Nároky ruské sféry vlivu

A jsme u cíle našeho hledání. Je jen jedna mocnost, která dlouhodobě chová k naší zemi takový nárok, že již před 45 lety riskovala světovou válku, aby zabránila našemu možnému odchodu z jejího medvědího náručí. V té zemi dnes jakousi zvláštní shodou okolností existuje stejný systém oligarchů, založený na podobné síti dřívější stranické nomenklatury a bezpečnostních služeb. Jak ale dokládají současné rozbory informací uniklých z tohoto mocenského sytému a publikovaných například americkým politologem J. R. Nyquistem, ale i jinými uznávanými zdroji, existuje tam pevný vrchol centralizované moci, představovaný prezidentem Vladimírem Putinem. Podle těchto informací mají ruští oligarchové svou ekonomickou moc jen propůjčenu. Prokazují to chmurné osudy známých neposlušných oligarchů Michaila Chodorkovského nebo Borise Berezovského. Nedá se očekávat, že by naši oligarchové, opření o stejnou mocenskou základnu, na tom byli se svou vázaností na zdroj jejich finanční moci jinak.

Vypadá to, že podceňovaný a dokonce vysmívaný problém ruského zasahování do našeho života nabývá urychleně na významu. Stačí si dát dohromady fakta ukazující na usilování Ruska o obnovu jeho bývalé velmocenské pozice. Vladimír Putin i jiní vládní činitelé totiž dali vícekrát najevo, že považují středovýchodní Evropu – tedy i Českou republiku – za sféru ruského vlivu. A právě nyní zažíváme stupňující se nátlak Ruska na Ukrajinu, kde už byla v předchozí fázi rozdrcena oranžová revoluce a nastolena proruská vláda. Ale to Rusku očividně nestačí. Chce se úplně zmocnit kontroly průmyslových a zemědělských kapacit Ukrajiny, které jemu samotnému stále zoufale chybí k rovnovážnému doplnění jeho stávající surovinové moci. A po Ukrajině zajisté vzroste Rusku chuť na další kapacity v jeho sféře vlivu. Nemusí proto být daleko doba, kdy se jim podaří dosáhnout svého geopolitického cíle a obnovit SSSR, ale tentokrát třeba pod názvem Svaz slovanských suverénních republik.

V těchto souvislostech již není ta naše zdánlivě nesrozumitelná domácí situace tak nejasná. Rusko přeci pro svůj záměr potřebuje, aby naše země byla vnitřně oslabena, bez nezávislých vůdců a s apatickým obyvatelstvem. Rusko potřebuje prokremelské prezidenty jako byl Václav Klaus, zvolený hlasy komunistů, a jako je Miloš Zeman, zvolený s pomocí ruských peněz. Rusko potřebuje také národ utahaný nefungující zkorumpovanou politikou až k úplné rezignaci. K tomu nasazuje všechny nutné prostředky, jak nakonec dosvědčuje i prostý fakt, že drží na své ambasádě údajně o stovky lidí více, než by bylo normálně třeba. Kdo se pozorně dívá, nemůže nevidět sílící ruský vliv na naši politiku a ekonomiku i v mnoha jiných jevech. V takové geopolitické hře je totiž zapotřebí mít i dostatek specialistů na manipulaci veřejného mínění. Neboť již starověký čínský filosof Sun-Tzu řekl ve svém slavném díle Umění války, že nejlepším vojevůdcem je ten, kdo zvítězí bez boje, kdo dokáže protivníka předem dokonale rozvrátit.

Symbolický obraz a hra nového prezidenta

V moderní době se mnohokrát potvrdilo, že jeden vizuální obraz na televizní obrazovce může povědět mnohem více, než tisíce vyřknutých nebo napsaných slov. Takovým obrazem dnešních dnů je první záběr po vyhlášení Miloše Zemana vítězem prezidentské volby, kde se za ním vypíná vysoká postava šéfa ruské firmy Lukoil, zářícího nadšením nad vítězstvím. A hned také další obraz prezidenta Zemana vrávorajícího nad korunovačními klenoty po pitce na ruské ambasádě. Jak líbezně švejkovské!

