Odebírání dětí v širších souvislostech

O odebrání dětí paní Michalákové norským Barnevernem už toho bylo napsáno mnoho. Rád bych nyní tuto kauzu zařadil do širších souvislostí.

V České republice končila donedávna naprostá většina ohrožených dětí v dětských domovech. V současnosti probíhá proces omezování a rušení péče v dětských domovech, které mají nahradit pěstouni, vychovávající tyto děti za úplatu.

Číst dál...

Práva, nebo svévole režimu?

K případu paní Michalákové a jejích synků se meritorně vyjadřovat nechci. Nevím, zda jim někdo ublížil tak, že bylo správné je odebrat jejich mamince. Ale jednu věc vím jistě: paní Michaláková nebyla pravomocně odsouzena žádným soudem za ublížení svým dětem, je tudíž z právního hlediska nevinná, jsou to její děti a jako matka má na ně právo.

Číst dál...

Ve městě jménem Jeruzalém...

...v hlavním městě římské kolonie na sklonku Velikonoc, Pilát si ruce myje. (Jaromír Nohavica: Dál se háže kamením, Mikymauzoleum, 1993)

Kolem případu bratrů Michalákových, o jejichž navrácení zápasí jejich matka, se toho napsalo už tolik a napsali to lidé mající informace z první ruky, že jsem si říkal: mlč, mlčeti zlato – jak říkávala babička... Kromě obecné podpory, modlitby nebo podpisu petice také člověk může stěží udělat víc, než poslankyně našeho (díky paní Chalánková) či evropského (díky pánové Zdechovský a Machu) parlamentu. Zkrátka, nebýt pro mě skandálního vyjádření norské velvyslankyně paní Siri Sletnerové, zůstalo by při tom.

Číst dál...

Etika vs. kádrování

Osobně se domnívám, že absolvent university slibující při slavnostní promoci na insignie alma mater ví co mluví. Že ti, kteří jeho slova slyší, také ví co říká. A že to snad všichni berou vážně. Nebo ne? Jestli ne, je-li spondeo ac polliceor jen řečí do větru, tak tu komedii zrušme. Já jsem ale pro druhou variantu: nic nerušme a vezměme to vážně. Ve všech promočních slibech, které jsem kdy slyšel, je řeč nejen o odborných kvalitách, které si absolvent odnáší, ale také o morálce či etice. A já si tedy vážně myslím, že existují takové morální poklesky, které člověka usvědčují z porušení slibu a tak jej činí nezpůsobilým nosit vysokoškolský titul či vědeckou hodnost (popř. aby přednášel studentům...), přestože všechny ostatní – předně odborné – podmínky pro jeho / její udělení splnil. Příklad? Prosím: příslušníci represivních složek totalitních režimů... Dá se jistě ledasco namítnout (např. co vlastně tihle „JUDr.“ apod. slibovali – a co tedy mohli porušit...) a diskusi dále rozvíjet, o to mi zde však nejde.

Číst dál...

Nejnaštvanější slepice ve vesmíru – bajka jako úvod k zajímavému článku

Dnešní farma zvířat

Byla-nebyla jedna slepičí farma; a na té farmě žila jedna rozladěná mladá slípka jménem Katka Stehýnková. Byla zlostí celá bez sebe: „Nač mám snášet vejce?“ ptala se. „Proč bych nemohla dělat to co kohout? Ten se jen nafukuje a dělá kykyryký.“

Katka Stehýnková už toho měla plné zuby. A ještě víc ji štvalo, že ostatní slepice si neuvědomují, jak jsou na tom bledě. „Co je to s těmi ptačími mozky?“ stýskala si. „Copak jim pořád nedochází, jak je ten systém nespravedlivý?“ Káťa Stehýnková byla nejnaštvanější slípkou ve vesmíru. Dalo by se říci, že měla zlosti na rozdávání. Jednou v době krmení, zrovna když se slepice seběhly a chtěly se dosyta nažrat, se Katka hněvivě rozkdákala. A jak prý je to hrozné, snášet vejce. Muset ze sebe vymačkávat tak velký bílý balvan – jak ponižující, jak pokořující!

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.