Logika je neúprosná

Tak jsem po ani pořádně nevím kolika letech vysledoval významnější kus pořadu Otázky Václava Moravce na ČT1. Bylo to 30. března a hosty byli, mimo jiné, pan ministr Jiří Dienstbier a pan poslanec Tomio Okamura. Téma: obecné referendum.

Číst dál...

Politika a populismus

Nemají společné jen počáteční písmeno a vzájemně se silně ovlivňují. Populismus ve svých důsledcích vede k oslabení státu, stojí totiž moc neefektivně vynaložených peněz. Jsem moc rád, že tak velká část mých spoluobčanů považuje zrušení poplatků za pobyt v nemocnici za neuvážený. Přece strava, uklízení a praní prádla není součástí léčby a měl by se na něm pacient podílet. Tak Slovákům můžeme závidět nejen prezidenta, ale i 30% podíl na zdravotnictví. Ve světě je ale podstatně více. Jen ČR se dostala na úroveň středověkých lazaretů, které byly v dnešním slovníku hlavně pro bezdomovce. Nebyl by snad problém, aby to pro nezaměstnané a bezdomovce zůstalo.

Číst dál...

Loupež za bílého dne

Sociální demokracie začala zase – jak je jejím zvykem – rozdávat na všechny strany a oponenti se ptají, kde na to vezme. Jako by nevěděli, že část by měly ze svých restitučních náhrad poskytnout církve. Pokud to neudělají dobrovolně, tak říkajíc „po dobrém“ (Jan Mládek, ČT1, 21.4.2014), tak se holt bude muset najít něco jiného, např. zdanění těch náhrad nařízené zákonem. A to bez ohledu na právní povahu věci. Zdůvodnění je tak křišťálově jasné, že jasnější ani být nemůže: Církve mají těch peněz dostat „moc“ a především, většina občanstva s takovým postupem „souhlasí“. Lynčování jako svérázný způsob výkonu spravedlnosti je zde celkem přiléhavý vzor a z neurčitého vyjádření ministra financí („Tak pro státní rozpočet by to bylo dobré“ – ČT1, 21.4.2014) se zdá, že by s tím ani hnutí ANO nemělo až takový problém.
Když chcete své finanční problémy řešit bankovní loupeží, bude to riskantní noční operace, s maximální snahou o zametení všech stop. Zde však ČSSD plánuje loupež za bílého dne a hlásí se k činu předem: Ostudnou koalicí ČSSD – ANO – KSČM by zákon o zdanění restitučních náhrad mohl projít. Takže to vypadá na osudové rozhodnutí hnutí ANO: odolá tomuto pokušení populismu? Andrej Babiš zná jako úspěšný podnikatel nejen cenu peněz, ale určitě i hodnotu kvalitního právního prostředí. Snad si uvědomí, že i cesta k úspěchu v politice má svá prověřená pravidla, která nemusí vždy odpovídat náladám davu.

Lékem by byla víra a práce, ale…

Nedávno upozornil ekonom Pavel Kohout (viz odkaz dole) na velmi zajímavé výsledky, které Česká republika „utrpěla“ v posledním mezinárodním hodnocení konkurenceschopnosti. Dovoluji si zde jen krátce ocitovat: „…ve zneužívání veřejných financí jsme na 117. místě… protekce při rozhodování vlády ovšem dostává Česko na 123. pozici… břemeno vládních regulací, které dostává Česko až na 135. místo ve světě… pořadí s číslem 126 je účinnost právního rámce při řešení sporů se státem…“. To jsou doslova zoufalé skutečnosti a potěšující nejsou ani ostatní parametry hodnocení uvedené v onom článku. Každý ať si to prostuduje. Rukou nad tím může mávnout jen ten, kdo nevěří ničemu. Kdo sleduje život i ve vztahu k ekonomickým údajům a má kontakt s nějakou výrobou, ten bohužel výše uvedené informace ze své zkušenosti potvrdí. Je to především dokumentace naší kulturní krize. Ilustrativním příkladem jsou stížnosti firem na dnešní většinově ubohou odbornou úroveň absolventů středních i vysokých technických škol. Mladí lidé se nechtějí učit. Nevěří, že to má smysl. Přizpůsobují se běhu života, jak ho vidí kolem sebe. Absolventů různých škol humanitních je sice velké množství, avšak zřejmě ještě pochybnější úrovně. U nich si již vůbec nelze dělat iluze, že by k odstranění uvedené šlamastiky nějak přispěli. Co ale s tím? Erudovaný ekonom P. Kohout, který je znám i jako politický vizionář, navrhuje jako opatření číslo jedna právě radikální reformu školství, pak ještě deregulaci burzy – ale dále již v podstatě láme hůl nad vším ostatním. Tedy shrnuto a obrazně řečeno, trčíme po krk v hromadě hnoje a nevíme jak ven. Dříve by vzal sedlák vidle do rukou a kydal by a kydal, s vírou ve spravedlivou pomoc Boží, dokud by sám sebe nevykydal ven. To je konzervativní řešení, které nás ovšem přivádí k jádru problému. Když chybí v naší společnosti pracovitost a víra ve spravedlnost, nelze udělat ani reformu školství, ani burzy, ani… atd. Snad nás má tato rozvláčná dějinná epizoda století přivést k pochopení, že musíme ony tradiční kulturní ctnosti opět vypěstovat. Je pozoruhodné, že dnešní politice jsou tato témata zcela vzdálená.

Převzato ze serveru Neviditelný pes

Co víme špatně

Snad každá společnost má určitý kánon přesvědčení, která jsou obecné sdílená, leč mylná. V minulosti to mohl být názor, že země je placatá, případně že za morové epidemie mohou Židé (později čarodějnice).

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.