Hlavně ze zvyku...

Podrobnosti

Zveřejněno 31. 10. 2014 21:58

Napsal Jan Kubalčík

Články pana Tomáše Lajkepa čtu obecně, když na ně narazím, velmi rád. Textem „O pravdě a Ukrajině“ (blog.idnes.cz, 2.10.2014) mě však velmi nemile překvapil. Ne že by to bylo překvapivé obecně – naopak, je to dnes, tedy v dnešní době a naší kultuře, velmi konvenční. Ale od něj bych to zkrátka nečekal. Ani ode mě nelze čekat nic překvapivého – smyslem takové debaty také není překvapovat. Navíc reaguji tak nějak „setrvačně“, ze zvyku, hlavně proto, že se mi k takové věci prostě nechce mlčet... Takže, o co vlastně jde?

Číst dál...

Bůh nás vždy někam zavede a potom je na nás abychom jednali podle jeho vůle

Podrobnosti

Zveřejněno 31. 10. 2014 18:55

Napsal JCKV Rudolf Habsbursko-Lothrinský

Jeho titul zní arcivévoda rakouský. Je nejstarším vnukem blahoslaveného císaře Karla I. a císařovny Zity. Jako jeden z mála Habsburků se nikdy nevzdal příslušnosti k panovnickému Domu – to bylo také důvodem proč do prakticky nedávného vstupu Rakouska do schengenského prostoru nesměl vstoupit na rakouskou půdu. Byl a je ovšem poměrně často v českých zemích. S Jeho císařskou a královskou Výsostí v exkluzivním rozhovoru Landeszeitung o jeho rodině, víře a alternativních cestách v politice, často s humorem.

Vaše císařská a královská výsosti, srdečně vítejte v Brně! Je to Vaše první návštěva v České republice?

Ne, kdepak. Hned po revoluci jsem byl poprvé v Praze, to bylo roku 1990, pokud si správně vzpomínám. Tehdy mě prováděl kníže Lobkowicz, který zde zůstal a stále ještě hovořil perfektní plynnou němčinou. Byla to objevná cesta. Po té jsme s mojí manželkou a bratrem procestovali Moravu a Slovensko. Myslel jsem stále na to, že musím jednou zpět. Tak jsem si pořídil malý domek poblíž Kostelce nad Orlicí. Vždy v čase volna tam jezdím. Jen tam si skutečně odpočinu. Tuto zemi miluji. Jen bohužel stále ještě nemluvím dobře česky. Nenašel jsem nikdy dost času si sednout a studovat češtinu. Ale jednou to jistě udělám.

Číst dál...

Editorial

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 10. 2014 23:47

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

tématem měsíce tohoto zářiového čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ je opět konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Vše podstatné naleznete v úvodníku a v textech, které v rámci zářiového tématu následují.

V minulém čísle jsme publikovali text Kristiny Havlíkové „Kvóty – analýza dat“. Přesto, že je to stať náročnější, očekávali jsme poněkud větší ohlas, než se dostavil. Vracíme se k němu ale z jiného důvodu. Ten, kdo do článku přece jen trošku pozorněji nahlédnul, seznal, že s vyšším zastoupením žen v parlamentech nejvýrazněji koreluje Index vnímání korupce (tedy: čím více žen, tím je korupce méně vnímána). Také se však dočetl, že i tato relativně nejvýraznější korelace (tedy výraznější, než korelace s ostatními šesti zkoumanými indexy) je stále absolutně velmi slabá, a úvahu, citujme: „Kromě toho je třeba speciálně poznamenat, že Index vnímání korupce vypovídá primárně o onom vnímání – jinými slovy, přestože byla v normalizačním Československu korupce jistě přítomná v nemalé míře, její vnímání bylo téměř nulové… a v opačném extrému, země s velmi nízkou úrovní korupce, ale s velmi rozvinutým (bulvárním) tiskem a široce respektovanou svobodou slova, bude mít vnímání korupce jistě velmi vysoké. Nepochybuji, že vnímání korupce a korupce sama obecně pozitivně korelují (viz níže… doufám, že se ale někdy někdo obtěžoval tuto závislost prokázat… a bylo by též zajímavé podívat se na vzájemný vztah Indexu vnímání korupce a Indexu svobody slova…), ale není to zdaleka totéž. U konkrétní země, případ od případu, může být (a jistě bude) míra skutečné korupce vyšší či nižší než její vnímání.“. O to zajímavější je, že na webu Fóra 50% (jehož ředitelkou je právě Jana Smiggels Kavková, autorka původního článku „8 důvodů proti kvótám“, na který Kristina Havlíková reagovala...) lze na téma „Kvóty“ číst toto: „Proč chceme víc žen v politice? ... země s vyšším zastoupením žen mají nižší míru korupce“ (zvýrazněno v původním textu). Pro nás z toho plyne několi drobností: (1) Nápad Kristiny Havlíkové není zcela originální – přátelé a přítelkyně z Fóra 50% už museli podobnou analýzu zpracovat (nebo si nechat zpracovat). (2) Neodhodlali se však zveřejnit horší výsledky – patrně zveřejnili jen ten nejlepší (kdyby měli lepší, proč by neuvedli, že „země s vyšším zastoupením žen mají... to a to lepší, vyšší, krásnější“? – to přece nedává smysl...), což není zrovna čestná metoda presentace, spíše jde o manipulaci. (3) Bylo by velmi velmi náhodné (řekli bychom, že je to přímo prakticky vyloučené), kdyby součástí analýzy, o jejíž existenci se zde dohadujeme, bylo přesně těch stejných sedm indexů, jako v případě analýzy zpracované Kristinou Havlíkovou – a dá se tedy očekávat, že nejen těch šest, ale i další indexy korelují s počtem žen v parlementech (v politice) už jen hůře, než s Indexem vnímání korupce. (4) Přítelkyně a přátelé z Fóra 50% nijak neodlišují míru korupce a vnímání korupce – buď na to nemají intelektuálně, nebo je to opět záměrná manipulace, těžko říct, co je horší. Buďme ale fér, třeba svůj závěr učinili na základě jiného indexu, než je ten presentovaný v analýze Kristiny Havlíkové, takže tento čtvrtý bod je takový spíše „podmíněný“... I tak je to ale celkem nelichotivé.

