Nejmenší z nás: Právní ochrana osob před narozením

Podrobnosti

Zveřejněno 3. 12. 2014 16:45

Napsal David Floryk

„V naší společnosti je mnoho věcí nelogických a proti přírodě a tato nelogičnost a protipřirozenost je chráněna právními předpisy. Na jedné straně je asi jedna třetina manželství neplodných, tedy nemohou mít vlastní dítě. Na adopci se čeká několik let. Na druhé straně společnost umožňuje uměle ukončit těhotenství, a to přesto, že jsou zde manželé, kteří by si toto dítě velmi rádi osvojili, pokud by se narodilo živé. Na jedné straně se říká, že se rodí málo dětí, na druhé straně se nedělá nic pro to, aby rodiče chtěli mít více dětí. Rodiny s více dětmi jsou znevýhodňované, příjem matek na mateřské je velmi malý, pokud bude žena s více dětmi déle na mateřské, její důchod bude žalostný, a to přesto, že vychovala děti, které pracují, budují společnost, platí daně a odvody.“ (Tomáš Majerčák)

Multidisciplinární konference pod tímto názvem se snaží již třetím rokem poukazovat na v mnohém groteskní plášť legislativy týkající se ochrany nenarozených, aby tak připravila prostor pro změnu této legislativy v legislativu respektující vědecké poznatky, legislativu, která bude spravedlivá a prospěšná a bude zohledňovat lidskou důstojnost všech lidí.

Letošní 3. ročník konference proběhl 16. října 2014 v Brně pod záštitou místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka a děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ThLic. Prokopa Brože, Th.D. a s podporou děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích doc. Tomáše Machuly, Ph.D., Th.D. K účasti letos přijal pozvání a svůj příspěvek přednesl také předseda Papežské akademie pro život J. E. Mons. Ignacio Carrasco de Paula.
Dovolím si nabídnout několik svých postřehů z bohatého programu.

Člověkem se nerodíme, člověkem se stáváme

„Problém není v tom, kdy začíná život, neboť život začíná spojením pohlavních buněk, problém mezi odborníky je v tom, od kdy můžeme hovořit o lidské bytosti, tedy kdy začíná lidský život“, identifikoval hlavní bod dnešního sporu o legitimitu potratů slovenský právník Tomáš Majerčák ve svém příspěvku o ochraně života v ústavním pořádku Slovenské republiky.

Člověkem se nerodíme, člověkem se stáváme. Tato filosofická konstrukce umožňuje učinit distinkci mezi počatým zárodkem a lidskou bytostí, kterou se tento zárodek stává v jistém stupni svého vývoje. Život tedy nemá hodnotu lidského života sám o sobě, je mu kýmsi zvenčí „přisouzena“. Uvědomujeme si dostatečně, na jak kluzkém svahu se tímto způsobem myšlení ocitáme?

Kdo hájí právo ženy nepotratit?

Grégor P. Puppinck z Francie, předseda Evropského centra pro právo a spravedlnost, hovořil o potratu ve světle Evropské úmluvy o lidských právech a o judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.

Zaujala mne jeho úvaha, zda a jak státy chrání zmíněnou Úmluvou i řadou dalších mezinárodních paktů garantovaná sociální a ekonomická práva žen. Ve většině evropských států je potrat výjimkou z práva na život, které je prvořadým právem, chráněným Úmluvou. Stát je povinen chránit a respektovat všechna konkurující si práva. Proto tedy stát, který se rozhodne povolit potrat, má nejen povinnost omezit k němu přístup, ale také by měl přijmout pozitivní opatření, aby se předcházelo uchýlení se k potratu.

Praxe potratů zapříčiněných ekonomickým anebo sociálním nátlakem odporuje mnoha ustanovením Evropské sociální charty i Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, kde kupř. stojí, že „zvláštní ochrana by měla být poskytována matkám v průběhu přiměřeného období před a po narození dítěte“ a že „nejširší možná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti“.

Jinými slovy, stát by měl realizovat „právo ženy nezvolit si potrat“. Je smutné, že když se hovoří o „právu žen na volbu“, mnoho snah je vyvíjeno k propagaci „lidského práva na potrat“, zatímco málokdo se stará o ženské „právo nepotratit“. Potrat není lidským právem, zatímco ochrana života, důstojnosti, integrity a rodiny jsou autentickými lidskými právy.

Je-li totiž dnes přes 75% všech potratů zapříčiněno ekonomickou tísní žen, a jedinou skutečnou odpovědí států na finanční a sociální těžkosti budoucích matek je nabídka legálního a dostupného potratu, pak zde něco zásadního není v pořádku.