Obsah

Jak to chodí v Rojetíně

Před několika roky jsme koupili staré domky v Rojetíně k rekonstrukci. Překvapila nás ochota starosty obce pana Hubálka, který přišel s velkorysým návrhem odprodeje obecních pozemků přiléhajících naší nemovitosti. Samozřejmě jsme souhlasili, zvláště proto, že nás to mělo stát kolem pěti tisíc. Za nějakou dobu si s námi domluvil schůzku na Krajském úřadě Jihomoravského kraje, kde pracoval, a patrně předpokládal náš ochotný podpis na celou objemnou složku dokumentů. Z pěti tisíc se vyklubalo dvacet a po naší žádosti o prostudování dokumentů je strčil pod paži a od té doby jsme je neviděli.

To vám příjde draho...

Tímto okamžikem počínaje jsme o té záležitosti dostali informaci pouze od místostarosty pana Koti, který nám asi po čtyřech letech sdělil, že nám to, že jsme to nepodepsali, ještě přijde draze. Patrně se v dokumentech nacházelo zřízení obecní komunikace přes dvorek jednoho z domů, které jsme koupili. Ke druhému z domů vede příjezdová komunikace bahnitou nevábně zapáchající obecní stokou a zřízením příjezdové komunikace přes dvůr prvního by se obec o příjezd ke druhému domu nemusela starat. Domy navazují těsně jeden na druhý a v době koňských povozů se používala cesta potokem, dnes stokou, jak nás o tom přesvědčily zbytky ztrouchnivělých klád na břehu stoky. Raději jsme se věnovali rekonstrukci domků a vzkázali na obec, aby nás nechali v klidu pracovat.

Většina vesničanů se k nám nechovala právě přátelsky a moje přítelkyně si vyslechla název přivandrovalce z města a ještě horších názvů.

Plynul čas a až na drobný incident se psem pana starosty jsme žili v relativním klidu. Panu starostovi totiž onemocněla maminka, starosta se v obci objevil zřídkakdy a jeho pes husky zavřený na dvoře nejenže celé dny steskem kvílel, ale velmi rád ze svého vězení unikl a oblíbil si náš dvorek. Jakmile nebyla zavřena brána našeho domu, hledal v miskách pro kočky něco k snědku. Jednoho dne mne dokonce kousl, když jsem se mu snažil zabránit ve snaze najít něco v domě, kde byla čerstvě položena podlaha. Přes snahu získat od pana starosty potvrzení o očkování jeho psa jsem po konzultaci s doktorem nahlásil celou záležitost na policii a celou věc šetřila přestupková komise v Tišnově, kde se pan starosta snažil komisi přesvědčit, že to vlastně nemusel být jeho pes. Obec Rojetín přitom nemá ani osmdesát obyvatel a domů je tu do třicítky.

Hospodaření obce? Ani náhodou.

Po nějaké době jsme koupili v obci sad, který chtěl patrně také bývalý místostarosta Koťa a po jeho koupi nás obviňoval z podvodné koupě. Musím se přiznat, že jsme tento jeho výrok nechápali. Jediné informace o podvodných prodejích jsme měli z internetu o přepisech na bílé koně a poté na podvodné kupce. Za půdu jsme zaplatili majiteli slušnou cenu téměř padesáti korun za čtvereční metr. Když nás ještě obviňoval ze sběru a krádeže napadaných obecních jablek, které každý rok shnily pod stromy – podotýkám, že jsme si jejich sběr domluvili telefonicky s panem starostou – vzkázali jsme mu, že by bylo prospěšnější pro obec, aby se staral o to, aby se nekradlo dřevo z obecních lesů. Podél cest se ho vršily hromady a ty postupně mizely, dnes už se ví, nebo vlastně neví, kam. Bývalý pan místostarosta a už nový starosta Minář mi sdělil, že ho bylo v průběhu uplynulých tří let kolem dvou tisíc kubíků.

Před několika týdny jsem zjistil, že jediná použitelná příjezdová komunikace k našim domům se nachází v exekuci. Poté jsem zjistil na katastrálním úřadu, že je v exekuci veškerý majetek obce. Jaké bylo moje překvapení, že nikdo ze zastupitelů ani z obyvatel o exekuci neví. Poté jsem se nestačil divit nad praktikami řízení obce.

Měli byste zájem nahlédnout do zápisů z jednání zastupitelstva? Ani náhodou. Nikdo neví, kde jsou, jediná informace od pana kapitána z hospodářské kriminální policie je ta, že několikrát obec vyzýval po trestním stíhání pana Hubálka, aby si obec zadrženou agendu vyzvedla. Marně. Pan Hubálek si zřídil zasílání obecní pošty do PO boxu. Zastupitelé vůbec netuší jaká pošta na obec chodí, vlastně o exekuci ani nemohou nic vědět. Že by měli přehled o příjmech a výdajích obce? Také ani náhodou.

Vlastně neexistuje žádná kontrola činnosti starosty, který má být v obci první mezi rovnými, sloužit zájmům občanů obce a ctít zákony naší vlasti. Chcete se pana Hubálka dovolat? Ani náhodou. Nezvedne vám telefon nebo zjistíte, že už má nějaké nové číslo a jeho telefon na stránkách obce vůbec neplatí.

Ostatně nějaký závěrečný účet nebo audit nebo rozpočet tam také nenajdete. Pomáhá až věcný argument o předpokládané sumě v obecní kase ve výši kolem dvou milionů, které tam ovšem nemohou být – vždyť obec má na krku exekuci na sumu přes milion korun. Pan Hubálek ovšem neváhá použít lži, že je exekuce na částku o řád nižší a že vše zařídí. Nakonec přece jenom pan místostarosta a současný starosta Minář dostane ode mne telefon na exekutora, zjistí jak se věci mají a pan Hubálek je ze své funkce odvolán. To už se vesnicí začínají šířit zprávy o tom, že dva ubozí občané mají dům přepsán na člověka s trvalým bydlištěm na magistrátu města Brna. Skutečně. Kupec jejich domu se zahradou zaplatil podle kupní smlouvy směšnou částku osmnácti tisíc korun a oni dva občané se mají vystěhovat. A zlé jazyky tvrdí, že je na poštu k jakémusi podpisu vezl sám bývalý starosta Hubálek. Tak trochu balkánské zvyky na tak malou vesnici, nemyslíte?

Obecné obecní poučení

Mimochodem – pan Hubálek byl zvolen do funkce starosty přes stíhání pro podezření z braní úplatků a manipulaci s pozemky. Vždyť občanům zbudoval autobusovou zastávku a jak se nyní ukázalo, fakturu za ni od roku 2010 neuhradil. I když byla faktura na částku do půl milionu, obec nyní zaplatí více než dvakrát tolik a o přibližně čtyřista tisíc více než by činily zákonné úroky z prodlení a odměna exekutora. A nové vedení netuší kolik podobných exekucí nebo netušených faktur a upomínek jim po zrušení PO boxu bude doručeno.

Nu, snad si nebudeme muset v Rojetíně v zimě ručně odhrabovat sníh lopatami, svítit baterkou při ranních a večerních cestách na autobus a odvážet pokradmu plastové pytlíky s odpadem do větších měst. A snad si z toho jiné podobné vesnice naší země vezmou poučení. Na obecním účtě totiž zbylo něco do třiceti tisíc.

Mezititulky redakční

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.