Maličkosti k závěru roku 2015

Podrobnosti

Zveřejněno 1. 3. 2016 9:48

Napsal Jan Kubalčík

Další položka

Můžeme začít od A: tzv. antidiskriminační zákon. Dalším na seznamu je Zákon o registrovaném partnerství. Na dohled jsou „kvóty na ženy“ – ve vrcholných orgánech velkých společností, nebo na kandidátkách politických stran; vyberte si (přichází oboje). Samozřejmě tzv. protikuřácký zákon (resp. jeho schvalovaná podoba jdoucí přímo proti svobodě podnikání), to je také potenciální položka...

Zkratkové slovo MUKL je nechvalně známé: muž určený k likvidaci. Obávám se, že nastává čas na tvorbu seznamu ZUKL – tedy zákonů určených k likvidaci. Dříve či později bude možné rozumnost každé nastupující politické síly posuzovat podle toho, zda alespoň některé body z této zatím narůstající fronty začne odškrtávat: zrušeno, zrušeno,... bez náhrady.

Vstanou noví bojovníci?

17. listopadu 2015 musel jistý občan v Brně přihlížet jakési bolševické demonstraci, na které se aktéři oháněli transparenty s podobiznami Lenina a podobných vrahů. Požadoval, logicky, po přítomných příslušnících brněnské městské policie, aby proti takové propagaci hnutí hlásající třídní nenávist, zasáhli. Ale ouha! Místo zásahu, ke kterému vyzýval, se sám stal objektem zájmu vyzvaných strážníků – a když nečinnost městské policie nervově nezvládl a jeden shora zmíněný transparent vlastníma rukama destruoval, byl od příslušníků MP pacifikován. Nehorázné! Městské sdružení Konzervativní strany Brno zaslalo primátoru města Brna ing. Vokřálovi protestní dopis s požadavkem vysvětlení, sjednání nápravy a podniknutí takových kroků, které by vyloučily opakování něčeho podobného v budoucnu. (Zatím bez reakce.) Zejména bylo navrženo, aby strážníci MP byli zpraveni o zločinech komunismu a o (nejméně) stejné odpornosti těchto zločinů, jako byly zločiny nacistické.

Na to na vše jsem si vzpomenul, když jsem následně uviděl obraz visící v sídle KSČ(M) – na fotografiích z tiskové konference, na které Miloslaf Ransdorf vysvětloval své švýcarské dobrodružství. Dokud nebudou Lenin se Stalinem vnímání obdobně jako Hitler, bolševická recidiva, byť patrně v nějaké mutované formě, stále hrozí...

V čem je tedy problém...

Rakouského ministra pro integraci Sebastiana Kurze prý málem trefil šlak. To když ze studie, kterou si vyžádal, zjistil, že většina islámských školek ve Vídni nepodporuje integraci muslimských dětí do rakouské společnosti! Je prý třeba tyto školky důsledně kontrolovat, neboť z dětí, které absolvují předškolní docházku v takové školce, vyrostou pravděpodobně oddaní muslimové.

Jistě, není to nic objevného, ale opět se na povrch derou dvě myšlenky. První: tak je tedy problémem Islám jako takový? Pokud je pravdou, že nikoli – jak podstatná část současných elit Západu tvrdí, pak není proč se znepokojovat nad tím, že z dětí porostou oddaní muslimové... Nebo naopak, pokud tuto skutečnost za znepokojivou považujeme, pak je přece problematický Islám sám. Tertium non datur.

Je veřejným tajemstvím, že povinným rokem předškolní docházky se u nás řeší zcela jiný problém – problém sociální. Politická korektnost však znemožňuje otázku otevřeně pojednat (ano, jde o to, že děti ze sociálně slabších rodin přicházejí do prvních tříd velmi špatně vybaveny potřebnými kompetencemi... a že je zde nezanedbatelná kladná korelace mezi tímto jevem a faktem, že se jedná o Romy... z druhé strany, samozřejmě, nejde jistě ani o všechny Romy, ani pouze o Romy...), natož ji efektivně a cíleně řešit bez toho, aby zároveň nebyl významně znepříjemněn život mnoha rodinám, kterých se nic takového ani vzdáleně netýká. A tak, ve stejné logice, co když – bude-li shledána problematičnost v tom, že z dítěte vyroste „oddaný muslim“, bude shledáno stejně (neboť jak jinak?!) problematickým, vyroste-li z dítěte „oddaný křesťan“? Dle nedávno zveřejněného výzkumu většina muslimů žádá zavedení práva šaría. Římské právo jistě nemá charakter doktríny, ale troufl bych si předpokládat, že při možnosti bližšího pohledu by většina křesťanů upřednostnila právě toto právo. Budeme trvat na rovnosti obou požadavků? A trvají na rovnosti obou požadavků sami muslimové?