Dvěma články jsme se v prázdninovém čísle vrátili k tomu, co se v současnosti odehrává v Maďarsku. Jak vy, naši čtenáři, víte, snaží se KONZERVATIVNÍ LISTY o střízlivý pohled, prostý hysterie, jež je čím dále tím více průvodním znakem komentářů, které se k vládě Viktora Orbána vztahují. Přitom, připomeňme, nejsme ani zdaleka nekritičtí. Nyní však přinášíme vyjádření, které patrně naše mainstreamová média pominou a které tedy tvůrci veřejného mínění (a tedy i mínění o současném Maďarsku) nebudou mít možnost zaznamenat. Třeba k nim ale z KONZERVATIVNÍCH LISTŮ nějak pronikne a až bude příště příležitost ukazovat si prstem budapešťským směrem, aspoň trošku uberou plyn. „Považujeme za nepřijatelné, že by extremistická americká rasistická organizace měla spolu s ruskými radikály pořádat konferenci zde v Maďarsku.“ Tak nezačíná žádný otevřenýv dopis vzešlý z maďarské občanské společnosti, ale oficiální tiskové prohlášení maďarského Ministerstva zahraničí a obchodu. Konference „Budoucnost Evropy – perspektivy geopolitiky, identity a nacionalismu“ by měla v Budapešti proběhnout 3. – 5. října. Dokument pokračuje: „První mezi očekávanými řečníky je ruský politický vědec a ideolog Alexander Dugin, který je znám pro své radikální, rasistické, ruské nacionalistické a anti-ukrajinské vidění, a který je spoluzakladatelem Národní bolševické fronty a Euroasijské strany. ... Maďarská vláda důrazně odsuzuje veškeré xenofobní a diskriminující organisace, které diskriminují na základě vyznání nebo etnika. Extrémisté hodlají využít plánovanou konferenci k poškození mezinárodní reputace Maďarska, což Ministerstvo [zahraničí a obchodu] považuje za nepřijatelné.“ Celé prohlášení, publikované 23.9.2014, je v angličtině k nalezení např. zde.

Vraťme se ale k aktuálnímu číslu. Ve zmíněném tématu měsíce přinášíme opět jednu z analýz J. R. Nyquista, reakci Romana Jocha na článek Vladimíra Palka (přinášime samozřejmě oba texty), nebo úvahu Václava Komory s mediálním přesahem. Probíhající genocidě křesťanů na Blízkém východě se věnuje dvojice převzatých textů Dana Drápala na téma milosrdenství – a jejich obsah nás jen těžko může nechat lhostejnými.

KONZERVATIVNÍ LISTY čas od času přebírají texty mmj. z webové stránky Konzervatívneho inštitútu M. R. Štefánika. Využijme příležitosti poděkovat slovenským přátelům za možnost jejich články našim čtenářům zprostředkovat. V oblibě máme (a věříme, že i vy, čtenáři...) zejména krátké úvahy Petra Zajaca. V jednom ze svých Pohl’adov před pár týdny napsal: „...slobodné budú tie médiá, ktoré budú vediet hladat za širokým chrbtom lží tenké vlásocnice pravdy.“ Snažíme se dělat vše pro to, aby KONZERVATIVNÍ LISTY byly svobodným médiem právě a zejména v tomto slova smyslu.

Milosrdenství v postmoderní době

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 10. 2014 22:47

Napsal Dan Drápal

Během druhé světové války bylo povražděno několik milionů židů. Dnes tomu říkáme holokaust.
Utrpení židů pokračovalo – přinejmenším v arabském světě – prakticky až dosud. V zemích, v nichž byly desetitisícové či statisícové židovské menšiny (a to byla většina zemí severní Afriky a Středního východu), živoří poslední zbytky židů. Nedávno jsem četl zprávu o posledním židovi v Afghánistánu.

Číst dál...