Obsah

Nám jde o člověka

Dost starý vtip popisuje setkání Kennedyho s Chruščovem ve Washingtonu, když se JFK hodlal pochlubit US zlatými rezervami... tak zavezl Nikitu na příslušné místo, kde bylo plno ozbrojenců, pancéřových dveří atd. atp. Bylo tam toho opravdu spousta a sovětský vůdce uznale pokyvovoval hlavou. Recipročně se pak chtěl také Nikita při schůzce v Moskvě pochlubit a vzal Johna k sovětskému pokladu. Ten byl ještě oslnivější, než americká varianta, nicméně zlaté cihly ležely na poloshnilých regálech v rozpadajícím se dřevěném hangáru s obrovskými vraty na jednu nefunční závoru... a to vše hlídal sám takový přiopilý mužik. Kennedymu tedy oči jen přecházely, ale neubránil se otázce, proč tak závratné bohatství není nějak lépe zabezpečeno. Na to mu Chruščov šibalsky odpověděl: „To jste celí vy, kapitalisti, mamonáři... vás zajímají jenom ty peníze... ale to nás ne. Nám, nám jde na prvním místě o člověka! ... A toho my už si pohlídáme!!!“

Číst dál...

Editorial

Vážení čtenáři,

v tomto lednovém čísle publikujeme výzvu Klubu na obranu demokracie a někdejších účastníků Demokratické iniciativy. Výzva se vymezuje proti zneužití obětí holocaustu a útoků v Paříži k pokusům o zastírání, zlehčování, či dokonce legitimisaci aktuálního počínáni Moskvy. Text byl již publikován na více místech – my jej přetiskujeme zejména proto, abychom se k němu tímto způsobem připojili, přestože nyní, kdy máte možnost číst tyto řádky, je již patrně těsně po předmětné události. (Ostatně, za fenoménem Demokratické iniciativy máme v plánu se ohlédnout v některém z příštích čísel.)

Závažnost tématu dotvrzují další události. Kreml je velmi tísněn volným pádem cen ropy, který znásobil účinek sankcí přijatých Západem v reakci na postup Ruska vůči Ukrajině. Je nesporně v jeho zájmu, aby byl jako prvořadé nebezpečí vnímán islámský terorismus a zároveň aby byla Moskva chápána jako (potenciální) partner, se kterým je nezbytné se za účelem potření terorismu spojit. Pak ovšem nejméně dvě události posledních týdnů hrají moskevskému vůdci významně do karet. Událost první: teroristé z tzv. Islámského státu zveřejnili záznam další ze svých vražd – tentokrát s komentářem, že oběti jsou ruští špióni, kteří se pokoušeli do struktur Islámského státu infiltrovat. (Obludnost, že jako exekutor byl na nahrávce přibližně desetiletý chlapec, nyní pomiňme...). To přece jasně ukazuje „správným“ směrem... Potíž (nebo výhoda, jak to vezmete) však spočívá v tom, že pravdivost celé věci nelze prakticky vůbec nijak ověřit. Událost druhá: velmi početná, téměř milionová, demonstrace svolaná do hlavního města autonomní Čečenské republiky Grozného presidentem Ramzanem Kadyrovem – demonstrace proti Charlie Hebdo a hříchům Západu vůbec, demonstrace s transparenty „Ruce pryč od milovaného proroka“ a s výroky svolavatele „Nikomu a nikdy nedovolíme, aby beztrestně špinil jméno proroka a naše náboženství.“. I toto ukazuje tím „nejsprávnějším“ směrem, navíc se to v daném kontextu snaží postavit do poněkud jiného světla někdejší kremelská tažení v Čečensku. A, světe div se, přesně tuto interpretaci v zápětí čteme – zatím „jen“ na blogu, pod názvem „To jsem fakt zvědav, jak se projeví Rusofobové nyní...“ (Pavel Břetislav Reichl, blog.iDnes.cz, 19.1.2015). No není to opravdu šťastná náhoda? Není. President Ramzan Kadyrov je podporován plukovníkem Putinem, je vyznamenaným Hrdinou Ruské federace a dlouhodobě je ve vedení aktuálně nejsilnější ruské strany Jednotné Rusko (tolik zcela konvenční zdroj – wikipedia). Návazné úvahy ponecháme již raději samostatnému přemýšlení – varianty jsou různé, ne že ne, ale některé jsou zkrátka pravděpodobnější než jiné.

