Obsah

O šlechetnosti v politice

Současná společnost je velmi rozpolcená. A co mě zneklidňuje, je, že rozpolcení jsou i křesťané. Připadá mi poněkud zvláštní, že jsou rozpolcení podobně jako společnost.

 

Kritici křesťanství rádi poukazují na to, že když vypukla první světová válka, žehnali církevní představitelé zbraním své vlasti a nebyl mezi nimi rozdíl, ať už se jednalo o Německo či Rakousko-Uhersko na straně jedné nebo o Británii, Francii či Rusko na straně druhé.

Ovšem nebyly to jen církve, které se v dané chvíli dostaly do vleku duchaprázdného vlastenectví. Na počátku dvacátého století byly ve všech zemích, snad s výjimkou nedemokratického Ruska, velmi silné sociálně demokratické strany. Před první světovou válkou hovořily tyto strany o mezinárodní solidaritě proletariátu a občas bylo slyšet, že dělníci přece proti sobě bojovat nepůjdou. Tyto přísliby se ale nenaplnily a sociálně-demokratické strany podpořily každá svou „vlast“. Přitom první světovou válku lze – na rozdíl od té druhé – těžko chápat jako boj dobra se zlem. Opět s výjimkou Ruska proti sobě válčily státy, které bylo možno označit za právní, ba dokonce do určité míry za demokratické.

Byli ovšem marginální (zejména evangelikální) křesťané, kteří jakékoli válčení odsuzovali. Představitelé těchto církviček by nikdy zbraním nežehnali. Na druhé straně spektra byli radikální levicoví revolucionáři, kteří byli na počátku první světové války také marginální, nicméně kterým se nakonec podařilo v Rusku uchvátit moc.

Jaká je situace dnes? Zmíním dva konflikty, které probíhají téměř současně – vztah k putinovskému Rusku a vztah k migrační krizi. Ano, vztah k putinovskému Rusku nabyl na aktualitě zhruba o rok dříve, než přišla migrační krize, nicméně obě tyto otázky křesťany dělí. Nebudu tajit, že toto dělení mě velice bolí, protože jsem se ocitl jaksi na druhé straně barikády, než někteří mí velmi drazí přátelé.

V obou těchto krizích se naši občané – a jak jsem psal, více méně stejnou měrou i křesťané – neshodnou na tom, jaká jsou fakta, a dále, jaká je interpretace těchto fakt. Vezměme si třeba otázku, kdo sestřelil nad Ukrajinou nizozemské letadlo, letící do Malajsie. Lidé (i křesťané) stojící na Putinově straně budou tvrdit, že to byli sami Ukrajinci. Ukrajinci, a lidé s nimi sympatizující, budou tvrdit, že to byli buď přímo Rusové, nebo separatisté.

Problémem je, že jakmile se s vyhraněnými lidmi pustíte do diskuse, zahrnou vás argumenty, o něž opírají svůj názor. Pokud byste jim chtěli čelit, museli byste celou věc velmi podrobně nastudovat. Přiznám se, že na to jsem rezignoval. Zjistil jsem, že tudy cesta nevede, protože mí partneři zpravidla nejsou ochotni brát argumenty protistrany vůbec v potaz. I když danou otázku nastudujete, hledáte a ověřujete fakta, v diskusi vám to příliš nepomůže, protože zástupce protistrany je už rozhodnut.

Tím nechci říci, že seznamovat se s fakty nemá cenu. Sám si dělám databázi různých statistik, týkající se migrační krize. Nejde mi jen o počet migrantů a o to, z jakých zemí pocházejí, ale i o výsledky různých průzkumů veřejného mínění, a to jak mezi muslimy v Evropě, tak mezi migranty, tak mezi obyvateli jejich původních vlastí, pokud takové průzkumy vůbec existují (nejméně je jich pochopitelně v tom třetím případě a jsou tam rovněž nejméně spolehlivé). Všímám si, kdo argumentuje fakty, a všímám si, zda jde o fakta věrohodná a ověřitelná. Tento článek píšu v den, kdy prezident Miloš Zeman přednesl svůj Vánoční projev. Tvrdil v něm, že migrace muslimů do Evropy je řízená. Nepřinesl ale ani náznak nějakého faktu, o který tento názor opírá. Pro poctivost podotýkám, že já bych muslimy do ČR pouštěl jen velmi selektivně. Nicméně ač jsem tvrzení o tom, že islámská migrace je řízená, slyšel z více stran, nikdy jsem se nedověděl, oč se toto tvrzení opírá. Že se tato migrace někomu hodí do krámu, to je zcela zřejmé, o tom žádná. Pokud ale budeme tvrdit, že je řízená, pak si za předpokladu, že řízená není, patrně zavíráme cestu k tomu, abychom ji správně pochopili a abychom jí dokázali čelit.

