Obsah

Nalejme si čistého vína aneb Jeden Rath jaro nedělá

V době někdy před patnácti-dvaceti lety, když byl Internet ještě mladý, zašel jsem ze zvědavosti na stránky předního deníku jisté africké země proslulé enormní mírou korupce – snad to byla Nigerie, nevím již přesně. Šokovalo mě, kolik prostoru bylo věnováno trestnímu stíhání vysoce postavených představitelů veřejné správy, tehdy včetně jednoho z guvernerů, tedy obdoby toho, čím je v České republice hejtman, právě pro korupci. Naivně jsem si byl myslel, že je-li země zcela zkorumpovaná, tak jako Nigerie, projevuje se to tím, že korupce se tam nestíhá. Omyl: i tam mají svoje Akce čisté ruce a i tam proti korupci – a zvláště v předvolebním období jistě zostřeně – “bojují”, arci s touž měrou vděčné mediality i výsledků, jako je tomu v této zemi.

Naznal jsem tehdy, že korupce je systémový problém, který se nevyřeší ani tím, že každému korupčníkovi bude hrozit veřejné stětí, nýbrž vytvořením takového souboru pravidel, který učiní korupční jednání riskantním podnikem, např. tím, že veřejnost, přímo nebo prostřednictvím medií, bude moci kroky svých volených zástupců i aparátu kontrolovat a jakékoli korupční jednání odhalit. K čemuž by mimo jiné přispěl lepší přístup k informacím, včetně soudních spisů, tak jak je tomu mj. v USA.

Trest za korupci nemusí být drakonický, ale musí být relativně vysoká pravděpodobnost, že delikvent bude odhalen a potrestán, a že korupčníku nepomůže, když své příjmy “ošetří” přes nastrčeného prostředníka nebo, jak se v posledních letech stává pravidlem, krycí offshorovou společnost. Nikoho už podobné praktiky nepřekvapují a media loyalně mlčí: ostatně jako v každé správné zaostalé zemi se mezitím z rukou “zlých” Němců dostala pod kontrolu oligarchů, kteří sami stojí na vrcholu korupční pyramidy: nebo snad chcete nazvat působení jednoho z největších gaunerů, jaké tato země nosí, bývalého estebáckého denuncianta Andreje Babiše, ve funkci ministra financí jinak než vrcholnou ukázkou postkomunistické korupce?

V tomto světle se dívám i nad prvoinstanční rozsudek nad někdejším nadějným sociálnědemokratickým politikem Davidem Rathem. Ano, byl odsouzen, třebaže se tak stalo jen díky brutálnímu překroucení zásad místní příslušnosti státního zástupce, po nechutné policejní demonstraci síly ve sněmovně a po procesu, jehož průvodním znakem bylo tak frapantní porušení zákona, že to konstatoval i jinak k porušování ústavy naprosto přezíravý Ústavní soud, ale z hlediska fungování systému jeden uvězněný Rath nezmění vůbec nic.

Osm a půl – dobře, ale znamená to, že se politici, např. ti z pražského zastupitelstva, začnou houfně zbavovat svých offshorů a “kasírtašků” a dají se na cestu pokání? Tůdle-nudle, moji milí…

 

Se souhlasem převzato z blogu autora Paragraphos.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.