Jak zakonzervovat současný stav, rychle a účinně

Pavel Kohout nabízí ve svém textu „Jak odstranit korupci, rychle a účinně“ (Neviditelý pes, 10. 10. 2013) pět receptů na nemoc úplatkářství. Čtyři z nich ponechám stranou s tím, že je autor, domnívám se, popsal velmi pěkně... souhlasím s tím, že jejich aplikace by byla účinná.
Kde však s autorem souhlasit nemůžu je jeho přesvědčení, že jedním z protikorupčních nástrojů je změna volebního systému (patrně míní zejména pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu) ze současného poměrného na většinový. Přesněji, říká „Co by pomohlo? Možnost volit si poslance přímo.“ Buď mi tedy něco podstatného uniká (nevylučuji), nebo nejde o nic jiného, než právě o systém většinový. Jen je to pěkně marketingově zabaleno – od té doby, co bylo empiricky zjištěno, že heslo „přímá volba“ má u nás přímo magickou moc. Tak např. TOP 09 začala laškovat s přímou volbou starostů... To si lze vyložit tak, že si tato strana přeje stovky malých zemanů rozesetých po radnicích v celé zemi, kterých by bylo – s ohledem na způsob jejich zvolení – extrémně obtížné se zbavit... až by začali řádit.

Číst dál...

Milníky a limity českého konzervatismu

Odejmeš li právo, čím jiným pak bude stát, než velkou loupežnou horou?
Sv.Augustin

Co znamená konzervatismus ve střední Evropě a zejména pro nás? Půvabem a úspěchem středoevropského konzervatismu byl zvolený organický růst, který uplatňovali Habsburkové. Tajemství úspěchu spočívalo totiž v tom, že se ponechávalo to, co se osvědčilo a usadilo, a šlo se později s vylepšením dál. Odstraňovalo se to, co vyloženě škodilo. Metoda organického růstu byla ještě podpořena požadavkem Marie Terezie, aby byly zákony psány jasným, jednoduchým a srozumitelným způsobem, který by měl pochopit kdokoliv. To silně ovlivnilo budování státu a zákonnosti ve střední Evropě. Touto cestou se vybudovala moderní forma státu, pochopitelně včetně konceptu právního státu. V nástupnických státech vznikly ovšem určité problémy. Například úskalím českého konzervatismu byl a je střet organického růstu a kontinuity s jistým českým revolucionářstvím. Není třeba dodávat, že husité rozvrátili stát. Středoevropský konzervativec proto musí být nutně i reakcionářem. Líbivé heslo o „volnosti-rovnosti-bratrství“ se stalo bořitelem Evropy, které trvá dosud a v různých formách ničí tradiční řád okcidentu. Stejně tak byl reakcionářem ministerský předseda Metternich, který v mládí tíhnul k osvícenství, avšak poté co zjistil, že jeho soukromí učitelé zmizelí (nejspíše byli popraveni) ve víru Velké francouzské revoluce beze stopy a jeho rodina přišla o část majetku, začal stát důrazně na straně, stability, řádu, zákonnosti a práva, obrany tradičního. Pro Mladočeskou prvorepublikovou politickou „avantgardu“ byl autentický český konzervativec Karel VI. Schwarzenberg také spíše reakcionář (to slovo je dnes skoro vyznamenání), ale stál na okraji hlavního proudu. Přesto začal formulovat myšlenky autentického českého konzervatismu a nelze než souhlasit s hlavní myšlenkou Karla VI., že celkový vývoj by měl být kontinuální a měl by se chápat v celém kontextu od 10. stol. přes stavovský stát až do moderní doby. Za další neorganický zásah do kulturní a politické  kontinuity můžeme považovat rok 1945, který opět vyrval České země ze západní kultury v důsledku totální sovětizace a komunizace, která začala hned po válce. A právě na těchto základech a residuích sovětského systému bylo zahájené budování „pravice“ po roce 1989. Ovšem obnova autentického konzervatismu a řízený ústup komunismu, ke kterému u nás došlo, se vzájemně vylučují. Byla totiž zvolena cesta gradualismu zbytků sovětského systému, zejména pokud jde o fungování státu, což nevedlo k úspěchu, ale k rozkladu státu a tím i ke kolabování konceptu právního státu.

Číst dál...

Předmanželský sex a nevěra

Sobě říká Ester, svým pořadům "Dvojhlas" a "Ženský hlas". Nejsou ani jedním; jejich hlas je monotónní a vůbec ne femininní. Ujišťovala se Ester a Hana Marvanová jí přitakala přeochotně, že je dobré, aby lidé před manželstvím vystřídali vícero partnerů. Smím-li se zeptat: Dobré k čemu, Ester? Určitě ne k udržení manželství. Je totiž empirickým faktem, že kdo střídá partnery před manželstvím, je náchylnější se dopustit nevěry a partnery střídat i v manželství. Proč?

Číst dál...

Nervozita z výpadku vlády USA

V knize z roku 1944, s původním titulem Civitas Humana klade ekonom Wilhelm Roepke otázku, zda „někdy existoval takový nedostatek charakteru, tak málo občanské odvahy, tolik konformity a cynického oportunismu, tolik slabosti v kolenou jako za naší generace“. V roce 2013 můžeme odpovědět kladně, neboť jestliže se umožnilo nekontrolovatelné šíření komunismu po roce 1917 a národního socialismu po roce 1933, přispíváme do této směsi nepřehlédnutelně i my, s vlastní variací na toto téma. Amerika se hroutí pod tlakem režimu regulací a sociálního inženýrství, což nebylo plně pochopeno ani samotnými tak zvanými konzervativci. Důsledkem je další potápění naší vlády do bankrotu, zatímco není v silách naší společnosti cokoli podniknout. I pokusy Sněmovny reprezentantů se nutně ukáží jako marné, zejména za dané celkové mediální atmosféry.

Číst dál...

Věří si Západ?

V závěru své knihy Od úsvitu k dekadenci poznamenává Jacques Barzun, že populární kultura naší doby „netrpí netečností; je mobilní a neustále se měnící, v závislosti na svých nesnázích… je to kultura podněcovaná paralýzou v jedné oblasti a nekompetentností v oblastech mnohých“. Věda a technika pokračují v postupu, zatímco umění a literatura dávají vědět o svém naprostém úpadku. Mnozí pozorovatelé se zdráhají používat k popisu toho, co se s námi děje už od poloviny minulého století, slovo „dekadence“ . Taková zdráhavost je podle Barzuna jen přirozená. Když se ale podíváme na ekonomickou stránku kultury, vezmeme-li v potaz oblast byznysu, výroby, obchodování a trhu, nalezneme mnohé znepokojující trendy. Neboť ve sféře ekonomiky můžeme vysledovat stagnaci objektivně.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.