Ad: Povodně jako důsledek…

Článek Čestmíra Hofhanzla (VÝBĚR Z HROZNŮ, léto 2013) vyvolává smíšené pocity: Perfektní analýza v úvodní části, ubolená reflexe v té druhé; více negativních zmínek o „pravdě a lásce“ než o „zhůvěřilosti“; o nějaké sebereflexi autora, resp. odpovědnosti jeho strany ani slovo.

Číst dál...

Dvě kola jednoho bicyklu

Ten příměr lze použít na kde co. Např.: co je důležitější, obsah nebo forma? Inu, jde o dvě kola... Snad lze pak diskutovat ještě o tom, které je to kolo, které zprostředkovává celému stroji pohon, ale to je tak vše. Nutná bývají obě. Věřím, že situací, které lze tímto zjednodušením přiblížit, nalezne ve svém okolí každý hned několik. Domnívám se, že podobně se to má i s talentem a pílí. Ondřej Šlechta publikoval 11. 10. 2013 v Revue Politika text „Neudržitelný stav“ s podtitulem „Máme přetlak humanistů a katastrofální nedostatek technických absolventů“. V něm mimo jiné uvádí: „A nutit člověka, který nerozumí matematice, studovat technický obor, nemá valného smyslu, protože v tom stejně nebude dobrý.“ Rád bych se na tuto tezi podíval ze dvou úhlů.

Číst dál...

Jak zakonzervovat současný stav, rychle a účinně

Pavel Kohout nabízí ve svém textu „Jak odstranit korupci, rychle a účinně“ (Neviditelý pes, 10. 10. 2013) pět receptů na nemoc úplatkářství. Čtyři z nich ponechám stranou s tím, že je autor, domnívám se, popsal velmi pěkně... souhlasím s tím, že jejich aplikace by byla účinná.
Kde však s autorem souhlasit nemůžu je jeho přesvědčení, že jedním z protikorupčních nástrojů je změna volebního systému (patrně míní zejména pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu) ze současného poměrného na většinový. Přesněji, říká „Co by pomohlo? Možnost volit si poslance přímo.“ Buď mi tedy něco podstatného uniká (nevylučuji), nebo nejde o nic jiného, než právě o systém většinový. Jen je to pěkně marketingově zabaleno – od té doby, co bylo empiricky zjištěno, že heslo „přímá volba“ má u nás přímo magickou moc. Tak např. TOP 09 začala laškovat s přímou volbou starostů... To si lze vyložit tak, že si tato strana přeje stovky malých zemanů rozesetých po radnicích v celé zemi, kterých by bylo – s ohledem na způsob jejich zvolení – extrémně obtížné se zbavit... až by začali řádit.

Číst dál...

Milníky a limity českého konzervatismu

Odejmeš li právo, čím jiným pak bude stát, než velkou loupežnou horou?
Sv.Augustin

Co znamená konzervatismus ve střední Evropě a zejména pro nás? Půvabem a úspěchem středoevropského konzervatismu byl zvolený organický růst, který uplatňovali Habsburkové. Tajemství úspěchu spočívalo totiž v tom, že se ponechávalo to, co se osvědčilo a usadilo, a šlo se později s vylepšením dál. Odstraňovalo se to, co vyloženě škodilo. Metoda organického růstu byla ještě podpořena požadavkem Marie Terezie, aby byly zákony psány jasným, jednoduchým a srozumitelným způsobem, který by měl pochopit kdokoliv. To silně ovlivnilo budování státu a zákonnosti ve střední Evropě. Touto cestou se vybudovala moderní forma státu, pochopitelně včetně konceptu právního státu. V nástupnických státech vznikly ovšem určité problémy. Například úskalím českého konzervatismu byl a je střet organického růstu a kontinuity s jistým českým revolucionářstvím. Není třeba dodávat, že husité rozvrátili stát. Středoevropský konzervativec proto musí být nutně i reakcionářem. Líbivé heslo o „volnosti-rovnosti-bratrství“ se stalo bořitelem Evropy, které trvá dosud a v různých formách ničí tradiční řád okcidentu. Stejně tak byl reakcionářem ministerský předseda Metternich, který v mládí tíhnul k osvícenství, avšak poté co zjistil, že jeho soukromí učitelé zmizelí (nejspíše byli popraveni) ve víru Velké francouzské revoluce beze stopy a jeho rodina přišla o část majetku, začal stát důrazně na straně, stability, řádu, zákonnosti a práva, obrany tradičního. Pro Mladočeskou prvorepublikovou politickou „avantgardu“ byl autentický český konzervativec Karel VI. Schwarzenberg také spíše reakcionář (to slovo je dnes skoro vyznamenání), ale stál na okraji hlavního proudu. Přesto začal formulovat myšlenky autentického českého konzervatismu a nelze než souhlasit s hlavní myšlenkou Karla VI., že celkový vývoj by měl být kontinuální a měl by se chápat v celém kontextu od 10. stol. přes stavovský stát až do moderní doby. Za další neorganický zásah do kulturní a politické  kontinuity můžeme považovat rok 1945, který opět vyrval České země ze západní kultury v důsledku totální sovětizace a komunizace, která začala hned po válce. A právě na těchto základech a residuích sovětského systému bylo zahájené budování „pravice“ po roce 1989. Ovšem obnova autentického konzervatismu a řízený ústup komunismu, ke kterému u nás došlo, se vzájemně vylučují. Byla totiž zvolena cesta gradualismu zbytků sovětského systému, zejména pokud jde o fungování státu, což nevedlo k úspěchu, ale k rozkladu státu a tím i ke kolabování konceptu právního státu.

Číst dál...

Předmanželský sex a nevěra

Sobě říká Ester, svým pořadům "Dvojhlas" a "Ženský hlas". Nejsou ani jedním; jejich hlas je monotónní a vůbec ne femininní. Ujišťovala se Ester a Hana Marvanová jí přitakala přeochotně, že je dobré, aby lidé před manželstvím vystřídali vícero partnerů. Smím-li se zeptat: Dobré k čemu, Ester? Určitě ne k udržení manželství. Je totiž empirickým faktem, že kdo střídá partnery před manželstvím, je náchylnější se dopustit nevěry a partnery střídat i v manželství. Proč?

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.