S kým proti komu aneb o pragmatismu v politice

Dvě situace v minulých dnech na české veřejné scéně přímo ukázkově nastínily morální dilemata při politickém boji. Předseda Hnutí pro život Radim Ucháč se v rámci své kampaně na pomoc (nenarozeným) dětem sešel s premiér Babišem. A nejbohatší Čech, šéf finanční skupiny PPF Petr Kellner, zveřejnil ve výroční zprávě  PPF poprvé jakýsi svůj politický manifest, který byl překvapivě konzervativní. Jenže Andrej Babiš je… Andrej Babiš, víc asi není nutno psát. A Petr Kellner dělá velké obchody s Ruskem a Čínou, platí Institut Václava Klause a z návštěvy Číny odvážel v soukromém tryskáči Miloše Zemana (protokolárně opravdu silně nestandardní situace…). Může se slušný člověk s takovými lidmi bavit? Mít s nimi společnou agendu? Nedej Bože spolupracovat? Kde jsou hranice pragmatismu?

Číst dál...

O pravdomluvnosti a lehkověrnosti

Začnu vzpomínkou. V 50. letech byli k dlouhému vězení odsouzeni čeští spolupracovníci slavné tiskové agentury Associated Press. Tato velká tisková agentura zde pochopitelně měla svého zástupce i v dobách pražského jara a potřebovala českého překladatele.

Číst dál...

Editorial

Milí čtenáři,

mnohé podstatné události uplynulých týdnů, ke kterým došlo na domáci politické scéně, jsou podchyceny v rámci Tématu měsíce. Pochopitelně se ještě ohlížíme za volbami do Evropského parlamentu. K tomu něco málo z dění v USA a z fronty kulturního střetu mezi námi a totalitarizující novou levicí, čili socialisty.

Číst dál...

Poznámky ke „Konzervativní alternativě“ Jana Drnka (2)

První část zde.

Ve druhém ze tří souborů teoretických poznámek k textu spisovatele a monarchisty Jana Drnka „Konzervativní alternativa“ (Monarchistický zpravodaj, 77/2018, též KL 7-8/2018) se budu nejprve zabývat demokracií jako formou státního zřízení (formou vlády), jejími několika typy včetně těch plně „potěmkinských“ a následně potenciálními možnostmi vylepšení její současné dysfunkční formy podle Drnkových námětů.

Číst dál...

Veřejné nadávání tradicionalistickým katolíkům do antisemitů

Podobně jako před mnoha desetiletími využívali sovětští agitpropčici pojem fašismus jako osočení každého, kdo se odvážil mít jiný názor nebo dokonce oponovat jejich komunistické revoluci, jsou dnes (vedle osvědčeného fašismu) jako dehonestující nadávky používány pojmy populismus, nacionalismus, xenofobismus a – s největší kadencí – antisemitismus. Kým? Novodobými západními agitpropčiky, kteří hájí „překrásný nový svět“ levicově liberální anti/kulturní revoluce a jejich agenty nebo „užitečnými idioty“ zaměstnanými v médiích, nezřídka mladými „úspěšnými muži a ženami“ – novodobými svazáky.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.