Tonda má ženskou

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 3. 2014 23:31

Napsal Jan Kubalčík

Vsázím na to, že podstatná většina z vás si vzpomíná… na Vladimíra Menšíka a Jiřinu Bohdalovou ve snad nejslavnějším skeči socialistické televizní zábavy. Rád bych spolu s ženskou postavou této scénky položil sugestivní otázku: A to je podle tebe l o g i c k ý?!

Komu a proč? Malý okamžik prosím. Představme si prvně, že někdo, říkejme mu neutrálně A, vznese požadavek, že silnice by se měly stavět pořádně… rozumějte: aby to netrvalo 100 let, aby to nestálo majlant, aby se po tom dalo jezdit a aby to něco vydrželo. A na to konto někdo jiný, označme si jej pracovně B, nařkne A z toho, že je nacista. Absurdní? Ale kdeže! Vždyť Hitler stavěl silnice právě tak, jak to A požaduje, takže A souhlasí s Hitlerem, čili tak jako Hitler je A nacista. Basta.

Slovenské politické strany Smer a KDH se dohodly, že do Ústavy své země doplní větu „Manželství je jedinečným svazkem jednoho muže a jedné ženy.“ Tedy něco, co tvrdí např. papež František (když v roce 2010 levicová vláda Argentiny jako první v Latinské Americe legalizovala „manželství“ osob stejného pohlaví, kardinál Bergoglio to označil za „destruktivní záměr proti Boží vůli“), podepíše to každý rabín i duchovní představení protestantů (jsou-li nějaké nečestné výjimky, bude jich zanedbatelný počet). Zmíněné tvrzení je tak samozřejmou součástí pravd (točících se kolem dané a neměnné lidské přirozenosti…) nahlédnutých Západem, že donedávna by nikoho ani nenapadlo veřejně jej obhajovat – nikoho by totiž ani nenapadlo jej vážně zpochybňovat. Donedávna. A ano, správně, Smer a KDH jsou v posici našeho výše uvedeného neutrálního A.

Do posice onoho někoho jiného, pracovně označeného jako B se nám vpravil Martin M. Šimečka. Ve svém textu „Slovensko v předvečer války“ (Respekt, Ost-blog, 3.3.2014) na adresu Smeru a KDH předpovídá, že jejich krok nějaký budoucí historik zhodnotí následovně: „Politici tohoto malého státu se rozhodli předjímat vývoj a v konfliktu mezi Východem a Západem se přidali k Východu. V předvečer války proto v souladu s Putinovou protizápadní ideologií vložili do ústavy větu, že manželství je jedinečným svazkem jednoho muže a jedné ženy. Opakovali tak omyly svých předchůdců, kteří se chtěli zalíbit Hitlerovi a snaživě přijali tvrdé protižidovské zákony.“

Nuže: A to je podle tebe l o g i c k ý?! Není. Stavět pořádné silnice je oprávněným požadavkem, bez ohledu na to, jaké je stavěl Hitler – a hájit manželství a rodinu před pokusy je relativizovat je stejně oprávněné, bez ohledu na to, co v této věci dělá či nedělá Putin. Pan Šimečka by si také mohl položit otázku, zda jsou papež František, židovské obce i protestantští křesťané protizápadní. Pomůžu mu: nejsou. Leda by esence Západu spočívala v pokleslé produkci kateder Gender studies. Někteří si právě to přejí tak silně, že tomu už i věří. Omyl se ale nestane pravdou tím, že počet pomýlených vzroste, ani tím, je-li jedním z nich pan Šimečka. Julie Graziani, autorka dopisu papeži Františkovi z ledna t.r., který podepsalo přes 120 000 mladých francouzských katolíků, a v němž byl papež požádán, aby při rozhovoru s presidentem Hollandem dal hlas rozhořčení nad tím, jak se ve Francii s katolíky jedná, uvedla: „Posměch vůči katolíkům má ve Francii dlouhou, sekulární tradici. Výsměch kvůli chození do kostela, modlitbě apod. Jenže tento postoj se v posledních letech změnil v pohrdání. Jsme prezentováni například jako tábor homofobů, pouze proto, že jsme vyšli do ulic hájit rodiny. Je to myšlenková zkratka, kterou uplatňuje mnoho novinářů.“ (zdroj: Rádio Vaticana) Jestli se pan Šimečka domnívá, že zařadil-li se těmto novinářům po bok, pak je on sám více prozápadní, je třeba jej vyvést z omylu – je jen více konformně zaslepený, předsudečný a na štíru s logikou. Prozápadní je tady Julie Graziani. A jestli se pan Šimečka domnívá, že jej samotného dělá prozápadním kritika Putina, i v tomto případě jej čeká zklamání – tipl bych si, že čas od času nemůžou Vladimíru Vladimiroviči přijít na jméno třeba i v Pekingu, a Tataři, kteří podobně jako rudá Říše středu nejsou a asi hned tak nebudou právě typickým západním živlem, na něm myslím také nenechají nit suchou.

V závěru svého textu se ještě pan Šimečka pokusil z celé věci vykřesat nějaké dramatično: „Jak znám slovenské politiky, nemají dost představivosti, aby si uvědomili historické souvislosti ani děsivé načasování, když dohodu o změně ústavy oznámili lidu v pátek – tedy přesně v den, kdy Putinova armáda začala obsazovat Krym. Jenže to je neomlouvá.“ Ještě že se na téma rodiny a manželství v těch dnech nevyjádřil třeba zrovna papež František. To by to od pana Šimečka asi slíznul… Ale možná má pan Šimečka dost představivosti, aby si uvědomil souvislosti a římského biskupa přece jen ze šíření Putinovy protizápadní ideologie přímo nevinil – bylo by to totiž děsivě trapné. Zjevně však nemá dost představivosti na to, aby si uvědomil, že tak činí nepřímo a že tak viní nejen papeže, ale spolu s ním miliony evropských křesťanů, kteří především střeží tradici Západu. Měl by se stydět.

A konečně je tady těžko přehlédnutelný antisemitský rozměr páně Šimečkova sdělení. Jestliže totiž srovnává záměr vložit do Ústavy větu „Manželství je jedinečným svazkem jednoho muže a jedné ženy.“ s přijímáním tvrdých protižidovských zákonů, pak utrpení těch, kteří v důsledku protižidovských zákonů přišli o majetky, příbuzné a vlastní životy, nejenže nehorázně bagatelizuje, ale dokonce přijímání těchto zákonů přirovnává k něčemu, co je správným a legitimním krokem. Můžu se už jenom opakovat: měl by se stydět.