Šílená logika

Organizace Amnesty International (AI) předvedla skutečně výjimečný intelektuální výkon. Zvěrstva Islámského státu jsou prý důsledkem vyzbrojování Iráku (rozuměj dodávek zbraní pro ozbrojené složky režimu po pádu Saddáma Husajna). Technicky vzato ano – řada těchto zbraní padla do rukou zmíněných fanatiků a jejich užití jistě přispělo k úspěchu jejich tažení, včetně napáchaných zvěrstev. Bezohledný obchod se zbraněmi tak, dle AI, podporuje ukrutnosti ve velkém stylu.

Irácký režim, který nastoupil po svržení diktátora, je těžké označit jinak, než jako režim spojenecký. Uvědomuji si problematičnost takového výroku, ale pokud někoho de facto dosadíte k vládě, cvičíte jeho armádu a (v poslední době) mu prodáte bojové letouny, určitě to není nepřítel. Naopak, nepřátelé tohoto režimu jsou začasté i našimi nepřáteli. Kam, komu tedy dodávat zbraně? Pouze a výhradně někomu, kdo není nepřítel, nebo ještě lépe, kdo je spojenec (v tom asi bude panovat shoda), který navíc ale není vůbec nijak a nikým reálně ohrožován? Protože je-li ohrožován, pak vždy existuje nějaká pravděpodobnost, že ve střetu neuspěje a dodané zbraně se dotatnou do rukou protistrany (která, je-li nepřátelská vůči našemu spojenci, bude s nemalou pravděpodobností nepřátelská i vůči nám smotným...).

Suma sumárum, čím ohroženější náš spojenec je, tím menší by měla být naše ochota podpořit jej dodávkami zbraní. Tomu se, panečku, říká spojenectví... A bylo by strašně fajn, kdyby se zrovna takhle zachovali spojenci k nám, kdybychom se zase někdy dostali do problémů.

Padni komu padni

Dle textu Kristýny Novotné Česko vyváží děti do zahraničí. Trhá přitom sourozence (Echo24.cz, 1. 12. 2015) v posledních letech razantně klesá počet zájemců o adopce. Je to nesporně možný (technický, nikoli principiální...) střípek do diskuse o umožnění adopcí dětí homosexuálními páry, ale o to mi nyní nejde. Článek mimo jiné uvádí: „Například profesionální pěstoun, který má dítě ve své péči maximálně jeden rok, si měsíčně přijde na minimálně 20 tisíc korun.“ Tak 20 tis. Kč měsíčně? Na jedno dítě? Čili takto stát hodnotí cenu výchovy... O.K., dobrá. Co rodiny vychovávající vlastní děti...? Jejich výchova je v nějaké smyslu méně-hodnotná?

Odlišit podstatné od nepodstatného

Rozšíření plynovodu Nord Stream je pro nás vážnou hrozbou. Nejen pro nás, ale také pro řadu našich spojenců. Česká republika se však k dopisu proti tomuto rozšíření nepřipojí. Prý je ten dopis „přiliš silný“...

Jedna věc je, nedokážeme-li my sami adekvátně čelit reálným hrozbám. Neříkám, že zmíněný dopis je to zlaté a nejlepší, co se dá dělat, ale je to jistě něco, co se dá udělat také. Co je však neméně podstatné, za rozumný krok tento dopis mají naši spojenci – a pokud taková akce není vyloženě proti našim zájmům (což rozhodně není), je přímo naší povinností se připojit. Ale to my ne. Připomeňme si to, až se zase budeme pohoršovat nad tím, že nás naši spojenci nepodpořili ve věci nějakých kvót...

P.S.: Český hlas na předvánočním bruselském summitu přece jen, zdá se, nakonec rozhodně naše spojence podpořil – a tím současně hájil skutečný zájem České republiky. Díky za to.