Zdá se ostatně, že se náš nový prezident Miloš Zeman stylizuje již dlouhodobě, s nezbytnou dávkou ironické nadsázky, do jakési verze národně oblíbené postavy dobrého vojáka Josefa Švejka. Svými neomalenými vejšplechty, svým rádoby-humorným vystupováním, svou oblibou ostřejších nápojů a lidové stravy i mnohými dalšími rysy. Intelektuál Zeman tak vlastně svému publiku přehrává moderní mýtus o českém mazaném plebejství a vyvolává tím v  myšlení lidí souhlas s určitým vnímáním společnosti.

Můžeme si položit otázku, zda je to pouze intuitivní nebo záměrné. U tak sečtělého člověka, jakým Zeman bezesporu je, se dá předpokládat, že určitě zná sociologickou teorii o významu mýtů a jejich znaků, zvanou sémiotika. Její podstata spočívá v odkrývání struktur a mechanismů manipulace společnosti, ale také pochopitelně poskytuje opačnou možnost, využívání těchto mechanismů. S jejich pomocí se dá vyvolávat potřebné chování společnosti. Všelijak používané švejkovství bylo přeci svérázným a oblíbeným národním způsobem sociální adaptace na nesnesitelné životní podmínky v komunistickém režimu. Možná, že dokonce přispělo k tomu, že jsme jako národ podlehli poměrně bez odporu nátlaku a přejali způsob davového přežívání ve vnuceném občanském modelu „homo sovieticus“. Švejkovství se zkrátka stalo moderním kulturním mýtem. Třeba může být využito znovu.

Hrát na strunu švejkovství by bylo možno považovat jen za vychytralou reklamní fintu ješitného jedince, jak se zalíbit většinovému davu, kdyby nebylo až příliš zřejmé, že je Miloš Zeman postrkován proruskými zájmovými skupinami. To už pak nejde o legrační náhodu, ale o vědomé a profesionální využití tohoto mýtu k opětnému ovládnutí myšlení lidí ve prospěch určité moci. Jeho nové vyvolávání tak může připravovat půdu pro podobnou bezvýchodnou společenskou situaci v blízké budoucnosti a pro usnadnění rezignovaného souhlasu obyvatelstva s plánovanou autoritativní proruskou vládou.

Je obzvláště zajímavé připomenout, že Miloš Zeman mohl být k přijetí své nynější role motivován již svým předchozím, typicky švejkovským vyrovnáním s dřívějším velkým selháním, tedy při takzvané akci Čisté ruce, v letech 1998-2000. Podle pozdějšího vyjádření některých jeho tehdejších ministrů prý vláda zjistila, že zákulisí vyšetřovaných korupčních kauz je tak nebezpečné, že by je další postup tímto směrem smrtelně ohrozil v politickém i osobním smyslu. Proto zřejmě tehdy došlo k přímo haškovské piruetě a k útěku Miloše Zemana od vyhlašovaného velkého cíle do cynického alkoholismu všedního dne. Veřejnost se nikdy důvod a podrobnosti tohoto zvratu nedozvěděla, takže musíme znova jen usuzovat z logiky reálných jevů, které pozorujeme. Cožpak například náčelník té nepovedené akce Čisté ruce, bývalý předseda parlamentní komise pro kontrolu BIS, nebyl uklizen na pozici velvyslance u nejmenované mocnosti? Aby tam byl blíže pod kontrolou?

Miloš Zeman po sérii neúspěchů dlouho přemýšlel nad svou obtížnou šachovou pozicí ve venkovském osamění a nakonec se rozhodl na scénu před kulisami znovu vystoupit. Zdá se tedy, že podmínky hry a režie nastíněné touto úvahou přijal. Z dalšího dění na scéně poznáme, zda byl tento odhad o povaze zákulisí správný.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.