Nezanedbatelná skupina křesťanů je přesvědčena, že volba prezidenta Zemana byla dobrá volba. Většinou – i když ne stoprocentně – se tato skupina překrývá s těmi, kdo považují za kladnou postavu i prezidenta Putina. Často jsem slyšel argument, že Karel Schwarzenberg je na straně „vítačů migrantů“, a tím se potvrdilo, jak bylo dobře, že nebyl zvolen. Přiznám se, že to stále vidím jinak. Prezident Zeman ve volební kampani lhal, a lhal podle. Svou nízkost potvrdil i neschopností omluvit se za svůj lapsus s Peroutkou. Přitom to nebylo nijak těžké – každý se může zmýlit, a já se stále domnívám, že Zemanova lež o Peroutkovi nebyla záměrná (na rozdíl od lží ve volební kampani), a že mu prostě jen selhala paměť. Neschopnost říci „promiňte, zmýlil jsem se, beru svá slova zpět“ je výmluvná. Konečně mohu ještě – z mnoha dalších kauz – zmínit hájení Vratislava Mynáře, který nezískal bezpečnostní prověrku. V tom se zase projevuje Zemanovo pohrdání jinými institucemi, než je prezidentský úřad. Zeman je prostě člověk nešlechetný, tečka.

Totéž platí o prezidentu Putinovi. Lhal o Krymu, lhal o východě Ukrajiny. Vládne zemi, která má navenek většinu atributů demokratického státu, ale všechno je to „jen tak jako“. V Rusku vyrobili největší dělo, „car puška“, které nikdy nevystřelilo. Mají největší zvon – „car kolokol“ – který nikdy nezazvonil. Mají i ústavu, soudnictví, parlament – ale nic z toho nefunguje. Nakonec rozhoduje čirá moc. Nepohodlní novináři jsou fyzicky likvidováni, vůdce opozice zabit (nebo snad popraven?) pár set metrů od bezpečnostními složkami prošpikovaného Kremlu.

Od některých svých milých přátel slyším námitku: „Ale Američané nejsou o nic lepší!“ Je to ovšem jen varianta sovětské obrany z dob studené války: „Ale vy zase mlátíte černochy.“ Ano, americká zahraniční politika na Blízkém východě je katastrofální. Ano, i americké soudnictví mnohokrát selhalo. Nicméně představitelům americké opozice smrt nehrozí. A konečně je zde pro mě dosti přesvědčivý argument: Hlasování nohama. V současné době žije v Evropě na 16 milionů Rusů. Věřte mi, ne všichni jsou to ekonomičtí migranti, kteří šli za lepším. Značné procento takových patrně bude, ale pak jsou zde mnozí další, kteří prostě nechtějí žít ve státě, kde se nedovoláte práva, nemáte-li příslušné konexe.

Ani u nás nefunguje demokracie bezchybně, i u nás nebo jinde v Evropě se stává, že justice vynese rozsudek, nad kterým zůstává rozum stát. Nicméně občanská společnost funguje a můžete se angažovat za změny a jít proti proudu – sám jsem s tím udělal zkušenost a vím, že to jde. A můžete si být jisti, že v České republice není žádná státní agentura, která by organizovala trolly, snažící se ovlivnit veřejné mínění v jiných zemích. Nemáme agenturu, jež by vypouštěla do éteru vědomé lži nebo polopravdy. Jsem upřímně přesvědčen, že obavy z putinovského Ruska jsou namístě. A za tímto přesvědčením není „nenávist“ k Rusům, jak mi někteří lidé podsouvají. Můj ostražitý postoj k současnému Rusku rovněž neznamená souhlas se současnou americkou politikou.

Na rozdíl od stále početnějších milovníků konspiračních teorií jsem přesvědčen, že svět je velmi složitý – a že ho nikdo neřídí. Pouze se mnozí snaží dění ve světě ovlivnit. Ale to můžete i vy – byť na relativně omezeném prostoru. Je ale lepší dělat alespoň něco, než se nesnažit vůbec o nic. Ale ať si myslíme cokoli, měli bychom si v politice vážit šlechetnosti a varovat se před nízkostí. Hus kdysi řekl, že je mi milejší dobrý Němec než zlý Čech. Mně je milejší názorový odpůrce, který není podrazák, než podlý člověk, který si v některých oblastech myslí totéž co já.

Převzato se souhlasem autora.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.