Pokračujeme v diskusi započaté u příležitosti 25. výročí Listopadu 89. Zejména prostřednictvím textů Dana Drápala se věnujeme situaci syrských a iráckých křesťanů – utečenců, kteří uhájili mnohdy jen holé životy. Plně podporujeme snahy o to, aby těmto křesťanům bylo umožněno najít útočiště v České republice. Pokud se na věc díváte obdobně, navštivte např. web www.gen21.cz, nebo www.res.claritatis.cz. Tím ale není obsah tohoto čísla zdaleka vyčerpán – ostatně nahlédněte prosím.

Konečně, blíží se vydání čtvrtého čísla VÝBĚRU Z HROZNŮ ročníku 2014. Zopakujeme tuto výzvu jistě ještě několikrát: tedy ti z vás, kteří mají nadále o KONZERVATIVNÍ LISTY zájem, nechť prosím uhradí předplatné na ročník 2015. Ideálně a pohodlně lze předplatné objednat prostřednictvím tohoto formuláře, který přidělí variabilní symbol... Vážíme si vaší přízně i podpory a děkujeme za ni. Snažíme se odvádět adekvátní protislužbu a doufáme, že se nám to alespoň trochu daří. Možná jsme v poslední době zanedbávali zdůraznění toho, že stojíme o Vaše názory, náměty, kritiku... stále platí, že KONZERVATIVNÍ LISTY tvoříme prvořadě pro vás. Chcete-li nám něco sdělit, neváhejte prosím a napište (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.). Příjemné čtení!

Nebýt jako oni

„Úkol zůstává vlastně jediný: nedovolit jim, aby ulovili naše duše.“ završil Grzegorz Górny text „Manipulace, provokace, dezinformace čili kupci, intelektuálové a moderátoři“ (KONZERVATIVNÍ LISTY 12/2014). V tomto duchu jsem článkem „Dobro a Zlo v politice“ (KONZERVATIVNÍ LISTY 7-8/2014) diskutoval s názorem Davida Horowitze, že US Republikáni mají šanci na politický úspěch pouze tehdy, přijmou-li za svůj přístup Demokratů: „Republikáni potřebují udělat ze svých argumentů argumenty morální, jak to dělají Demokraté. Ti vykreslují Republikány jako zlo. Dokud Republikáni účinně nevykreslí Demokraty jako zlo, budou v politické soutěži vždycky tahat za kratší konec provazu.“ Při veškeré možné úctě, obávám se tedy o duši Davida Horowitze. A nejen o tu jeho.

Číst dál...

K islámské imigraci

Podobně jako postmoderní levicový mainstream nedokáže rozlišovat mezi výchovným plácnutím a týráním dětí, nedokáže rozlišovat ani mezi nacionalismem a vlastenectvím. S pravicovým liberalismem (např. Miltona Friedmana) si může podat ruku v nerespektování rodiny a národa: jako kdyby šlo pouze o člověka jako individuum.

Číst dál...

Proč právě křesťané?

Naše vláda se rozhodla přijmout necelou stovku křesťanů, kteří uprchli před občanskou válkou v Sýrii do sousedního Jordánska. Toto rozhodnutí mě potěšilo, protože jsem s řadou přátel o něco podobného již několik týdnů usiloval. Ozvali se ale i kritici tohoto rozhodnutí. V tomto článku nebudu reagovat na ty kritiky, kteří odmítají jakékoliv uprchlíky z Blízkého východu. Chci odpovědět těm, kterým se nelíbí, že „diskriminujeme mezi muslimy a křesťany“. Tuto námitku vznesla organizace Amnesty International, ale přišli s ní i někteří křesťané.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.