Dítě i s vaničkou

Podrobnosti

Zveřejněno 5. 4. 2015 13:21

Napsal Lukáš Lhoťan

Česká společnost je i po 25 letech od pádu komunistické diktatury pod vlivem komunisty propagované nenávisti vůči náboženství. Znovu to je nádherně vidět v případě problematiky islamizace České republiky, kdy mnohým lidem vadí nejen islám, ale všechna náboženství a nejraději by postupovali restriktivně nejen vůči muslimům, ale i křesťanům a židům.

Momentálně je pro takové lidi výhodné tvářit se na veřejnosti, že jim křesťanství nevadí, ale v diskuzích na internetu se ti samí lidé projevují jasně. Proklamace typu „až si to vyřídíme s muslimy, pošleme do koncentráku i křesťany“ hovoří za vše. Ve veřejných vystoupeních se maskují odvoláváním se na křesťanské kořeny Evropy, ale jejich soukromé postoje ukazují jasně na to, že jsou pro křesťany stejnou hrozbou, jako islám samotný.

Například představitel hnutí „Islám v České republice nechceme“ Martin Konvička se stále zřetelněji, již i na veřejnosti, projevuje jako odpůrce jakýchkoliv náboženských hodnot. V jednom protikřesťanském textu na svém blogu (O křesťanistech a homosexuálech, pozn. red.) napsal: „Křesťanista dle vzoru ‚islámista‘ Pakliže přijmeme definici, že "islámista" je islámec, usilující (násilně či nenásilně) o prosazení islámských pravidel do politického života, bude křesťanista křesťan, usilující o totéž. Mezi těmito dvěma vírami je samozřejmě rozdíl, vykolíkovaný Ježíšovým ‚co Božího, Bohu, co císařovo, císaři‘. Zatímco o politické prosazení islámských zásad by měl usilovat každý dobrý muslim, citovaný Ježíšův postoj umožňuje křesťanům nebýt křesťanisty, odloučit víru od politiky a státu. To ale neznamená, že křesťanisté neexistují.“

Pro pana Konvičku je tedy každý křesťan prosazující morální principy křesťanské civilizace v politice či společnosti prostě stejný jako islamista – a je to tedy nepřítel. Pan Konvička zjevně patří k těm, kteří by s odlukou státu od církve urputně chtěli také odluku křesťanství od společnosti...

Když jsem na Facebooku, pod odkazem na zmíněný článek, četl diskuzní příspěvky, tak jsem viděl zcela zřetelně, že stoupenci tohoto pána jsou vesměs lidé plní nenávisti vůči všem náboženstvím a mezi muslimy a křesťany pro ně není rozdílu. Zatím se pouze realizují v internetových diskuzích, ale před 70 roky stoupenci Adolfa Hitlera také „pouze“ řvali po hospodách. Jak to pak dopadlo, víte: miliony mrtvých, kteří měli jen tu smůlu, že byli špatné víry, názorů či etnického původu.

istorie se může snadno opakovat. Nakonec to tak nemusí být muslimové, ale lidé z naší společnosti, kdo tu rozpoutá peklo masového fanatismu a vraždění. Peklo namířené nejen proti muslimům, ale třeba i křesťanům a jiným věřícím lidem. Je to podobné jako s holocaustem. Když Adolf Hitler židovský holocaust plánoval, prohlásil: „Kdo si dnes vzpomene na masakr Arménů?“

Mám jiný názor než někteří antiislamisté a vycházím ze své osobní zkušenosti v řadách vedení českých mešit. Proto jsem stále více přesvědčen, že toto vedení je ve skutečnosti ze současné podoby hlavního proudu antiislámského hnutí v České republice nadšeno. Má totiž argumenty pro získávání spojenců v křesťanských církvích: „vidíte, vadí jim jakékoliv náboženství“. Také snadno získají spojence v židovských obcích: „vidíte, vadí jim rituální porážka zvířat (halal, košer)“. A v zahraničí, kde si mohou před islámskými organizacemi stěžovat na to, jak jim v Čechách ubližují a urážejí je, jim zbožní to vůdcové islámského světa jistě rádi navýší materiální a finanční pomoc.

Válka proti islamizaci pojatá jako boj proti všem náboženstvím je předem prohraná. Lidé jako Martin Konvička chtějí zničit všechna náboženství a podřídit je své nadvládě a výkladu v co mají tyto náboženství věřit, ale my bychom měli naopak vést zápas za to, aby lidé přijímali hodnoty křesťanské civilizace: toleranci, respekt k odlišnosti, lásku k nepřátelům a nenásilné aplikování víry ve společnosti či skutečnou svobodu jednotlivce vycházející z respektu k jiným a ne z teroru.

Naším cílem v zápase s islamizací totiž není muslimy urážet či posílat do koncentráků, ale přivést je od bludu a páchání zla k pravdě a dobru. A jak říká významný odborník na odvrácení muslimů od islámu Andreas Maurer, „obrácení (tj. odpadlíci od islámu) potřebují novou rodinu a společenství, kde by mohli začít svůj nový život. Je naprosto nezbytné, aby křesťanská rodina nebo skupina nově obraceného přijala a starala se o něj s velkou láskou.“ Bohužel, tuto lásku a novou rodinu u mnoha antiislamistů odpadlíci od islámu nenajdou, právě proto, že je řada z nich motivována celkovou nenávistí k náboženství, a tak je pro ně nepřítelem jakýkoliv věřící.

Proto novému Rakušanovi k moci pomáhat nehodlám. Ono totiž zlo zůstane zlem, i když se maskuje jako dobro. Mnohdy zlo v islámu může být rovno zlu v antiislámu, neboť jak říká jeden můj známý kněz: když z Vás ďábel učinit muslima uctívajícího Mohammeda, tak z Vás učiní antiislamistu uctívajícího stejné zlo, jen pod jinou rouškou.