Ne povinné předškolní docházce od pěti let!

Podrobnosti

Zveřejněno 30. 11. -0001 0:00

Napsal Roman Joch

Poslanecká sněmovna projednává návrh zákona, který by dětem zkrátil dětství – vzal jim jeden bezstarostný rok – a rodičům zbytečně omezil svobodu volby.

Pokud by byl tento návrh zákon schválen, zavedl by totiž povinnou předškolní docházku, vlastně povinnou docházku do zařízení – a nezáleží, zda do školky, či školy – již od pěti let. Přitom povinná školní docházka od šesti let dítěte má u nás téměř 150letou tradici. Proč ji nyní měnit a navíc bez důkladné diskuse rodičovské a občanské společnosti?

Císařovna a královna Marie Terezie umožnila všem dětem studovat, navzdory tomu byla povinná školní docházka od šesti let uzákoněna až téměř sto let poté, co v roce 1780 zemřela – v roce 1869. Nyní chce ministerstvo školství zavést povinnou docházku od pěti let s platností za dva roky. Tento návrh zákona je nepromyšlený, nedokonalý a nepřipravený a jeho schválení může způsobit více škody než užitku.

Zásah do rodičovských práv

Na počátku byl dobrý úmysl. Zjistilo se, že mnoho dětí, především ze sociálně vyloučených, především romských oblastí po nástupu do základní školy v šesti letech nejsou připravené na výuku, protože vyrůstaly v prostředí, jež jim neposkytovalo dostatek podnětů k rozvíjení mentálních schopností a představivosti. 

Tyto děti nejsou s to udržet krok se spolužáky a zvládnout učivo první třídy. V podstatě hned na začátku školní výuky jim „ujede vlak“, který už nedoženou.

Proto vznikl nápad zavést povinnou školku v posledním předškolním roce, aby se tyto děti dostaly z rodinného prostředí, vyrovnaly se svým vrstevníkům a byly za rok připravené na školní výuku. Řečeno jinak, kvůli lepší integraci dětí ze sociálně vyloučených, především romských oblastí existuje snaha uzákonit povinnost pro zbylých 95 procent populace a zasáhnout do rodičovských práv.

Ministryně školství Kateřina Valachová tento důvod integrace, který byl u zrodu návrhu zákona, nijak nezdůrazňuje, neboť tuší, že kdyby se rodičovská veřejnost dozvěděla, že novou povinnost a omezení svobody způsobila snaha o lepší integraci romských dětí, nesouhlasila by. Proto ministryně Valachová používá líbivé fráze, že smyslem návrhu zákona je zvýšit celkovou vzdělanost populace a všem dopřát takzvané kvalitní vzdělávání.

Neefektivní řešení

Je správné pomoci dětem ze znevýhodněných prostředí a jejich integraci, ale lze to udělat i jinak než novou povinností pro 95 procent populace, které se tato pomoc netýká. V této souvislosti vstupuje do hry snad největší paradox celého příběhu. Nezisková organizace Tady a teď a Demografické informační centrum provedly několikaletý výzkum, během kterého oslovily dotazníky tisíc respondentů, uskutečnily 120 rozhovorů s vedoucími mateřských škol a více než 100 členy samospráv, přičemž jeho výsledkem jsou čtyři studie proveditelnosti.

Výzkum financoval Evropský sociální fond a přispělo na něj i ministerstvo školství, které však své plány začalo uskutečňovat ještě před zveřejněním studií. 

Jejich závěr zní, že zavedení povinné předškolní školy je nejméně efektivním a zároveň nejdražším řešením problému integrace romských dětí.

Mimochodem, podle 70 procent respondentů jsou už nyní školky přeplněné a nemohou dětem poskytnout různou vzdělávací nabídku ani zajistit individuální kvalitní vzdělání, přičemž povinnost přijímat další děti situaci ještě zhorší.

Nechme promluvit výsledek výzkumu:

„Z dostupných informací vyplývá, že povinná docházka do mateřské školy ve věku 5 let významně nezlepší vzdělávací předpoklady sociálně znevýhodněných dětí. 

Ohrožené děti mají na základních školách několikanásobně vyšší omluvené i neomluvené absence a školy jejich rodiny neumějí přimět ke snížení těchto absencí. 

Je nereálné, aby roli, ve které selhávají základní školy, zvládaly při stávajících personálních kapacitách v rámci jednoho školního roku školy mateřské.

