Obsah

Jen ne „Maginotova linie“!

Pavel Dufek (dále jen Autor) polemizuje svým textem „K debatě o právu, politice, spravedlnosti a Evropské unii“ na stránkách Revue Politika (listopad 2012) s Bronisławem Wildsteinem. Tato polemika má své jádro a já se jej v této poznámce nehodlám dotýkat (u obou stran debaty identifikuji myšlenky, se kterými souhlasím, a stejně tak takové, které považuji za mylné) – jde z mé strany prvoplánově o okrajovou poznámku, okrajovou vzhledem ke zmíněnému jádru. Jsem ale přesvědčen, že obecně, nikoli jen v onom „prvním plánu“, se však o nic okrajového nejedná. Ostatně i Autor svoji úvahu metodologickou poznámkou zahajuje – a právě tento aspekt je předmětem mé reakce.

Číst dál...

Bílé noci Menachema Begina

Menachem Begin, svého času předseda vlády Izraele a spolunositel Nobelovy ceny míru, narozený na území tehdejšího Polska, se v roce 1940, následkem okupace pobaltských států Sovětským svazem, ocitl v sovětském zajetí a po krátkém vyšetřování byl bez soudu poslán na osm let nucených pracích v gulagu. Po letech o tom zveřejnil knížku "Bílé noci". V době, kdy se knížka poprvé objevila, existovaly jisté pochybnosti, zda si skutečně mohl dovolit být vůči svému vyšetřovateli v otázkách sionismu tak otevřený, jak popisuje, ale archivy NKVD [dobový název sovětské tajné policie], zpřístupněné po skončení studené války, potvrdily jeho verzi událostí. Beginovy vzpomínky na "jeho" gulag se liší od ostatních podobných děl v tom, že Begin se nespokojil s pouhým popisem událostí kolem něj, ale chtěl se také dobrat toho, odkud to zlo kolem něj pramení a tak jeho paměti obsahují sondy do podstaty lidského jednání a poměrně dost časté komentáře o všeobecném charakteru sovětského státního systému. A protože ten systém panoval skoro půl století i u nás, je knížka přínosem k pochopení i našich nedávných dějin. "Bílé noci" vyšly v roce 1957 v hebrejštině, anglický překlad trval 20 let a na český stále ještě čekáme; neexistuje dokonce ani v samizdatu. Docela si přeji, aby se té dobré knížky někdo ujal - rozhodně stojí za to. (Vybral jsem z ní pár úryvků z kapitoly, vztahující se k bolševické revoluci, jejíž 95. výročí si alespoň někteří z nás před pár dny připomněli.)

Číst dál...

Obama znovuzvolen? Moc bych nejásal

Přiznám se, že jsem si přál, aby byl zvolen Mitt Romney, byť ve mně žádné velké nadšení nevyvolával. Kdybych byl Američan, volil bych ho jako menší zlo. Zvolen byl ovšem Barrack Obama, což znamená, že Spojené státy budou pokračovat po trajektorii, nastoupené před čtyřmi lety. Tehdy Obamovi stoupenci velmi nadšeně oslavovali. Letos nadšení nebylo tak velké jako před čtyřmi lety, nicméně i letos bylo impozantní. Marně jsem si kladl otázku, z čeho se ti lidé tak radují.

Celá západní civilizace je v hluboké krizi. Příčí se mi přidat se k zástupu těch, kdo jí už od Francouzské revoluce prorokují zánik. Nemyslím si, že zánik euroatlantické civilizace je nevyhnutelný. Ale teď jsme opravdu v hluboké krizi a vůbec není jasné, zda z ní vybředneme.

Číst dál...

Nevrátit se za pec

Když si nechám udělat u stolaře stoličku a on ji udělá špatně, většina lidí požaduje opravu nebo nový bezvadný výrobek, případně jde k jinému stolaři. Za poněkud neobvyklé je pak považováno rozhodnutí, že si ji tedy udělám sám.

Předpokládám, že zatím se mnou většina souhlasí, pokud však nahradím stolaře parlamentem a špatně udělanou stoličku volbou prezidenta, už se pravděpodobně nějaké nesouhlasné hlasy najdou. Podstata je přitom ale úplně stejná. Ve zvoleném parlamentu mají být ti odborníci a pokud tam nejsou, je nutno je vyměnit a nikoliv nahradit volbu prezidenta parlamentem volbou přímou.

Číst dál...

Čtvrtá zpráva o sociální učením církve ve světě

V knihkupectvích je v současnosti k dostání kniha s názvem "Čtvrtá zpráva o sociálním učení církve ve světě", kterou připravilo Observatorium kardinála Van Thuana v Trieste (Terstu) a vydalo nakladatelství Cantagalli. Observatorium Trieste, ve spolupráci s pěti dalšími výzkumnými středisky, po čtyři léta za sebou sledovalo sociální politiky církve na všech pěti kontinentech, vyznačovalo nová fakta, nové výzvy a nejdůležitější učení Magisteria římskokatolické církve. Arcibiskup Giampaolo Crepaldi, ordinář v Terstu, předsedá Obsevatoriu Trieste a je tedy osobou primárně zodpovědnou za tuto Zprávu. Dovolili jsme si položit mu několik otázek ohledně letošních novinek.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.