Pokud MŠ nebude při vymáhání docházky důsledná, znevýhodněné děti ve výsledku do mateřské školy docházet nebudou. Na druhou stranu čím důsledněji mateřské školy tuto povinnost vymáhat budou, tím zřetelnější dopad bude povinnost mít na všechny rodiče, což povede k posilování antagonismů vůči znevýhodněným rodinám ze strany ostatních rodin a mateřské škole jako takové (přestože docházka do mateřských škol zatím není povinná, tak se těší velké oblibě a důvěře rodičovské veřejnosti, neboť ji navštěvuje 90 procent pětiletých dětí).

Dle našich odhadů je v celé generaci pětiletých přibližně 1500 sociálně znevýhodněných dětí, které do mateřské školy nechodí. Pokud by v celé generaci bylo 110 tisíc dětí, jde o pouhé 1,3 procenta. Navrhované opatření tedy nepomůže znevýhodněným dětem, v případě vymáhání docházky naopak zhorší socioekonomickou situaci jejich rodin, a k tomu posílí averzi většinové společnosti vůči Romům, případně dalším ohroženým skupinám.

Zároveň opatření neúčelně navýší výdaje státního rozpočtu, když přinutí rodiče, kteří vychovávají děti doma, je posílat do mateřské školy. Pokud odečteme od 11 tisíc dětí, které do MŠ v 5 letech nyní nechodí, 1500 sociálně znevýhodněných, a vynásobíme tento počet ročním normativem ve výši 39 tisíc Kč, zjistíme, že neúčelné roční výdaje, bez započítání dalších nákladů, dosáhnou přibližně 380 milionů Kč.

To je více než 250 tisíc Kč na každé ze znevýhodněných dětí, jejichž podpora je důvodem zavedení opatření. Za tyto finanční prostředky by bylo možné poskytnout znevýhodněným dětem podstatně efektivnější individualizovanou vzdělávací péči a podporu jejich rodinám…

Vzhledem k tomu všemu konstatujeme, že záměr obsažený v zadání studie proveditelnosti je z hlediska legislativně technického i kapacitního realizovatelný, ale sledované dopady mít spíše nebude. Naopak hrozí prohloubení již tak špatné situace znevýhodněných rodin a nezanedbatelným rizikem je i posilování antagonismů ve společnosti. Opatření hodnotíme vzhledem k vynaloženým nákladům a potenciálním dopadům jako neefektivní.“

Další nedostatky

Pokud je povinná předškolní škola nejméně efektivním a zároveň nejdražším prostředkem, jak dosáhnout integrace, který prostředek je optimálnější? Například nechat školu dobrovolnou jako dosud s tím, že rodiče, pokud chtějí, na ni mají nárok. A řešit integraci na úrovni škol speciálními asistentkami, které se budou individuálně věnovat dětem z deprivovaného prostředí.

Bude-li zákon v této podobě přijat, omezí rodičům volbu mateřské školy, protože dítě musí povinně navštěvovat tu spádovou. Jiné možnosti jsou spojené s administrativní zátěží, která není pro rodiče využívající jiná alternativní předškolní zařízení, například lesní školky, akceptovatelná. Tento zákon obnovuje nedávnou „válku“ o lesní školky. Navíc neřeší dopravu – spádová mateřská škola může být i mimo bydliště. Budou do ní děti dopravované, pokud pro rodiče bude doprava dětí obtížná?

Návrh zákona také opomíjí jídlo ve školách. Budou ho děti dostávat zdarma, nebo ho budou muset chudí rodiče platit? Návrh zákona o tom mlčí. A pokud bude jídlo zdarma, jaké výdaje to bude pro státní rozpočet představovat? Ani to návrh zákona neříká.

Svoboda rodičů

I kdybychom opomenuli utilitární nedostatky návrhu zákona, existuje jeden principiální a nejdůležitější – omezení svobody. To bychom měli dělat jen výjimečně, snad při bezprostředním ohrožení země, a vždy jen váhavě a neochotně. Taková situace však není, a proto by měl být tento pokus sociálních inženýrů o omezení současné svobody odmítnut.

Nemám nic proti mateřské škole, je to dobré zařízení, ale rodiče by měli mít svobodu si ji vybrat, či nevybrat a také si svobodně zvolit, jak často do ní budou své dítě posílat. V listopadu 1989 jsme necinkali klíči proto, abychom přišli o rodičovskou svobodu, kterou nebrali ani komunisté.

Vyšlo na České pozici 19.10.2015. Se souhlasem autora převzato z www.obcinst.cz. Výše citovaný průzkum je k disposici zde.